Rekapitulace
O posledním ročníku první dekády Špacíru
/Brouk/
A už je to tu zase! Ten den, na který pár desítek lidí čeká celý rok, aby jej mohli vzápětí proklínat.
Organizátoři (Body, Brouk, Komár) se schází kolem 19:00 a začínají s přípravami. Čtvrtý organizátor, Šebík, se musí údajně kulturně vyžít, a tak má dorazit až na start. První nadšenci, Špacírníci, jsou již na středisku, někteří dokonce dorazili na Vsetín již předchozí den. Probíhají organizační přípravy, chystá se středisko, vylepují se instrukce a organizační pokyny a pomalu přichází další a další lidi. Kolem 22:00 je již plná velká klubovna a přicházejí další a další. Konečný počet účastníků je 155 – masakr a rekord 🙂 A to jsem já, hlava dubová, zapomněl ještě několika lidem poslat zvadlo.
Ve 22:40 začíná tradiční vysvětlování pokynů týkajících se ubytování, trasy a zejména pak sdělování novinek. Pro letošní rok jsme připravili mj. „profi“ špacírovské trička, které jsou na místě k zakoupení. Dále jsou k dispozici lavóry s mýdlem na umytí nohou a žhavou novinkou je také zavěšený zvon u dveří, na který mají zvonit ti, co zdárně absolvují celou stokilometrovou trasu. Kromě toho se středisko vyšvihlo tím, že výrazně změnilo interiér, čímž vznikla větší a lepší kuchyň a zejména v druhém patře vznikla sprcha, která následně mnoha lidem pomohla od hlubokých vlčích kousanců, a výrazně snížila utrpení všech ze smradu, který věrně doprovázel všechny, kteří později dorazili a sundali si boty.
Špacírovská slivovice doputovala, a tak dav vyráží na start, který je letos na Horním městě, kousek od hřbitova. Dav čítající kolem 150 osob byl pro mnoho místních, v tuto dobu již často podroušených lidí, poměrně slušnou atrakcí. Kromě toho byla na pár minut v centru Vsetína ochromena doprava. Přece jen než taková masa přejde cestu, tak to chvíli trvá. Na startu dáváme poslední instrukce, posíláme další slivovici do davu, fotíme tváře, na kterých se zračí nadšení, odhodlání a dostatek sil. Je to tu, 24:00, nebo také 0:00, dav se vydal do hlouby lesa.
Ráno na středisku vstáváme a potkáváme se s prvními špacírníky, kteří z nejrůznějších důvodů skončili dřív. Poté mne a Šebíka odváží Milan (jeden ze dvou řidičů záchranných vozů) na Kasárna. Hodláme něco nafotit, povzbudit špacírníky a aspoň symbolicky něco ujít. Jdeme tedy na Portáš. Cestou potkáváme cca 8 lidí; někteří jsou v pohodě, jiní vypadají, že umřeli již před 2 hodinami a nyní se posouvají kupředu již jen díky nějaké vyšší moci, magnetizmu, či něčemu podobnému. Na Portáši potkáváme několik účastníků, kteří ani nemají moc sil nám nadávat. Fotíme, točíme video, zkoušíme dostat z lidí různé bezprostřední dojmy, názory, zážitky. Po porci halušek s brynzou odjíždím na Vsetín sloužit na středisko a Šebík pokračuje dál pěšky.
Na středisku se mezitím mírně rozrostl počet těch, kteří skončili dřív. Děvčata (Fazole, Uzla, Míša) již mají navařenou skvělou kyselici, a tak se příchozí ládují. Je 16:15 a někdo zvoní na zvon. Říkám si: „To zase někdo blbne jako Staňa s Milanem před chvílí“. Jdu se laxně podívat a zdrbat toho, kdo si z nás dělá srandu. U zvonu stojí 3 lidi. Ptám se: „Vy už jste to ušli?“ Kladná odpověď mne zaráží. Ještě se zkouším ujistit: „To jste právě ušli celou trasu?“ Opět kladná odpověď. Spadla mi čelist, žasnu a chvíli mi trvá než jsem schopen něco říct. Poté následují gratulace, slova obdivu, focení, točení videa, zpovídání rekordmanů. Loňský již tak úžasný rekord byl tedy pokořen o více než hodinu. Neskutečné. Za hodinu se přiřítil Muška, který hlásil dopředu útok na rekord. Poté, co jsem mu sdělil, že loňský rekord sice překonal, ale že už před hodinou došla jiná trojice (Milada a Michal Klapkovi a Tom Zajíček), bylo na jeho tváři vidět lehké rozčarování. Dobrou náladu však neztratil, následně nás totiž krmil svými vskutku pozoruhodnými zážitky a historkami.
V dalších hodinách přichází postupně ostatní, někteří více, jiní méně strhaní, smradlaví, vyčerpaní, šťastni, že to mají za sebou. Po celou dobu neustále dokumentujeme, zpovídáme účastníky, holky kmitají s jídlem jak o život. Blíží se půlnoc a již nám chybí jen 2 lidi. Volám jim, samozřejmě, že již spí a zapomněli napsat či zavolat, že již skončili. Dostávají ode mne lehkého zprda a já s úlevou odškrtávám poslední dvě chybějící čísla.
Jdeme spát, je po všem. Ráno již tradičně následuje několikahodinový úklid, loučení s účastníky atd. Co dodat? Letošní Špacír byl plný novinek, padl rekord počtu účastníků, padl rekord trasy a letos došlo celou trasu i nejvíce lidí – 56 kousků, tj. 36% startujících (!). Nikdo se nezranil, přežili všichni, nadávek na adresu organizátorů moc nebylo, takže spokojenost. Příští Špacír je již 10. ročník, a jak se sluší a patří na jubileum, tak bude plný novinek, překvapení atd., takže se máte na co těšit. Tedy, čuz za rok!
Náš velký dík patří Fazoli, Uzle a Míše za vaření, servírování jídla a pomoc s úklidem, Staňovi a Milanovi za skvěle zvládnutou funkci záchranného vozu a vsetínskému skautskému středisku za poskytnutí prostor a celkovou podporu akce.
2008: Rekapitulace Reportáže Ohlasy Fotogalerie
