Špacír 2010

Reportáž

Špacír 2010
aneb „Já vim, je to zlý, jak ti je? No lidi… žádná sláva. Jednou nás to všechny zabije, zatím to nakopává!“

/Johnny Maschinegun/ 

Tuto sobotu se konal již 11. ročník klasické akce Špacír, aneb 100 km za 24 hodin pěšky (ze Vsetína do Vsetína přes Slovensko). Byl to ročník plný rekordů. 

Tak třeba v počtu účastníků: I letos bylo více lidí než o rok před tím (něco přes 200) a také bezkonkurenčně nejrychlejší čas „vítězů“ (byli dva). Ten si ale nechám na konec. Mimochodem, vítězů píšu s uvozovkami, protože se nejedná o závod a pokud ano, tak především závod se sebou samým, svými puchýři, bolestmi, leností, psychikou, přízraky a halucinacemi. Chutí spát, chutí být kdekoliv jinde a hlavně v leže… Chutí nevidět před sebou další kopec ale lavor studené vody a ještě studenějšího piva. 

Letos to byl i smutný rekord pro mě: nejkratší zvládnutá trasa. Po 87 km v roce 2006 a 60 km v 2007 to bylo letos jen umolousaných 50 (a to srabácky počítám i bloudění a sestup do údolí na vlak). 

Drtivou část té trasy jsem šel sám a pouštěl si do sluchátek Dole v dole od Kabátů. A kolikrát si říkal, jestli oni to hoši nepsali náhodou na Špacíru, jak se to k tomu hodí. Třeba hned název alba je jasný popis Papajského sedla… 

Připravit, pozor, jedem!… A teď už jenom: RAZ, DVA, TŘI! (…)

Celá reportáž bývala zde.

P1250403 

 

 

Reportáž

Cyklo-špacír potřetí

/Dazul/ 

Osobně jsem Špacír absolvoval 3x pěšky a od roku 2007 jej jezdím na horském kole – protože pěšky jej chodí každý jouda :-) A letos (na 11.ročníku ŠPACÍRU) jich bylo přes 200! Ale jen 4 z nich to chtěli zvládnout na horském kole. Organizátoři Špacíru (Brouk, Šebík, Body, Komár) naši zvláštní sekci „Nočních jezdců“ sice už třetím rokem ignorují, ale my, stejně jako Jára Cimrman, víme, že budeme jednou povšimnuti. Jednou, nevzdají-li to naši milí organizátoři, budeme mít další následovníky :-) 

Protože jsem si odzkoušel Špacír klasickým způsobem, vím co znamená při chůzi „tančit s vlky“, jak se může tělo pohybovat mechanicky, jak se dá spát ve stoje opřený o strom i jiné standardní zážitky, jenž může Špacír poskytnout. Při prvním absolvování ŠPACÍRU na kole jsem poznal, že lze usnout i za jízdy na horském kole z Makyty. Kde jsou ty doby, kdy jsem vydržel nespat i 56 hodin – dnes mi dělá problém nespat i hloupých 36 hodin :-( Pořád platí – v našem věku to už není o rychlosti, ale o výdrži :-) V to, že mám pravdu, mne utvrdil nejstarší účastník letošního Špacíru, který byl důchodového věku a ten těch 100 km běžel. Předběhl nás už za tmy, pár kilometrů před Filkou a my jej na kolech dohnali teprve před Makovským průsmykem. Znovu jsem si uvědomil, že se musím ještě spoustu věcí učit, pracovat na sobě a hodně „trénovat“ abych se mohl takovýmto jedincům alespoň přiblížit. Tohle jsou skutečné vzory hodné následování, tohle v TV NOVA moc neukazují (…) 

Celou reportáž čtěte zde.

i264_full 

 

 

 

Reportáž

Den Š

/Honza/ 

Nastal den Š a já se vydal do Vsetína na Špacír 2010 → 100 km za 24 hodin. Že to bude perné jsem tušil již předem, ale teď mohu v klidu říct, že kdo si to nezkusil (nebo něco podobného), tak si to prostě představit nemůže. 

Na akci jsem se chtěl pečlivě připravit. Fyzická příprava sice nevyšla, protože jsem se letos ještě stále ani jednou nevydal běhat a po horách jsem toho taky moc nenachodil. Ale říkal jsem si, že se alespoň dobře vyspím a akci si užiju. (…)

Cesta vlakem i na základnu ve Vsetíně proběhla bez problémů. Po úspěšné registraci zbývalo do brífingu a startu ještě pár hodin, tak jsem se chtěl trochu prospat – zalezl jsem do spacáku, ale stejně už jsem usnout nemohl – předstartovní nervozita + hluk spousty příchozích způsobily svoje. 

23:30 – vyráží asi 260 lidí na start
23:59 – odstartováno (…)

Celá reportáž bývala zde.

 

P1060849_small

 

Reportáž

Fotoreportáž ze Špacíru 2010

/Petr Chalupa/ 

Po roce jsem se opět vypravil na Špacír. Byl jsem tu teprve potřetí, ale zvyšování počtu startujících se nedá přehlídnout. Už i Velká klubovna skautského střediska byla malá, a tak se úvodní instrukce byly předneseny v baráku naproti. Přes web bylo letos přihlášených asi 225 lidí (ne všichni dorazili) a několik dalších přišlo bez přihlášení. Přesnější statistiky budou na oficiálním webu, ale myslím, že účastníků bylo opět rekordně. 

Jako každý rok byl i letos připravený záchranný vůz a číslo, kam dát vědět, když špacírník končí předčasně. Raději jsem si čísla vyfotil, protože mé odhodlání ke slušnému výkonu vzalo v pátek odpoledně za své. Původně jsem měl v plánu trasu nejen ujít, ale i stihnout poslední bus do Zlína (20:12 s přestupem na vlak ve Vizovicích). Předloni jsem stejnou trasu v opačném směru ušel za něco málo přes 18 hodin, tak mi tato varianta přišla reálná. Teď už vím, že sice možné je všechno, ale předloňský výkon jen tak nezopakuju – elementálové byli tehdy mimořádně nakloněni. 

Celou reportáž čtěte zde.

 

P1250557

 

Reportáž

Těšíme se na Špacír
(časopis SkautFLEX, duben 2010)

/Náhl/ 

Je pátek, za deset minut půlnoc. Kdesi na předměstí Vsetína postávají hloučky tiše se bavících lidí, kteří nervózně očekávají příštích dvacet čtyři hodin – bude to peklo. Kdo by tušil, že ze Vsetína do Vsetína je to právě sto kilometrů? Přesto je Špacír dlouhý právě tak. 

Skupinka nabuzených borců v elasťácích, s camelbaky a v běžeckých botách demonstrativně provádí strečink. Orienťáci. Zhnuseně si odplivne každý, do již zažil, jak chutná Špacír. Výkřik „Start!“ rozřízne temnotu a celý houf účastníků téhle tradiční a dokonale sebedestruktivní skautské akce se vydává na pochod. Orienťáci mizí za první zatáčkou. Příštích zhruba dvacet hodin tráví každý přemýšlením, jak přežít další a další kilometry. 

Celá pozvánka na Špacír bývala zde.

 

Reportáž

Špacír 2010 aneb ortopedická dovolená
(časopis SkautFLEX, květen 2010)

/Náhl/ 

Možná si vzpomenete, jak jsme vás v dubnovém čísle hecovali na akci Špacír, 100 kilometrů za 24 hodin, a v poblouznění mleli něco v tom smyslu, že je to zábava a paráda. Byli jsme tam a vzkazujeme: „V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TAM NEJEZDĚTE!!!“ My tuhle chybu už taky nikdy neuděláme. 

Jen co jsem začal na tuto akci vzpomínat, abych vám co nejlépe vykreslil to zoufalství, počala mi opět bodavá bolest v oblasti pravé kyčle. Hned jsem si tím však lépe vybavil pochmurnou atmosféru onoho víkendu! Páteční půlnoc, ještě dobrá nálada. Nikdo netušil, že příštích 23 hodin se změní v peklo. (…) 

Celá reportáž bývala zde.

 

2010: Rekapitulace  Reportáže  Ohlasy  Fotogalerie