Špacír 2011

ReKapitulace

NeŠpacír

/Šebík/

 

Tohle bychom už velmi neradi opakovali. A věříme (pravděpodobně ne sami), že už taky nikdy nebudeme…

Zduvodneni_zruseni

Zrušení 12. ročníku Špacíru,ke kterému jsme se pod tlakem okolností odhodlali pouhé dva dny před jeho zahájením, byl velmi nestandardní krok. Mnoha špacírníkům jsme jím sice měli znemožnit uhnat si nějakou tu nataženou či natrženou šlachu či alespoň puchýř. Přesto se dalo oprávněně očekávat, že to nikdo neocení, neb špacírník jest specifický živočišný druh, který je sebetrýzněním živ. Naše rozhodnutí jsme se pokusili všem přihlášeným účastníkům objasnit v rozeslaném mailu. Jeho obsah si můžete přečíst zde.

Těžko usuzovat, jestli se náš krok setkal s pochopením či nikoliv. Většina adresátů nijak nereagovala, naštěstí podstatná část z těch zhruba třiceti, kteří tak učinili, naše zdůvodnění přijala (zpětně jim za to patří náš dík). Atmosféru možná ilustruje několik příspěvků z diskuzního fóra:

Martin Zelenohorský: Ach jo, už jsem byl natěšený a míra adrenalinu už mi chvíli v krvi příjemně stoupala a teď tohle. Přes všechny organizátorské omluvy je to až trapně smutná neschopnost organizátorů toto ohlídat. Vždyť co by bylo za problém příjem zastavit u avizovaných 280? A před Špacírem průběžně informovat, kolik míst zbývá?

zmijovec: 5 špacírníků (Děčín, Liberec, Teplice) se sejde u skautskýho domu cca kolem 21:00. Doražte, pustíme nohy na Špacír ;)

Martin: Na co společný start? Tak to je přesně to, co se organizátorům ŠPACÍRu na nás nelíbí. A to že je nás hodně! Když nás nechtěj, tak ať si trhnou nohou. Tu hřebenovku si můžu dát sám i jindy.

Olda: Ti kluci nejsou organizátoři, ale jen parta lidí, která chtěla chodit po horách a nalepilo se na ni nějak moc lidí. Špacír nijak nepropagují, nevydělávají na něm a už dva roky mi nedošla ani pozvánka. Chápu, že ten nával nečekali a nezlobím se, i když mi je to samozřejmě líto.

Burys: Díky za zprávu a vysvětlení. Po přečtení zdůvodnění musím říct, že vás chápu a dokonce je mi to sympatické – takové rozházení mandaly :-))) Určitě nebylo jednoduché zabít vlastní dítě, ale aspoň se Špacír vrátí ke kořenům. Přeji vše dobré „organizátorům“ a hlavně všem „magorům“, kteří přesto o půlnoci vyrazí.

Johnny: Super! Tomu sa povie: vyjebať so 400 ľuďmi na poslednú chvíľu! Gratulace!

Petr Hájek: Špacír nikdy neexistoval, je to pouhá mystifikace, jak vznikl, tak i skončil … pohádka pro dospělé!! Chcete-li věřit, věřte!

hans: Myslím, že spíš než záchranku nás bude většina potřebovat tohle číslo :-) Pro jistotu dávám i adresu: Psychiatrická léčebna v Kroměříži, Havlíčkova 1265, 767 40 Kroměříž, tel.: 573 314 111.

Ondra: Škoda, ale i spontánní pochod bude mít zcela určitě svoje kouzlo. Těšíme se na setkání na trati. Tak v pátek večer ve Vsetíně!

Naše obavy se tedy postupně měnily v radost z toho, že nemálo (ne)špacírníků bylo odhodláno absolvovat trasu i bez pohodlného zázemí. Všechny tyto nezmary, kteří si nechtěli dát pokazit víkend a jejichž totožnost jsme byli schopni vypátrat, jsme obeslali dalším mailem: 

„Vaše spontánní iniciativa je nám velmi sympatická. Pokud byste o to stáli, vězte, že přibližně od 20 h bude možné zanechat v prostorách základny přebytečné věci před vaším odchodem na trasu. Každého příchozího také rádi vybavíme špacírovskou průvodní kartičkou. Od soboty 12 h přibližně do neděle 12 h navíc můžete využít základnu jako nocležiště pro nabrání sil před cestou domů. (…) Děkujeme za vaše nadšení, které nás motivuje ke změnám do dalších let. Jedou z nich by mohla být i zcela nová trasa, kterou si můžete prohlédnout zde.“ 

Úvaha o změně trasy s cílovou páskou v kroměřížské psychiatrické léčebně byl pochopitelně jen hloupý žert (byť se objevili tací, kteří vzápětí začali lobbovat alespoň za odklonění připravované trasy ze silnic I. třídy). Realitou naopak byla nakonec skutečnost, že zrušený 12. ročník NeŠpacíru absolvovalo přibližně 120 (ne)účastníků. Byla to nečekaná, ale hojivá náplast, děkujeme za ni.

Snad si tedy Špacír vybral svou slabší chvilku právě loni. A třeba díky tomu příštími dvanácti ročníky všichni směle a zlehka proklušeme. Máme se na co těšit. Připomeňte si slova z povídky Hra na vlčí krok, na puchýří nohy: 

„… Na Javorníku se zuješ – neuvěřitelný zátuch. Snad to není hřích, ač jsi to ty, kdo šíří tu divokou vůni maje na nohou horkou ponožku. Naráz ze sebe ponožky stáhneš. Jako úder 14 dní mrtvým tchořem, neopakovatelné – řveš. Rozloučíš se se starými ponožkami, ušly s tebou téměř polovinu Špacíru. Veselejší myšlenky: čerstvé ponožky a vítr, který odnáší k Hrozenkovu smradlavý prapor ztuchliny, všechno kolem tone v tom obludném oblaku živočišné vůně – tvůj pozdrav zemi Valašské …“ 

Už aby tu ten 13. ročník byl. Nezrušíme ho. Fakt. Přijeďte.

 

2011: Rekapitulace  Reportáže  Ohlasy  Fotogalerie