Drazí čtenáři, vítáme vás u již pravidelného zpravodajství z průběhu Špacíru. Jsa přesvědčeni, že jste vysoce inteligentní a rozumné bytosti (protože sedíte v klidu a teple domova) se zájmem o světové dění a s vysokými žurnalistickými nároky (protože jste navštívili tuto stránku), pokusíme se ze sebe dostat to nejlepší. 

 

00.00: Nejdelší prvomájový průvod světa startuje. A o vteřinu vzápětí se z něj stává nejdelší druhomájový průvod. Mávátka mávají, déšť ustal. Počasím si světlé zítřky pokazit nenecháme!

00.30: Průchod městem se obešel bez problémů. Zdravíme pracovníky kamerového systému městské policie a děkujeme jim za jejich zájem o toto zpravodajství. Propříště je prosíme, aby odkládali v šatně.

01.08: Noční klid organizátorů narušuje první volající. Slečna se nachází v nezáviděníhodné situaci, ztracena v lese, samotná, bez mapy, bez představy o směru, z něhož přišla, bez možnosti pokračovat rovně (je tam plot) nebo jít zpět (je tam pole). Mobilizujeme své síly, šněrujeme ukazováčkem po mapě. Situace se postupně obrací a v nezáviděníhodné situaci se ocitá Komár, který špacírnici vysvětluje: „Zkus se vžít do mé situace. Nevíš, kde jsi, a chceš po mně, abych ti poradil, kam máš jít.“ Volající se nakonec Komára zželelo a telefonát ukončila odhodlaná pokusit se plot lesní školky obejít a pokračovat. Již nezavolala. Komára jsme utěšili.

06.05: Dva vozy naloženy proviantem a odeslány do Makovského průsmyku. Zamračeno, mrholí.

07.20: Bufet U Partyzána je zprovozněn. Součástí jeho sortimentu je i čaj s rumem pojmenovaný na počest nového člena organizátorského týmu jako okčaj. Podle informací procházejících špacírníků odolává „pivo pro všechny“ na vrcholu Sůkenické rozhledny svému vypití a nadále tak patří všem. Výhledy do kraje by jistě byly impozantní.

09.44: První šmatlavý plazúň provanul základnou a odešel (do věčných lovišť) bez jakýchkoliv požadavků na údržbu.

09.50: Bufet v Makovském průseru čelí nájezdům výletníků vyskakujících ze tří turistických autobusů. A přitom se na ceduli jasně píše ODKLÁDEJTE V ŠATNĚ. Odháníme je ponožkami.

10.05: Redakce netrpělivě očekává vaše dotazy a jakákoliv slova podpory. Pište do komentářů!

10.16: Spaziergang Gedanke: „Na trase je takový pěkný lesnický mix – bahno, rozježděné cesty a smrkové haluze.“

10.45: Bufetu dochází rum, vykupují ho motocyklošpacírníci, na které ponožky nezabírají. Došly párky, snickers jsou ve slevě!

Na protější straně silnice otevřel konkurenční podnik jakési konkurenční akce. Sochu partyzána máme ale my!

11.20: Cestou na nákup chleba nám pouliční prodejce navrhuje, abychom finančně přispěli tělesně handicapovaným spoluobčanům. No samozřejmě! Víme přesně, o čem mluví. Bez váhání plníme kasičku. Pochybujeme sice, že náš stokorunový odpustek uleví více než několika opruzeným řitím, ale nějak se začít musí. Špacír sobě!

11.50: Vybavili jsme se na útok smečky vlků. O aplikaci přípravku Antivlk požádejte souseda sedícího po vaší pravici.

12.04: Máme první spokojené strávníky kyselice. Pokud vás, stejně jako je, zajímá, odkud pocházejí některé z kuchařek, které kyselici připravily, odpovídají: „My jsme originál z Prešova.“

12.05: „Účastník Špacíru 2015 číslo 53 Jana Hajdová odstupuje z trati, došla jsem až do Makovského průsmyku, dál už nožky trucují, děkuji za pěkně zorganizovanou akci.“ Vzorová odhlašovací SMS, navíc bez obvyklých invektiv.

12.20: Ve špacírovském deníku přibyl první zápis: „Why the fuck is so many people in the forest at 3 A.M.?“ – Auto zbloudilých Rakušáků hledajících někde za Putýrkou Vítkov.

12.56: V pátek ráno před Špacírem, v době, kdy už nebylo možno se přihlašovat, nám přišel tento mail: „Milí orgové, nebudete mi to asi věřit, ale dnes, při umývání nádobí, jsem zjistil, že nemohu jinak a musím si opět pustit nohy na Špacír. Vím, že je teď pozdě, ale kdyby se našlo jedno malinkaté volné místečko v Alcedu a ve Vašem seznamu jmen, budu moc potěšen. Špacír je prostě droga, kterou si jednou za rok musím dát. Váš věrný lezúň Pavel.“ O den později (ve 12:56) nám od věrného lezúně Pavla přichází SMS: „Nenávidím Filku. A Makytu taky. Ale to už asi víte, orgové.“

13.21: Letošní Špacír je v mnoha bodech zajímavý a jedinečný z hlediska numerologického. Aby odstoupilo 13 lidí před 14. hodinou v roce 2015 na šestnáctém ročníku Špacíru a pod stolem v kuchyňce bylo 17 prázdných lahví od piva (včetně Birellů), to se ještě nestalo. Mimo jiné proto, že toto je náš první šestnáctý ročník. Ale stejně, je všechno jenom náhoda?

14.54: Dorazil prvý lezúň! „Já jsem od dvou rána nikoho neviděl. Oni snad sedí v hospodě…“ O pár minut později sedí Pavel Škabraha s nohama v kýblu a nostalgicky vzpomíná na bruslení do Papajského sedla, Tři sestry, které v jeho hlavě vystřídaly country estrádu, a především na dobré muže na Makytě, kteří se podělili o slaninu a líh.

15.30: Provozovatelé Bufetu U Partyzána jsou zpět na základně. Dorazili lehce prochladlí a zavalení přebytečnými oplatky. Zvažujeme jejich převezení na úpatí Filky.

15.45: Upečeno! Nakládáme vůz kilojouly a plackami s heslem „Nenávidím Filku“ a vyrážíme pod kopec.

16.07: Přibývá plazúňů – těch, co se dostanou na základnu svými silami, těch, co využijí záchranného vozu, i těch, co skončí na trase a odhlásí se SMS. Důvody rezignace na zbylé kilometry jsou různé, často velmi niterné, osobní a ostatním nepochopitelné. Např.: „Dobrý den, Brabec Daniel se odhlašuje na Kohútce, bole v číslech.“

16.54: Během let se mnohé mění. Pryč jsou doby, kdy byli všichni absolventi stokilometrové trasy bez výjimky obdivováni. Na druhém pólu stojí dnešní: „Tak, kde jsi?“ kteroužto větou vítal v cíli jeden z lezúňů svého kolegu. 

17.21: Pod Filkou je slunečno a lehce větrno. Procházející špacírníci s díky přijímají tu oplatek, tu jablíčko, tu dobrou radu nezastavovat. Jsou veskrze příjemně naladění a s optimismem vyhlížejí filkovský převis.

18.09: „Špacíru čest a nohám klid! Přátelé, kamarádi, tímto prosím vemte na vědomí že se dobrovolně vzdávám své členské legitimace č. 199 a nadále již, tedy pro dnešek, nehodlám ve Vašem prapodivném podniku setrvat. Straně i všemu zainteresovanému lidu děkuji za zprostředkování této radostné kratochvíle a přeju Vám při plnění dalších Plánů jen vše dobré. Zdraví Venca Daněk.“

18.20: Došla nejmladší a zároveň nejstarší účastnice Špacíru. V pouhých jedenácti letech dokončila celou trasu fenka československého vlčáka Bellis Stín vlka. Zároveň je účastnicí nejstarší – při přepočtu na lidské roky je jí 77.

18.46: Kyselice doposud sklízí jen slova uznání. Aby ne, s mateřskou péčí ji podle Jitmelčina receptu vypiplala Gurťa a její kuchařský tým (Martina, Marika a Bára). Našel se ale i odvážlivec, který konstatoval, že se máme od Jitmelky ještě co učit. Byť to bylo prohlášení na hranici vyhlášení války, nebereme si je osobně, neboť jde o zkušeného špacírovského harcovníka. Jitmelka (která se letos rozmnožila, a tím ochudila naše řady) má zkrátka své místo mezi organizátory jisté – tímto ji srdečně zdravíme!

19.20: SMS od Valašského plazúně: „… P.S.: Jedna ornitologická zajímavost z letošního Špacíru – v nejbližším okolí Ptáčnice, respektive Pod Ptáčnicí, kam jsme si tak trochu zašli omylem, se mezi půl pátou a pátou ráno v letu opakovaně, a to dost výrazně, ozývá sluka lesní. Parádní zážitek.“

19.33: Diskutujeme otázku docházejícího toaletního papíru. Plénum se usnáší, že nejjednoduším řešením bude nahradit jej papírovými utěrkami, které nám přebývají. No co. Špacírník je zvyklý spokojit se i s lopuchem. (Právě příchozí uživatelka WC se táže, jestli došly toaleťáky, nebo jestli má tak velkou řiť. Šebík udiveně reaguje, že by jí její řiť měla připadat malá, neboť si ji nyní může zabalit do jediného útržku. Vyzkoušejte!)

19.40: „Kolikátý jsem? Čtrnáctý? To není až tak hrozné.“

19:58: Špacírník žádá o lavór studené vody. WTF???

20:15: Tentýž špacírník po kyselici, pivu a kofole přehodnocuje objednávku a žádá o vodu teplou. No jo, hrdina… Přicházejí další špacírníci, pomalu se uzavírá první dvacítka Valašských lezúňů. „Co to máte na botách, vy jste šli nějakým bahnem?“

21.01: Český tým se zakázaně uvolnil.

21.11: Provoz na základně houstne. Mimo jiné jsme opět zprovoznili prvotřídní online hokejové zpravodajství. Góly ale padají tak rychle, že je všechny nestíháme.

21.25: Na rozcestí Pod Filkou poskytujeme doping  v podobě sušenek přibližně dvěma desítkám špacírníků a možnost strečingu v podobě švihadla. Na sušenky je odezva neutrální až kladná a uchozené postavy mumlají slova díků. Švihadlo je přijímáno jednoznačně s nepochopením až negativně. Víme, že jste toho měli dost, ale vězte, že příště, až si budete chtít na 88. kilometru zaskákat a protáhnout se, tak si vezměte švihadlo svoje.

21.43: „Přišli jste spolu, pánové?“ „Jo jo, v podstatě ruku v ruce.“ „Jen vy dva?“ „Ještě s Terkou. Na tu ti musím něco prozradit. Terka cestou mluvila s větvemi.“ „Mluvila s větvemi?!“ „No. Normálně do nich vždycky švihla hůlkou a říká – Jé, promiň! Ale já jsem ji přistihl. A ona se tvářila, že to říkala jakože mně. Ale já vím, že ne!“ „Na tebe si teda nepřijde.“ „To ne, jsem ji prokoukl. Ale zase já jsem viděl slůně.“ „No toto.“ „A když jsem přišel blíž, tak jsem viděl, že mu ze zadku leze kůň.“ „Tak to jo. Já už jsem si říkal, že to je divné, jen tak obyčejné slůně v lese.“ „No a pak…“ „Hele, počkej, já si to musím už jít zapsat.“

21.46: „Kam můžu vylít tu vodu z lavoru?“ „Kamkoliv, kde nic neroste. Jinak to pojde.“

22.30: Těhotná Bára na ostatní členy realizačního týmu v kuchyňce: „Nepijte, co já si počnu?“ Marika: „Ty už sis počala.“

23.13: SMS: „Ahoj, č. 60 David Hirman, jsem na Portáši a jedu zombie. Ráno se ozvu ze záhrobí.“ V rychlém sledu se ozvou další dva adepti na zombismus. Extrapolací aktuální rychlosti nám vychází příchod zítra v 10:30. Nicméně zkušenost nám říká, že rychlost s postupujícím časem logaritmicky klesá. Pravděpodobně se tedy setkáme s překonáním zombie rekordu. Nejzkušenější statistici pak odhadují, že trojice dojde včas na zahájení pietního aktu.

23.37: Půl hodiny po opuštění základny posílá Valašský lezúň Kobliha SMS: „Policajti v Jablůnce, fajn. Dali mi dýchnout, fajn. Ale proč, když mě viděli lézt z auta, mi dali dýchnout dvakrát a nechtěli věřit, že jsem nic nepil? Blbečci.“

23.36: Jdeme do finále! Na základně se koncentrují lezúni a puch. Atmosféra houstne. Odhadujeme, že ani po skončení zápasu Lotyšsko – Česko nebyl v hokejové šatně takový smrad.

23.55: Kyselice teče proudem. Všechna místa u stolů jsou obsazena. Špacírníci využívají limit 24 hodin téměř beze zbytku. Odkládejte v šatně!

24.00: Dokonáno jest. Poslední lezúni došli doslova za 5 minut 12. Na trase je cca 15 lidí. Tři jsou registrovaní zombíci. Jsme zvědaví, kolik oživlých mrtvol ještě dojde a kolik lidí se zapomnělo odhlásit.

00.24: První zombík v cíli. Kolik bude následovat? Půjdeme dnes spát?

00.45: Opravdový zombík v cíli. Drží pohromadě díky preciznímu outfitu. Nádavkem od nás dostává inkontinenční vložku.

01.57: Zbývají čtyři zombie, jedna z nich nereaguje. Čest její památce, pravděpodobně ji někdo odložil v šatně.

03.22: Šlo o nedorozumění, dotyčný pohřešovaný vůbec neodstartoval. Další dvě zombie ukončily své trápení někde v okolí zelené značky. Cestu si nadále užívá již pouze Jana Jindrová.

08.13: Základna opět klokotá čilým ruchem. K snídani padl hrnec kyselice! Podle předběžných odhadů letos startovalo 147 špacírníků, z nichž 64 se trasou prohnalo do 24 hodin.

09.54: Paní Jindrová se pomalu blíží. Během telefonátu se základnou dvakrát ztratila a opět našla značku. Zahájili jsme úklid.

10.35: Sbírka ztrát, nálezů a atentátů se zdá být kompletní. Zástupce prvních dvou kategorií jsme vyfotili a pátráme po jejich majitelích. Pátrání po atentátnících (obzvláště po autorovi instalace radioaktivních bot na vrcholu popelnice) předáváme Policii ČR.

11.32: Je dobojováno. Velké díky vám všem, kdož jste zvedli hozenou rukavici. Díky též všem, kdož se zapojili do příprav, realizace, úklidu a deratizace. V dohledné době se na webu objeví statistiky, rekapitulace, ohlasy a snad i vaše reportáže, fotky, partitury oper či sochařská díla inspirovaná Špacírem. Přátelé, náš kočovný cirkus odjíždí. Pan Želva ještě jednou pomalu pohne koštětem a poslední hromádka bahna se ztěžka překulí přes práh základny. Paní Jindrová se šine Vsetínem… KONEC