Hoříte-li touhou zvěděti, jak probíhá 17. (čarodějnický) ročník Špacíru, tým našich reportérů učiní vše, co bude v jejich zapálených lýtkách, aby vaše očekávání nasytil. Zabořte svá vykynutá, životem zmožená a těžkostmi zkoušená těla do gauče a pobavte se na mukách a trápeních těch, kteří podlehli vidině setkání s Halinou Pawlowskou (viz anketa).

   

00:00 – Zvon zní, 178 budoucích invalidů vyráží vstříc svému osudu. Nocí zní izolované výkřiky nadšení a cinkání přípitků.

00:12 – Nadšení trvá. Peloton přechází Bečvu a loučí se se špalírem organizátorů, kteří prozíravě nevytáhnou paty z města. Rychlost účastníků je dechberoucí. Je neskrývaným potěšením pozorovat vypracovaná těla na vrcholu sil, jimž se nikdy nevyrovnáme. Vlasy nám vlají, ohně v tvářích Špacírníků planou.

00:20 – Peloton všech, kteří neuváženě přepálili start mizí ve tmě. S rozvahou, cigárkem a kebabem se blíží ti, kteří své schopnosti zhodnotili realisticky. Doplňujeme jejich snídani o Becherovku.

00:25 – Kolem se potácí poslední Špacírník. V opačném směru. Dohnala ho vydatná snídaně a shání taxík. Tak to má být – přihlásil se, zaplatil a vyrazil domů. Jen houšť.

00:30 – Kuchařka Gurťa dokončila první etapu přípravy kyselice a odebrala se na kutě. Následujeme ji (o hodinu později).

03:44 – To není země. To je zahrádka! Rozoraná divizí traktorů…

05:10 – První odhlášený, který byl schopen namačkat prokřehlými prsty SMS.

06:49 – První odmítnutá žádost o záchranu vozem. Lidi, vydržte do osmi! „A kde jste?“ „Někde tady na konečné.“ „Áha.“

07:01 – Krásné slunečné ráno nás dojímá. Zásobovací vůz je naložen materiálem, potravinami… no zkrátka vším, co je třeba k tomu, aby bufet U Partyzánky mohl bojovat o svou michelinskou hvězdu.

07:10 – Odposlechnuto na trati: „Na to, jak jdeme rychle, se pomilujeme celkem pomalu“. Holt mládí, blíží se máj, hrdliččin hlas… ach… Nebo všechno zkomolil mobil? Jdem vařit brambory do kyselice.

07:20 – Včera při registraci: „A opravdu tam na nás nečíhá žádné nebezpečí?“ „Prosím vás, jaké nebezpečí? Trochu se proskotačíte v lese a pak pokecáte u kyselice na základně!“

7:40 – Ještě není ani osm hodin a už nás pekelné síly na trase připravily o šest veskrze dobrých lidí. Špacírníci, myslete pozitivně a bojujte.

7:50 – První Špacírník dorazil na základnu! Jásáme, chystáme se objímat… Bohužel zrada – dotyčného dovezla manželka a přišel jen oznámit, že skončil na Kohútce. Při loučení se ptá, zda neznáme nějakého dobrého ortopeda.

8:37 – „Dobré ránko, odhlašujeme se ze Špacíru, vysloužili jsme si pouze titul Unavená lemra bezkondiční.“ Děkujeme za tip – tento nový výraz předložíme na radě ke schválení k případnému rozšíření kategorií v příštím roce.

9:15 – Bufet U Partyzánky Haliny Pawlowské vám nabízí své služby – po valašském frgálu, vysměješ se krpálu!

9:55 – Dobrá zpráva pro všechny účastníky této sportovně kochací akce, kteří by snad chtěli něco vylepšit na své postavě – pražsko-holandská dvojice  právě propočítala, že po 50 km chůze ztratí průměrný Špacírník 3 kg váhy a při zdolání celé trasy přichází člověk o 2,5 kg tuku!!!

10:30 – První zákazník využívá našich lázeňských služeb. Doutník vítězství chutná i po 47 kilometrech.

10:40 – Z bufetu U Partyzánky: „Párek.“ „Takže jen jednu nožičku?“ „Jak jednu, dvě nožičky. Do každé nožičky jednu!“

11:10 – Bufet U Partyzánky Haliny Pawlowské se potýká s akutním nedostatkem banánů. Jinak se těší přízni návštěvníků. Frgály i domácí strava chutnají.

11:11 – Odposlechnuto u Partyzána: „Máme pět minut zpoždění.“ „To je v prdeli, vole.“

11:12 – „Počkej, si ještě pomažu genitálie vazelínou a jdem.“ …Za dvě minuty… „OK, kdo maže, ten jede.“

11:30 – Pálíme červa lahodným čirým páleným mokem, který nám včera věnoval neznámý dobrodinec. Takové zvyky je třeba ocenit (takže velmi děkujeme) a pěstovat jejich rozšíření (takže předem děkujeme)!

11:35 – „Kde je?“ „Nevím, on běží tím svým pomalým tempem.“

12:15 – Příchozí Špacírník k bufetu ukazujíc prstem na lidi okolo: „Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě a tebe taky nenávidím.“ Nejsme si jisti, jestli ukazoval na organizátory nebo na jeho „kamarády“…

12:30 – Na louce, asi 200 metrů od nás, se už 20 minut někdo modlí. Nejspíš za úspěch vás všech. A nebo usnul. Se uvidí…

12:34 – Neusnul.

13:55 – U Partyzánky HP: „Ahoj, co ti můžeme nabídnout?“ „Nejdřív pošlu esemesku.“ „Můžeš poslat i pohled.“ „Já myslel, že VÁM pošlu esemesku! Končím!“

14:05 – Rozloučení Špacírníka: „Špacír není sport, to je životní vášeň!“

14:22 – Hurá, dorazil první valašský lezúň Tomáš Sitek. Gratulujeme!

15:20 – Bufet U partyzánky Haliny Pawlowské hlásí ukončení provozu pro nezájem. Pikolíci Doda, Komár, Okšaj a Šebík shání tímto náhradní práci. Nabídněte!

15:45 – Odhlašovací SMS: „Ahoj, prosím odhlásit číslo 52 a číslo 102. Umřeli jsme na Makovském průsmyku 🙂 Shodli jsme se, že nesnášíme Špacír, ale stejně ho příští rok půjdeme znovu. Třeba to vyjde 🙂 Opět moc děkujeme za super zážitek…“ Trochu moc protimluvů na jednu zprávu, ne?

16:35 – Zkouška spojení s okolním světem. Sledujete reportáž? Máte dotazy na účastníky?  Proč tady vlastně nejste, co?!

16:57 – „Chutná? Máte všechno? Chcete něco donést?“ „Jo. Domů.“ Vyhovíme téměř všemu. Ale všechno má své meze.

17:03 – „Já si kyselici nedám.“ „Cože?!“ „Já jsem vegetariánka.“ „Aha. No tak já z tvé porce vyzobu všechno uzené a klobásku.“ 

17:59 – Na základnu se zatím vrátilo 16 Valašských lezúňů. Většina vypadá spokojeně a tuto procházku plamenně doporučuje.

18:08 – Odhlašovací SMS: „Nejmilejší Špacíre, rád bych se s tebou tímto podělil o politováníhodnou skutečnost, jíž jsem se stal v odpoledních hodinách přímým účastníkem. Právě když jsem dnes na vrcholcích beskydských hor uléhal ke své svačině, byl jsem o tuto agresivně připraven. Osoba, jež využila mé krátkodobé nepozornosti, vytrhla mi od úst podomácku usmažený řízek i s pytlíkem. V obryse kvapem pryč cupitající osoby poznal jsem pachatele. Ano, jednalo se o paní Halinu Pawlowskou, která tímto u mne způsobila akutní nedostatek konzumovaných uhlohydrátů, jenž vyvrcholil až mou potřebou odstoupit z letošního ročníku Špacíru.  Žal způsobený ztrátou veškerých ctností spojených se zdárným dokončením Špacíru a opětovné úspěšné obhájení titulu Šmatlavý plazúň je pouze malicherným při pomyšlení na množství dalších špacírovs-…“ Zpráva přišla nedokončena, vyčkáváme na zbytek.

18:15 – Na některé věci se lze na planetě Zemi spolehnout. Pan Cypra a jeho 67 let zkušeností opět dorazilo do cíle. Komu čest, tomu čest.

18:35 – Vedle základny zaplál špacírovský svatojánský oheň. Brzy započne nezapomenutelný rej, při kterém utužíme vzájemnost – lezúni se budou zadávat s plazúni. Za přeskočení ohně porce kyselice grátis!

18:56 – První dámy v cíli! A koukněte, jak září štěstím. Kyselica, lavór s teplou vodou, čaj, pivo, kofola… ne nutně v tomto pořadí. A poté třeba špacírovské triko, placka nebo novinka tohoto ročníku – magnetka.

19:19 – Pan Želva napsal: „Jsme mezi Tanečnicí a Ptáčnicí. Snad do osmi bychom měli být na Cábu.“ Komentář orgů: „Takže už blouzní.“

19:43 – Pan Želva opravuje tvrzení: „Tak v osm ne. Máme cca 2,5 km do Ptáčnice, tak tam budeme trochu po osmé.“ Komentář orgů: „Stále blouzní ale už je ochoten to uznat.“

19:50 – Kytara hraje, halekáme a tváříme se, že jde o zpěv. „… jdu, co noha nohu minééé a každý sám sobě jsme stínééém!“

19:55 – Na pozemek základny vběhl pejsek. Paní, která ho venčí, nedokáže zastřít paniku ve svém hlase, když na něj volá: „Pigy, fuj! Fuj! Pocem!“

20:08 – Za minutu odjíždí z Velkých Karlovic poslední vlak. Očekáváme, že nám po trati posbírá pár ztroskotanců.

20:24 – Pan Želva volá z Ptáčnice, neboť váhá, kam má jít. Radíme mu, ať jde, odkud přišel, bo už to nemá cenu.

21:05 – Archy na zdi se postupně plní údaji. Příchozí lezúni už vypadají výrazně použitěji než jejich předchůdci. A bude hůř.

21:20 – Přišla nám sem nečekaná, leč vítaná kontrola. Po šesti letech od poslední účasti se na Špacíru objevuje Body (s Markétou), spoluzakladatel Špacíru. Dozvídáme se, že dnes s dětmi absolvovali úsek Bumbálka-Soláň a věnovali tedy dostatek času studiu Špacírníků. Poznatek 1: Špacírníky jde podle chůze identifikovat z velké dálky. Poznatek 2: Špacírníci spolu nemluví. Jejich pohled je soustředěn před špičky vlastních nohou.

21:25 – Dokončení SMS z času 18:08: „… Žal způsobený ztrátou veškerých ctností spojených se zdárným dokončením Špacíru a opětovné úspěšné obhájení titulu Šmatlavý plazúň je pouze malicherným při pomyšlení na množství špacírovských osudů, které byly hladovou paní Halinou zmařeny. Pevně tedy věřím, že se její účast nebude již opakovat. S pozdravem a přáním mnohých zdarů Venca Daněk, odstoupivší účastník číslo 210.“

21:45 – Nasloucháme debatě špacírníků u kyselice. Vyměňují si zkušenosti s fotopastí, která zachycovala jejich ploužení u Makyty. Zazněla odvážná myšlenka požádat ochranáře o všech cca 170 snímků, které fotopast pravděpodobně pořídila. Jsme zvědavi na výsledek.

22:00 – Je to smutné, ale doposud nezaznělo, že špacírovská kyselice je skvělá. Tak už to zaznělo. Nemusí se vám to líbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Vivat Gurťa a její pomocnice!

22:31 – Venku povážlivě přituhlo. Proud lezúňů však neustává.

23:17 – „Poprvé na Špacíru, poprvé ušla a už nikdy více.“ „Neblbni, pořád je tu prostor pro zlepšení.“ „To asi zrovna slyšet nepotřebovala.“ „Hej ale seš fakt dobrá.“ „A tys skončila kde?“ „O tom bych teď raději nemluvila.“

23:22 – „Ten konec je úplně pitomý.“ Špacírníci se začínají omezovat na prostá sdělení.

23:28 – „Zdar Želvo, tak co?“ „Miluju kyselicu.“

23:39 – Skupina Špacírníků popisuje kolektivní halucinaci. U Soláně potkali v lese fotící se svatebčany. O kus cesty dál však jeden z nich našel podvazek. Nebyla to halucinace, jak dokládá po svém příchodu na základnu (viz foto).23:33 – „Náš šéf z práce nám říkal, že nás nenávidí na každé zastávce.“ „Takže si to asi ještě vyžerete v práci, co?“ „No to asi jo. Pokud teda ještě nějakou práci máme.“

23:45 – Napětí vrcholí. Kolik účastníků čarodějnického ročníku prokáže svůj zápal pro věc a dorazí v příštích patnácti minutách? Kolik snů a předsevzetí ještě tuto noc vyhasne na lesních cestách?

00:01 – Nikdo! A šest!

00:19 – „Radil bys mi dát si ještě před spaním strečink?“ „Ne. Radil bych ti jít spát. Ani se nemýt. Špína neuteče, nemá nožičky.“

00:22 – Po první vlně telefonátů nezvěstným jsme tři jedince konfrontovali s výčitkou, že se neodhlásili (aneb Komárovými slovy: „Než zalezeš doma pod peřinu, tak se, k***a, odhlaš“). Zbývající tři čísla nereagují. U základny mocně plápolá vatra z posledního dřeva.

00:33 – Další sklerotik probuzen. Zbývají dva. Základna spí spravedlivým spánkem znavených a smradlavých.

00:40 – „Zbyla nám kyselice. Nechceš si ji vzít  domů?“ „Ne, díky.“ „Proč ne? Bys měla vyřešený nedělní oběd. A pondělní. A úterní…“

00:44 – Držíme hlídky u telefonu a hoříme touhou po spacáku. Dobrou moč a noc.

03:42 – Dorazila zombie. Zahrnuje nás omluvami, že neslyšela mobil, a potácí se strašit do ulic Vsetína. Poslední číslo padlo vzápětí – prý komunikační chyba, neb se dotyčný odhlašoval. Všechny ovečky jsou v ohrádce. Úspěšnost 17. ročníku byla 30,1 %.

08:15 – Základna začíná klokotat úklidem. Z jejích zákoutí se potácejí lidé, jejichž hlas nám je povědomý. Na držení těla a výraz obličeje si musíme nejprve zvyknout. Ale půjde to, oči přivyknou všemu.

09:42 – Balíme náš kočovný cirkus. Jsou vydávány poslední porce kyselice. Celkem jsme jich udali 88 a asi deset jich ještě zbývá. Přijďte, je výborná.

10:00 – Hustá atmosféra Špacíru řídne, ale i tak zůstane skautská základna poznamenána na týdny dopředu. Nezbývá než poděkovat všem, kdo podpořili letošní ročník a pomohli s organizací. A především díky vám, kdo jste zahořeli jarním neklidem a zvedli hozenou beskydskou rukavici.

P. S.: Kdo ještě nemáte předplatné Ohníčku, tak to koukejte napravit.