Před pěti týdny začala na Ukrajině válka. Krizový štáb Špacíru (KŠŠ) od té doby řeší, jak se zbavit energetické závislosti na Rusku. Dodávky plynu pro ohřev kyselice i párků byly totiž dosud ze 107,4 % závislé na ruském plynu. Nově oznámený požadavek platit za plyn pouze v rublech, které ve špacírovském prasátku zcela absentují, donutil KŠŠ nalézt řešení, které vbrzku dojde uznání i ve zbytku Evropy.

 

 

Geopolitické přesahy a přetlaky

Napjaté vztahy s Ruskem a jejich dodávkami plynu do Evropy mají širší geopolitický přesah, než by se na první pohled zdálo. Nejde jen o zmíněnou potřebu ohřevu kyselice a párků, o ohřev vody v lavrovu (éé… lavoru) a o provoz záchranného vozu. Je třeba vzít v potaz také prd-ukci turistických rozcestníků v ocelárnách Porúří, jimž hrozí zastavení výroby. Následky jsou nabíledni.

Organizátoři Špacíru naštěstí dlouhodobě usilují o udržitelný provoz svého podniku, tudíž je tato situace nezastihla s gaťama na půli žerdi. Na dnešní tiskové konferenci představil technický manažer KŠŠ Daniel Ševčík klíčové body řešení plynatosti Špacíru.

„Vsetínští nad smradem linoucím se ze špacírníků vždy ohrnovali nos. Připouštíme, že se každoročně potýkáme s nadprdukcí plynu, který jsme doposud zbůhdarma pouštěli pánubohu do oken.“

 

Zemněplyn jako řešení

Podle Ševčíka nyní KŠŠ jedná o zapůjčení nafukovacích tenisových hal a plynových separátorů s Bedřichem Pudivětrem PrDr. z Rožnova prd Radhoštěm.

„V jedné hale plánujeme umístit bufet U Prdtyzána, druhá zastřeší výdej občerstvení v cíli. Flatulenci účastníků podpoříme úpravou jídelníčku, jehož výhradními položkami se nově stanou trenčianský párek s fazuľou a hrachové frgály,“ uvedla vedoucí bufetu Kateřina Pohlová.

KŠŠ předpokládá, že účastníci Špacíru vyprdukují dostatek zemněplynu (i ztebeplynu) na pokrytí provozu obou zařízení. Očekávané přebytky budou jímány do velkokapacitního plynojemu Súkenická rozhledna. Jakmile bude naplněn i ta, zařízení může být snadno přebudováno na raketové silo.

V mírové variantě se počítá s distribucí přebytečného zemněplynu do oceláren v Porúří. S velkou pravděpodobností tak bude na ročníku 2023 celá trasa Špacíru lemována desítkami nových rozcestníků.

Jako otevřená zůstává otázka pohonu záchranného vozu, který ani plně natlakovaná posádka nejspíš do pohybu neuvede. Zde spatřují orgové řešení v zasílání povzbudivých SMS.

 

Zemněplyn ne, raději jádro

Projekt budí i kontroverze. Starosta obce Hovězí Antonín Koňařík označil záměry orgů za „úplnou kravinu hraničící s volovinou a koninou” a proti se vyjádřili i občané obce Antivlkov pod Oškobrhem.

Koňařík vidí větší smysl v návratu k jádru: „Rozumnější je hromadění použitých ponožek na základně. Tento udržitelný způsob získávání radioaktivních izotopů by posloužil k opětovnému spuštění jaderných elektráren v Německu, což by celou energetickou krizi v Evropě vyřešilo jednou provždy.“

Orgové tento návrh zpochybňují jako krátkozraký, neboť předpokládá, že Špacír je věčný. „Neradi bychom nahradili jeden druh závislosti – na Rusku – druhem jiným – závislostí na nás. Ačkoliv nám to lichotí,“ hihňá se předseda KŠŠ Martin Hessler.