Vážení a milí diváci u obrazovek | vítáme vás u pořadu určeného náročným | milovníkům poezie a surového sebetrýznění. | Připravte si popcornu dvojnásobek | a bavte se po půstu až ročním | na účet cizí do gauče vklínění. | Poetická reportáž za okamžik začíná, | a tak už jen rychlé varování: | škodolibé čtenáře skolí angína! | A teď už nechme veršování.

Než spustíme přenos, připrav se! Pusť si soundtrack Jedna báseň. Trvá krásných 26 minut.

19:00 Vsetín, město poezie. Vítejte.

19:10 „Čemu se směješ?“ „Dostala jsem úkol. Na trasu tu sbírku tahat nebudu, ale mám se ty básničky prý naučit.“

19:21 Hlavní sál zdobí básně, které bohužel neskončily ve sbírce. Pocházejí z komentářů pod FB posty. Jeden ze špacírníků hrdě podepisuje svůj výtvor. Najdeš na zdi i ten svůj?

19:33 Hrdý majitel danajského poukazu si zasloužil svou účast na Špacíru. Jeho procítěný přednes básně s našimi hosteskami viditelně pohnul. Doleva.

19:49 Nekonečný soundtrack jede. Předznamenává nekonečné strádání na trase. Ale i radost. Že jo? Že jo?!

20:06 „To je můj syn. Jsem mu dal danajský poukaz.“ (!!) Jste zákeřnější, než jsme si mysleli.

20:14 Na toaletách máte připraveny notýsky pro vaši poetickou tvorbu. Doufáme, že nebude jenom o h****.

20:20 Přišla zájemkyně o start. Bohužel, má smůlu, není místo. Jsme neoblomní… A v tu chvíli přichází od jednoho přihlášeného odhlášení. Tomu se říká štěstí.

20:28 Zdravý snack? Zdravý energeťák? Že to neexistuje? Dejte šanci sběratelské edici Špacírek a plechovce Yeahrba.

20:50 Je zajímavé, že v Alcedu skoro nikdo není. Nechcete přijet na poslední chvíli, že ne?

21:14 Přichází špacírník na registraci: „Prosím vás, jde vám to přes víc než dvě Óerpéčka, ta trasa?“ „Přes deset.“ „No a jak to že jsem to neschvaloval? To se musí schvalovat na kraji. Hlásili jste to?“ „My jsme to hlásili na kraji.“ „Vážně? Kde?“ „No my vždycky jdeme někam na kraj a tam to nahlásíme.“ „Ahaaa.“ „Poslouchej, pocem a dej si panáka.“ „To mám tady v batohu.“ „Ne, dej si naši špacírovici. Fazi, ukaž mu prsa.“ „No to nemusíš, já mám větší.“

21:20 Triko s lenochody nám připadá na Špacír jako skvělá volba.

21:24 „Já bych chtěl zakázat vstup do lesů po 20. hodině.“ „Aha. Tak to jsi tu správně. Chceš jít příkladem.“

21:35 „Chcete tu trubičku teď?“ „Jo, já se zpátky už nevrátím.“ Tomu říkáme realistický pohled.

21:39 „Kdy budeš v Makovském?“ „Chtěl jsem tam být už v šest. Ale nevím, nevím. Protože jsem měl ty kávy už tři… Doporučuju vám, abyste šli radši přede mnou.“

21:48 Setkání s orgem: „Co to máš za ohoz? Proč to děláš?“ „To je jen dekorace.“ „A jakou tady máš funkci?“ „Já nevím.“

21:52 „Já jsem mému muži ani neříkala, že spolu chodíme. To by ho vyplašilo.“ „A teďka ví, že jde Špacír?“

22:05 „Jo, vy máte trubičky! A v Makovském budou rakvičky? A v cíli věnečky?“

22:11 „To je náš třináctý Špacír.“ „Přesně kvůli takovým jako vy musíme furt něco vymýšlet! Jsme se těšili, jak na stará kolena budeme už jen recyklovat staré nápady, ale vy furt jezdíte!“

2:15 Někteří příchozí se před vstupem do sálu zouvají. Užívají si tak poslední možnost, kdy to ještě zvládnou.

22:20 K registraci se dostavil i pes. Kňučí nejvíce ze všech přítomných. Asi má jako jediný rozum.

22:26 Probíhá pořizování vzpomínkových fotek před startem. „Tahle je blbá, znovu“ … „Tahle je ještě horší“… A to nejhorší je přitom teprve čeká.

22:35 Jedna špacírnice se přiznává, že filmy o básnících viděla tak před sto lety. A my připomínáme, že podcenit přípravu se nevyplácí!

22:41 Sušené špacírky sklízí zatím větší úspěch u orgů, než u ostatních účastníků. Na nezájem si nestěžujeme a plníme si pusy.

22:49 Hosteska na registraci: „Dáš mi na sebe telefon?“ „No proč ne.“ „A teď tě okroužkuju. To šlo rychle.“ „Jaképak s tím štráchy v našem věku.“

22:56 Najdou se zde čtenáři sbírky Jedna báseň. S kamennou tváří hltají verše. Je to výraz koncentrace? Uznání? Znechucení? Někdy je lepší se neptat.

23:05 Začatek brífinku se nezadržitelně blíží. Ve vzduchu je cítit nervozita. Špacírníci zatím vypadají klidně.

23:30 Okamžiky trapnosti by se daly při brífinku krájet. Tak to máme rádi. Jako Matěj Plachta, mistr ČR ve slam poetry.

23:55 Sbírka pokřtěna zabahněnou šlápotou a zvon se chvěje nedočkavostí. Už jen 5 minut.

00:00 Podchodem u základny se nese Sysluplná. Proud špacírníků se valí do noci. „A já si jdu a jdu a jdu a jdu!“

00:04 Znáte to meme, jak Homer Simpson mizí ve křoví? Vyzkoušeli jsme si ho na vlastní kůži při nepovedené snaze o oběhnutí pelotonu.

00:06 Hlídka Městské policie pomáhá a chrání naše procesí. Snad budou pomáhat i na Radošově a dál.

00:15 Na mostě na Ohradě se s našimi ovečkami loučíme tradičním plácnutím. Navíc nám celý špacírnický průvod křtí šlápnutím sbírku Jedna báseň. 260 kmotrů za 7 minut – to musí být určitě nějaký rekord. Určitě. Pro jistotu jsme si to natočili.

00:17, 00:19, 00:22 Někteří kmotři jsou poněkud rozverní a sbírku nám odkopli. Občas ji dokonce zachraňujeme z mezery mezi pražci. Ale zvládla to.

00:25 Opustili jste nás. Nechť je k vám noc milosrdná. Děkujeme za krásný večer 💛 A teď: Táhni taky!

00:45 První špacírníci probíhají Lysným nad Janovou. Další v řadě již krotí běh ve svižnou chůzi.

01:35 Cesta do Makovského připravena. Jdeme spát a nikdo se zatím neodhlásil! Nenapsali jsme na průvodku špatné telefonní číslo?

01:51 Dobrou poetickou noc, pokračujeme ráno. Děkujeme za případné komentáře, které nám pomohou si představit, že tam na druhé straně existují lidé, kteří vzali rozum do hrsti, nikam nešli a jen si čtou.

04:36 Dobré ráno, pány a dámové. Všichni zdraví, čilí, kolem voní vřes? Zatím, světe, div se, žádný odhlášený.

05:30 Valný chvach je klapkavý. Proškoun bydlín děl. Líšoch pokoch buchravý. Krutil vlahých těl.

Redakční poznámka: Tuto báseň si přečti na 80. kilometru. Pak jí budeš rozumět.

05:35 Špacírník po cestě vzpomíná na milé setkání na nádraží. „Ty jdeš taky na špacír?“ „Jasně, taky“ … „Asi poprvé, když máš bílé kalhoty.“

05:50 Lidé mají různě poetické duše. Někdo na Soláni obdivuje probouzející se den a jiný zase: „Podívej se na ty krásné odvodňovací žlaby!“

05:55 „Pozor, vypadla ti průvodka!“ „Tak teda díky. Tak to budu muset pokračovat.“

06:02 „Nevíte, jak daleko je nějaký zdroj vody?“ „Tak za jeden kilometr.“ „Tak to je výzva.“ Letošní ročník je peklo. Slunce svítí, je teplo, na obloze ani mráček. Važte si toho.

06:09 Vítejte v bufetu U Poetizána! „Nožičky párků vařené – pro tvé nožky zpařené!“

06:15 U Giguly už snídají kyselici. Prý kdyby nedošli do cíle a nebo nezbyla. My známe správnou odpověď. My jsme totiž připraveni.

06:19 „Nám stačilo říct. A táhneme!“

06:22 Špacírnice vítá fotografa jedním slovem: „Táhni!“ To je tak, když dostaneme vlastní medicíny.

06:28 „Kam plánujete dojít?“ Špacírník: „Dál než ona.“ Špacírnice: „Dál než on.“ Tak bacha, abyste to nešli dvakrát.

06:34 Na soláňských lukách doznívá vogonská poezie pro špacírníky: „….Koroňuch, jó koroňuch! … – Tak co, už se ti jde lépe?“ „Ne. Ani ne. Nejde to. Nějak to nejde.“ „Jak to? Lepší už to dnes nebude!“

To druhá špacírnice má ambicióznější plány: „Buď to budu mít do 16 hodin za sebou, nebo se někde budu třepat v křeči.“

06:58 Telefonický rozhovor: „Kde jsi?“ „Mám to 10 kiláků na Kohútku. Takže tam budu za cca hoďku. Když se něco posere, třeba já, tak za hodinu a půl.“

07:29 „Co si dáš? Kofolu, pivo nebo kafe?“ „Defibrilátor.“

07:38 Špacírník v bufetu: „Ach, život je krásný! Pivo ještě víc.“

07:44 „Co ještě? Frgál? Sekanou? Párky?“ „Ne, díky, já jsem začal závod… se sračkou.“ Že by netradiční útok na rekord?

07:50 Výtka manželky na adresu orga: „Už dva měsíce před Špacírem skládá furt nějaké blbé básničky! Mně nesložil ještě ani jednu!“ „Já potřebuju téma.“ „Já jsem téma!!“ „Tak mi o sobě něco řekni.“

07:57 Setkání v bufetu: „Tebe jsem neviděl tak patnáct let. Skoro jsem tě nepoznal.“ Jako by ty roky hrály roli. V Makovském jsou někteří k nepoznání už po pár hodinách.

08:04 Upozorňujeme na partyzánskou akci neznámé rodiny na výletě. Naproti bufetu U Poetizána si rozbalili vlastní bufet a netváří se, že by na ně náramky fungovaly.

08:12 „Dej si slivovici. Buď tě postaví na nohy, nebo si z ní sedneš na zadek.“ Obojí se může hodit.

08:22 „Kdyby spadla, tak ji zvedni.“ „A když spadne znovu?“ „Tak ji zahrab.“ Moc neprovokujte svoje spolušpacírníky. Usmívají se, ale všechno má své hranice.

08:25 „Máte tady vodu?“ „Nechceš něco lepšího? Máme dobrou slivovici.“ „A tak jo.“ „Jéé, já chci taky.“ Začíná to vždycky nevinně. Nikdy nepodceňuj sílu ovoce.

08:31 K bufetu přijela policie. Mlsně po nás koulí očima z české strany. Zatím nepomáhají. Ale cítíme se chráněni.

08:39 „Copak to tu máme za poetický stánek?“ „Samé dobroty. Ale musíš si objednat ve verších.“ „Eh. Tak… já chci pivo. Jedno pivo.“ „To se moc nerýmuje. Přitlač.“ „Tak pivo a pivo.“ „No vidíš, že to jde.“

08:44 Kroglouch navil Prokluháka.
Kloubal za ním, hodil vzpruch.
Prokluhák se rapnul fráka.
Kroglouch pravil: „Ropí puch!“

09:04 Dorazila k nám informace, že Javornická studánka spíš kape, než teče. Takže po slintavce a kulhavce tady máme další problém.

09:10 „Chcete někdo poslat pohled?“ „Neblbni, manželka si myslí, že jsem u milenky.“

09:18 „Máte kyselici?“ „Tu až v cíli.“ „A to není tady?“ Nevymýšlejte si ty zkratky tak okatě.

09:23 „Rozhýbu se, pořádně se do toho zakousnu a půjde to.“ Ibalgin doporučujeme zapíjet celý.

09:28 Rozruch vzbudil projíždějící traktor s pohodlně vyhlížející prázdnou vlečkou (pan Skácel junior asi). Než odbočil na opačnou stranu.

09:34 „A tady jsme vlastně jak daleko – teď půjdeme druhou půlku Špacíru?“ „No, to je trochu jinak. To máš stejné, jako když se myslivec ptal dětí, jak daleko běží zajíc do lesa. A děti nevěděly. A on jim říká, že jenom do půlky, protože pak už běží z lesa. Tak ty jdeš taky na Špacír jen do půlky. Pak už jdeš ze Špacíru.“

10:04 „Je možný, že už se mi chce spát?“ „Možný to je. A nebo se ti to jen zdá.“

10:33 „Jaká je trasa?“ „Dobrá.“ „A co je nejlepší?“ „Nejlepší jeee …“ Prostě jeden z těch rozhovorů, kdy víte, že čekat na odpověď se nemusí vyplatit.

10:48 V bufetu začíná nenápadně foukat. Sčítáme škody. Jedna vylitá kofola, jedno pivo a jedna ztracená důstojnost při nahánění cenovky od nových a nejlepších špacírovských čelenek.

10:57 Ani řidiči cateringových vozů to při čekání na svého svěřence nemají lehké: „S plnou sportovní taškou zásob dřepím u cyklostezky a sosám energeťák. V kolem projíždějících sportovcích vzbuzuji rozličné reakce. Dle výrazů má většina asi za to, že mě ráno vyrazil starý z baráku. A přitom jsem tu dobrovolně a z lásky.“

11:01 Slečna se psem v protisměru pozdravila: „Dobrý večer. Asi nějaká lepší akce.“

11:12 Provoz U Poetizána se výrazně zklidnil. Druhá policejní hlídka ukončila svou směnu a bez potřeby se seznamovat odjela.

11:14 Vyšetřujeme pokus o vraždu. Aspoň bychom teda měli, soudě podle ohlašovací zprávy ve znění: „Ahoj, bohužel musím pro letošek ukončit startovní číslo 150.“ Nesouvisí s tím nějak to policejní kroužení?

11:17 Zpráva z tisku: „Má to přijít po obědě. Silné bouřky, kroupy a supercely.“ Doporučujeme vynechat oběd a jste v klidu.

11:20 Přišla nám další SMS: „Číslo 82. Ukončuji Špacír. Děkuji.“ Prosím vás, neukončujte nám to tu ještě. Někteří jsou pořád na trase.

11:27 V kopci na Hričovec: „Ta cesta je krásně suchá, žádné bahno, vůbec to neklouže.“ „Hmm, až je to trochu nuda.“ Vydržte. Viz zpráva z tisku výše.

11:40 Na základně stále ani noha. Kromě krásných nohou kuchařek.

11:58 „Máte představu, kolik lidí je za váma?“ „My máme představ.“

12:06 Rozhovor na trase: „10 minut tu už sedíme a ty jsi až teď rozbalil nitě?“ „Potřebuju sůl.“ „Tak si obliž loket, požvýkej čepici nebo mi oliž záda.“

12:17 Od špacírníků přichází podnět zřídit příště na Filce tetovací salón s jediným tetovacím vzorem: JIŽ NIKDY VÍCE.

12:24 Z přebytků užitkové vody v bufetu vyrábíme (zatím) jediné bahno na trase. Musí to být. Chybělo nám.

12:28 V sedle pod Filkou právě dozněl přednes básně Jak volové blijem u kříže (viz sbírka, 57 km).

12:33 Bufet jsme zredukovali na Deku U Poetizána. Děvčata se na ní spokojeně sluní.

12:39 Duo dron.boys právě na Instagramu publikovalo první video z dronu. Ochutnávka. Koukněte.

12:42 „Pivo máte už jen lahvové? Tak to si ho dám doma.“ My ten váš optimismus máme tak rádi.

12:44 Adam Viktorin, letošní první lezúň, narušil odpolední siestu naší posádky na základně. Snad se aspoň stydí.

12:55 A další – pan trubičkový král. Celou dobu šli/běželi oba dva spolu. A hle: v cíli se konečně seznámili!

13:14 Debata o další cestě… „No to vůbec, já to ani nechci dojít.“ Kamarádka: „No konečně. Konečně jsi taky dnes řekla něco rozumného.“

13:15 Další policejní hlídka. Přísným okem si měří poslední špacírníky, kteří sebrali odvahu vypravit se na druhý hřeben. Jejich krok už není tak jistý, pročež jim hrozí nebezpečí zatčení. Obžaloba bude znít: šíření kulhavky.

13:22 Deka U Poetizána se s vámi loučí. Jednak je po otvíračce a jednak prostě odletěla. Nakládáme poslední zbytky občerstvení. Ahoj za rok. Ale to už se bude náš podnik jmenovat opět jinak.

13:49 Na trase se začali šířit věty, že někteří už by chtěli umřít. Spolu s nimi však i polemika o tom, zda by nebylo možné Špacír považovat za jediný legální způsob eutanázie.

14:02 Personál na Kohútce je letos nadšen tématem Špacíru a při obsluhování to sází: „Servírka tu lítá jak kráva a do kelímku vám pivo dává.“ (pozn. red.: autentický citát servírky)

14:16 Hitem Kohútky je dnes drink&walk stanoviště, speciálně přichystané pro špacírníky. Tímto velice děkujeme za vstřícnost i za básničku výše.

14:39 „Teď tě hlavně ještě čeká Filka. Ale už o ni víš, tak to je půlka úspěchu.“

14:43 První lezúňkou v cíli je Lucia Friedlaenderová. Svým drtivým finišem si o minutu vylepšila osobní (i náš špacírovský) rekord.

14:45 Na Portáši jsou stoly obsypané žíznivými špacírníky. Smrad na WC je tak hutný, že by se dal krájet příborákem.

14:51 „Kocháme se beskydskou přírodou, mraky přitom plují oblohou. Energie už nám neproudí do nohou. Není tedy náhodou, že se čísla 106 a 87 odhlašují s potupou. Díky za super zlikvidování organismu. Tak zase za rok na ŠPACÍRU. Už se těšíme 😉“ Tak si příště ten váš krásný organismus zase přivezte 😉

15:07 Fascinuje nás zájem účastníků o poezii. Jedna špacírnice místo hotovosti a QR kódu použila U Giguly platbu básní a na Kohútce se s námi o svůj vynález podělila: „Ráno kruté, bolí nohy, prosím vzpruhu od kofoly. Jednu kávu prosím taky, rozežene všechny mraky. Ještě vodu doplním, pak se vám hned odměním.“

15:20 Objeveno v toaletním deníčku na základně: „Vidění mám horečnaté, chybí ionty hořečnaté. Chytá se mě křeč, tak mi došla řeč.“

A tamtéž: „Pod Vysokou šlo to rovno, pak to stálo už za hovno.“

15:51 Další lezúň v cíli. Ohromil nás nejen časem, ale i vzdáleností: detailním zkoumáním terénních nerovností v okolí Ptáčnice to vytáhl na 107 km.

16:06 „Když mi budeš ubližovat, písknu.“ Poslední rozhovor hrdého majitele špacírovské píšťalky (nebo filmové Píšťalky) s jediným valašským medvědem (se Štěpánkem v postelové scéně).

16:30 Na parapet u schodiště jsme odložili černý šátek/nákrčník, který nám byl předán jako nález z cca 10. kilometru trasy. Položili jsme tím základní kámen letošních ztrát, nálezů a atentátů.

16:44 Vsetín skrápí první dešťové kapky. K horám mají mraky ještě daleko.

16:54 Už ne.

16:57 Na vrcholu Krkostěny stojí nesourodý hlouček špacírníků. Opatrně nakukují dolů z kopce, jako by se báli. Přichází další: „Teda vás tu je jak šišek v lese.“

17:09 Zhruba na 73. kilometru nakládáme do auta plazúně. „Co mu je?“ „On je prvošpacírník. A už se prostě vypnul.“

17:25 Špacírníci na zelené značce se právě nesjpíš proti své vůli intenzivně sprchují.

17:40 Na základně: „Kdy že ti to jede?“ „V 18:51. Ale nejede tam něco dřív?“ „Jak dřív? Ještě budeš jíst. A podívej se, jak chodíš. Budeš rád, když to vůbec stihneš.“ Pro teplé slovo zkrátka nechodíme daleko.

17:42 „Mužů si dát ještě na cestu kafe?“ „No to můžeš. Ale je to rozumné? Radši ho vypij, co s ním na cestě?“

17:45 Nad základnou právě vysvitlo slunce. Je po dešti. Po prvním.

17:50 „Dáš si kyselici?“ „A to můžu, když jsem selhal?“ „Jestli jsi selhal, tak ti dvě lžíce odeberem.“

18:00 Ohlašovací SMS: „Hlásím to bez velké slávy, dneska končím – došly šťávy. Žaludek mi hlásí: kámo, dost, tak díky vám, byl to fakt skvost!“

18:01 Hlášení z trati: „Už půl hodiny jsem zaparkovaná pod přístřeškem a čekám, až přejde peklo.“

18:19 Do komentářů na FB nám přišla fotka, která objasňuje, že trucpodnik naproti bufetu U Poetizána provozovali rodinní příslušníci (a bývalí, věkem zmoudřelí špacírníci) jednoho účastníka. Jsme dojati.

18:50 Při výstupu z Uherské na Valašskou Kyčeru: „Ten kopec teď bude pěkná hlína.“ „Aspoň se nebude prášit pod nohama.“

19:00 Na základně: „Vítej! Dala jsi celou stovku?“ „Co?“ „Jestli jsi dala celou stovku!“ „Komu??“ Nemáme slov.

19:01 Špacírník s nohama v lavoru: „To bylo letos nějaké těžší. Od 50. do 60. kilometru se šlo asi pět hodin. A od 80. kilometru dál se šlo… se šlo… To jdu snad ještě teď.“

19:10 „Vás ten liják minul?“ „No bohužel jo! Já jsem potřebovala vodu. Byla jsem bez ní 30 kilometrů! Olizovala jsem listy ze stromů, pod Filkou jsem našla studnu – vyschlou! Barel na vodu – prázdný! Jsem to tam celé obšancovala, protože jsem fakt nemohla, ale nic. Musela jsem dál, až nakonec v Ústí jsem vešla do jednoho stavení a pán na mě vyběhl, co si to dovoluju. Tak jsem mu řekla, že jsem strašně ráda, že ho vidím, protože jinak bychom tu misku s vodou tomu psovi vzala. Vysvětlila jsem mu situaci a vodu mi dal.“

19:11 „Já jsem potkal hrníček u takového potůčku. Kousek dál byla trubka ze země, tak jsem si říkal, že snad dobrý. No, uvidím zítra.“

19:16 Na zvon zvoní špacírník, který místo hůlek svírá trepky k bazénu. Žasneme nad tempem, kterým pádí ultra-trailový pokrok. „Jak se s tím chodí?“ „Já s tím nešel. Při příchodu jsem míjel své auto, tak jsem si je vzal.“

19:25 Máme pro vás příklad hodný následování. Jeden ze špacírníků už několik let pěstuje rituál, při kterém přestane vždy 1. ledna pít alkohol. Další si smí dát až poté, co ujde Špacír. Uznale mručíme (a abstinenty prosíme, aby se nepovyšovali a taky se přidali).

19:39 Loučení stiskem ruky… „Počkej, promiň, já mám ruku od smůly.“ „Jak to?“ „Já jsem musela na 80. kilometru čůrat. A to když si dřepneš, tak v tom stavu se už bez ručkování nepostavíš. Tak jsem se musela chytnout stromků.“

19:50 Dostala se k nám prý všeobecně známá historka šířící se podél trasy o manželském páru špacírníků, který si rozdělil kompetence: ona nese všechno jídlo, on všechno pití. Jenomže on jí utekl, a tak si teď ona zoufá, že nemá co pít, zatímco on si někde spokojeně chlastá a jíst nepotřebuje. Je ta historka pravdivá, nebo je to forest legend?

19:52 „Kolik to stojí? Můžu platit v puchýřích.“

19:56 Zvon se poslední dobou nezastaví, odpusťte nám případné prodlevy. Závada není na vašem přijímači, ale na naší snaze multitaskovat.

20:09 „Vám nevadí, že sedíte na dešti?“ „Ne. My se potřebujeme vyvětrat.“ Jo jo, po 20hodinové chůzi v horách jednoznačná priorita.

20:31 Najdou se jedinci, kteří mají stále reflexy kočky. Sotva zazvoní na zvon, reagují na napřaženou ruku představením, místo toho, aby si nechali pogratulovat.

20:37 Pohostinnost orgů je nakažlivá. „Tak prosím vás, kdo si co dá?“ „Já nic. Chceš oříšky?“ „Jé, díky! Takže – kdo mi co dá?“

20:44 Zápisy v deníku: „Jak tu stojím, sám si smrdím. Má to však i výhody – smrad dezinfikuje mé nohy. Více bláta na Filce zaručí vám zpozdilce. To by asi stačilo, teď půjdeme na pivo.“

„Přijet, zúčastnit se, překonat se. Splněno, i když ne až do cíle. Proti loňsku posun o 20 km. Spokojenost, pokora a díky za organizaci tak jedinečné akce.“

20:53 Zkouška sirén, zkouška sirén: Je tu ještě někdo, kdo reportáž sleduje?

Právě proběhla zkouška sirén.

20:59 Zvoní nám telefon. „Táhni taky! Haló?“ (narážka na druhou píseň soundtracku)

21:07 „Je libo ke kafi sbírku básní?“ „Ne díky, my si máme teď se ženou hodně co říct.“ Je poetika, která se zapsat nedá. Rozumíme tomu.

21:11 Najdou se tací, co říkají, že to celé byl porod. „Myslím, že si teď zasloužím takové špacírnické šestinedělí.“

21:15 V cíli stačí k obrácení na víru opravdu málo. „Kde se můžu odhlásit?“ „Tady. Pojď za mnou.“ „Ježiši…“

21:21 Nechtě jsme zachytili část telefonické konverzace: „Rovně, rovně, rovně, pak budou dvě odbočky doleva…“ Je znát, že už se stmívá.

21:23 Přibývá telefonistů. „Tak se dívám, kde tě vidím. A trochu tě nikde nevidím.“

21:26 „Ten poslední kilometr, to bylo hrozné. Taková rovina.“ Špacírníkům se nikdy nezavděčíte.

21:31 No vida. Tak soudě podle tohoto výroku, bouřka nakonec některým zachránila vztah: „Letošní Filka, *muck*, to byla paráda, to byla čvachtanda.“

21:43 Zvonec začíná zvonit v kratších a kratších intervalech. Začíná se tvořit fronta u zapisování časů. Pamatujte si nám ty vaše čísla. V nejhorším si pamatujte alespoň vaše příjmení.

21:47 „Naposledy jsem to šel v šestnácti. A teď po těch letech stejná trasa. Budu muset chodit častěji, ať trefím jinou.“

21:50 „Chceš placku?“ „Tak jo.“ „A kterou?“ „Támhletu červenou.“ „Žádnou červenou nemáme.“ Špacírníci v cíli jsou k barevné variabilitě předmětů velice tolerantní.

21:51 „Chceš něco? Máš objednaný lavor?“ „Mám objednaný odvoz.“ Rozumíme, to se lavorem nahradit nedá.

21:55 Špacírnice vkládá své zmožené nohy do lavoru: „Aaach, aaa, uuu. Já se omlouvám, že to zní skoro jako… to… ale ono to takové skoro je.“

22:01 Občasně se od příchozích ozývá: „Má to cenu!“ Jsme rádi, že předchozí ročník zanechal mimo hlubokých šrámů i hluboké vzpomínky. Respektive doufáme, že si účastníci všimli, že se rok s rokem sešel a účastní se už jiné akce.

22:05 „Já bych vám chtěl popřát, aby vám počet obdržených cen Magnesia litera stoupal stejně strmě jako Filka.“ Po tomto výroku nezůstalo jedno hrdlo suché. Děkujeme 💛

22:06 „Prosím vás, mohli byste mi poradit, jak mám zítra cestovat? Zlikvidovaná stehna, puchýře na obou chodidlech a vlk. Mám si ve vlaku sednout, nebo stát? Obojí mi připadá špatně.“ „Hm. Lehni si asi na bok.“ „Na bok?“ „Nebo bys mohl klečet, pokud ti k vlaku zařadí modlitební vůz.“ „????“ „Ne, víš co? Nejlepší bude, když tě kamarádi v jízdním oddíle pověsí na držák na kolo.“ „To by asi nebyli moc dobří kamarádi.“ „No pokud by vystoupili dřív než ty, tak ne.“

22:08 „Když se mě žena v telefonu ptala, jak mi je, nevěděl jsem, jak jí to mám všechno popsat.“ „Měl jsi říct, že v krku a na levém předloktí tě nic nebolí.“

22:13 Špacírník se snaží zaplatit. „Promiň, já jsem teď pomalejší.“ „V klidu. Teď už můžeš.“

22:24 „Ty jsi přišla sama? Neměla jsi s sebou na Kohútce kamarádku? Měla. Už nejsme kamarádky.“

22:28 Otázka z kuchyňky: „Dá si někdo vajíčko?“ Možná vám to přijde banální, ale za 26 let pořádání Špacíru tady taková otázka ještě nikdy nezazněla. Není takových mnoho!

22:34 „Chceš placku?“ „Ne, díky.“ „Třeba NENÁVIDÍM FILKU?“ „Hm, tak to jo.“

22:36 Manželka: „Já jsem to dneska ušla! Já jsem zelená a tys byl minule červený!“ „Já vím, už to dnes říkáš potřetí.“

22:39 „Já půjdu příští rok s tátou. Už mi bude osm.“ Adepta na nejmladšího účastníka bychom měli. (I adepta na nejmladšího špacírníka odebraného rodičům.)

22:40 Někteří lezúni přicházejí dokonce s básní na rtech: „Špacír se mi dostal do morku. Jsem vyčichlý jak slivovice bez korku.“

22:43 „Říkali, že už tam nebude stoupání, ale jedna paní říkala, že viděla odznáček NENÁVIDÍM FILKU, tak jí to moc nesedí.“

22:47 „Chtěla jsem jít tu Bé sedmičku, ale kašlu na to.“ Podle nás je to tím, že to tady bylo super. Ne tím, že to bylo hrozné.

22:52 Koukáme na výsledkovou listinu. „Já jsem si všimla zajímavého fenoménu, že nepřichází zejména Lucie.“ No vida, milé Lucky, kašlete na to, nemá to cenu.

22:55 Jsme si také všimli, že není poznat, kde končí kérka a začíná bahno. Teď už to platí pro všechny končetiny. Dva májové deštíky udělaly že závěru trati tobogán.

23:00 „Hej asi do 18:30 to stálo za hovno. Ale jak zapršelo, tak to konečně začal být pořádný Špacír. Od té doby to jelo jako na drátkách.“

23:07 „Negratulujte nám. My jsme přijeli z Hovězí. Ale my jsme tam vůbec neměli být.“ „Ber to tak, že ani tady jsi neměla být.“

23:11 Zní zvon. „Já… Číslo 5….“ „Číslo 5 žije! Číslo 5 žije!!!“

23:15 Na trase do poslední třičtvrtěhodinky zbývá asi 35 dobrodružných poetů. Těšíme se na jejich verše!

23:21 „Můžu tady ten lavor?“ „Počkej, vyměním ti v něm vodu.“ „To není nutné.“

23:27 Snaha něco napsat…: „Prosím tě, poraď mi. Já už začínám končit.“

23:36 V popelnici u základny se začaly objevovat boty. Prosím, zvažte, na kolik se jedná o nebezpečný odpad.

23:40 Děkujeme za další příspěvek do připravované sbírky Dvě básně: „Mokro a Jahodný – to je fór i Pána Boha nevhodný.“

23:50 Deset minut do konce a najednou procesí deseti špacírníků – a někteří i s pivem v ruce. Nestíháme odbavovat, ale ta radost to vyrovnává.

23:54 Jakoby se rozkřiklo, že dáváme úsměvy zadarmo. Další zástupy. A další básně: „Papajské sedlo! Co mě do něj svedlo? Sedřený jak sviňa, čí je to jen vina?“

23:57 Nervozita stoupá a koláčové grafy se klepou. Statistické oddělení Špacíru se chvěje nedočkavostí.

23:59 Člověk musí zvládnout i tak rozporuplné pocity jako „došla jsem“, „lavor je moje láska“, „parter mi dal po příchodu kytičku“. I to je Špacír.

00:00 A je to.

00:13 Po půlnoci jako když utne. Zakladnou se šíří spokojené mručení. Zdá se, že každý má, co si zaslouží. Věty gratulací střídají přání dobré noci.

00:18 Obkročný rým na trati stále praktikují 3–4 účastníci. Jinak se tu ti, co nespí, cachtají v lavorech jak lachtani a plní si břicha. Nálada je skvělá.

00:37 „Ahoj, už se nikdy nevrátím.“

00:39 „Ty jsi zpět?“ „Já jsem někomu omylem přibral hůlky.“

00:40 „A sbírku máš?“ „Mám dvě!“ „Výborně! Ty jsi příkladný!“ „Snažím se. Ale ještě jsem se nedíval dovnitř.“ „To je dobře! Nedělej to. Nač něco riskovat. Dokonce ti sbírky rádi převážeme mašlí.“

00:45 Napjatě očekáváme příchod posledních zombií, který je avizován na 1 h.

01:05 Napjatě očekáváme příchod posledních zombií, který byl avizován na 1 h.

01:13 Napjatě jsme se dočkali příchodu zombií, který byl avizován na 1 h. Touto pozitivní zprávou se dnes ráno loučíme a přihlásíme se opět dnes ráno. Jste skvělí.

06:48 První probudivší špacírníci na základně dojídají kyselici, frgály a tak vůbec.

07:38 Kyselice je stále stejně populární jako v noci. Ale je víc uleželá, stejně jako účastníci letošního Špacíru jedna báseň.

07:43 Jedna špacírnice u snídaně vypráví, že zahlédla medvědí stopu. Po následné lokalizaci jsme si všichni oddychli, že nemyslela na základně.

09:30 Řekněme si to upřímně – pokud jde o online reportáž, není důvod rozmazávat to h… dál po stěně. Prostě konec zvonec. Děkujeme za pozornost. Další rýmy budou možná následovat později. Táhněte a srůstejte!

Rozloučíme se zápisem z deníku:

„Bylo to nádherné, skvělé a úžasné… A už nikdy více… Možná.“