Na Špacír z Austinu

Na Špacír z Austinu

Vsetínská společnost Austin Detonator uvádí na svém webu: „Jsme si vědomi společenské a sociální zodpovědnosti vůči stávajícím i budoucím zaměstnancům.“ A neplácá do větru. Loňskou účast dvou svých zaměstnanců na Špacíru příkladně dokumentuje ve firemním časopise. Díky tomu se touha zakusit společenské a sociální vyžití během stokilometrového skotačení může probudit v každém zaměstnanci Austin Detonator. Dokonce i v každém budoucím zaměstnanci. Tedy třeba ve vás! Není to skvělé? Zmíněný text, který publikujeme v původním znění s několika titulky, bude tou pravou rozbuškou.

 

Kudy z nudy? PUSŤ SI NOHY NA ŠPACÍR

Špacír je výzvou k pěšímu zdolání stokilometrové beskydské trasy za 24 hodin. Na Špacíru nemáš soupeře. Nejde o závod, ale o zkoušku vlastní vůle a vytrvalosti. A takovou zkoušku mají za sebou i naši dva kolegové Radim Olajoš a Honza Janiš, kteří se loňského ročníku úspěšně zúčastnili.

Radim

Radim se na svůj první pochod vydal v roce 2015, kdy se o této akci dozvěděl od kolegy z práce. Ten jej moc dobře znal, avšak sám jej nikdy neabsolvoval. Přišlo mu to tehdy jako bláznovství a Radimovi v první chvíli také. Časem však začal červíček v hlavě hlodat a čím dál víc jej zajímalo, jak by asi dopadl, kdyby se postavil na start.

Jako všestranný sportovec se nijak zvlášť nepřipravoval, měl ovšem za sebou pár Nočních přechodů z Lysé hory na Veřovický Javorník (50 km), kde získal první zkušenosti s „dálkovým“ pochodem. Odsud zjistil, že to není ani tak o fyzické přípravě jako o té psychické.

Jak sám podotýká: „Troufám si říct, že tělo každého, alespoň trochu aktivního člověka by tu vzdálenost zvládlo, v tom problém nevidím. Problém leží trochu výš, a to v hlavě každého účastníka Špacíru, tam se odehrává to pravé drama. Nekonečně dlouhý souboj se sebou samým o tom, jestli v pochodu pokračovat a trápit se tak dál, nebo to vzdát a dopřát si zasloužený odpočinek. A věřte mi, není to vždy lehká volba.“

Dojmy po prvním Špacíru byly stejné jako u většiny účastníků – poprvé a naposled. S kamarádem to chtěli stihnout včas, a tudíž posledních pár kilometrů běželi. Zkuste si po devadesáti šesti kilometrové terénní trase běžet po tvrdém asfaltu. Nejhorší ovšem byla cesta domů. Vloni do toho šlápl s parťákem Jakubem a podařilo se jim společně udolat historickou hranici 101 km v čase 19 hodin 26 minut. Důvod, proč do toho šel znovu, byl čas. Časem totiž člověk zapomene na tu bolest a vyčerpání a zůstane v něm jen to dobré.

Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný

Své čerstvé dojmy popsal na facebookovém profilu následovně: „Bolest nohou, litry potu, občas nějaká ta halucinace, ale zároveň nádherný zážitek, který se nedá popsat slovy, ale musí se zažít.“

Když se ho zeptáte co bylo nejlepší a nejhorší, odpoví: „Člověk pozná spoustu nových stejně šílených lidí a zažije neopakovatelnou atmosféru. Pro mě osobně je to vždy tak trochu malá dovolená. Možností být doslova celý den v přírodě moc není. Když vyjde počasí, je úplně jedno jestli jsem zrovna v Alpách nebo na Špacíru, doslova si to užívám. Mezi ty negativní zážitky patří samozřejmě již zmíněná bolest a vyčerpání, které je často spojeno s halucinacemi, takže není vůbec výjimkou v lese vidět lidi nebo zvířata, která tam vlastně vůbec nejsou. Na druhou stranu, kde jinde si lze tohle legálně vyzkoušet.“

Pokaždé když tuto nebo podobnou akci dokončí, si sám sobě řekne, že tohle bylo naposled a zakazuje si se na další ročník přihlásit. Pak ale přijde období před začátkem „závodu/pochodu“ a stejně se zase přihlásí. A nejinak tomu bude i letos!

Honza

Honza to vzal opačným koncem. Špacír trochu znal a věděl, o jaký pochod se jedná. V životě na něm ale nebyl a ani ve snu by ho nenapadlo se ho zúčastnit. K účasti ho motivovali kamarádi. Začali tím, že se přihlásili na Jesenický maraton, který se konal v srpnu. Jako přípravu na něj zvolili Zlínský půlmaraton konaný v červnu. A aby toho nebylo opravdu málo, tak jako přípravu na Zlínský půlmaraton zvolili absolvování Špacíru konaného v květnu.

Řeknete si „šílenci“. Ale ono to bylo šílené v tom, že všechny zmíněné akce Honza zvládl a vždy ve stanoveném limitu. Honzova příprava na zmíněný pochod byla téměř nulová, jeho denní maximum během či pěšky v terénu bylo něco mezi 20–25 km. Měl za to, že jej kamarádi (říkající si týmově Borci ze židle) vytáhli na příjemnou stokilometrovou procházku po místních kopečcích, ale hluboce se mýlil.

Prozření přišlo hned na první rovince a kopečku, kdy mu bylo řečeno: „Přece sis nemyslel, že to budeme chodit?!“ Takže běh na rovinkách a z kopců dolů. Sebou měl i svou parťačku border kolii Bellu, kterou měl zpočátku uvázanou na speciálním dogtrekkingovém postroji, ale brzy zjistil, že bude pro ni i pro něj nejlepší ji odvázat. Honza k tomu dodal: „Noční sběhy z kopce v blátě byly velmi zrádné, a proto byly doplněny o peprnější výrazy, obzvlášť když se vám v tu chvíli „podlomil“ kotník.“

O své zážitky se velmi detailně podělil na facebookovém profilu. Vylíčil atmosféru celého pochodu, krásy ranního svítání a v neposlední řadě také bolestivé příhody, které ho provázely zhruba od poloviny trasy. S kamarády chtěli pochod stihnout ve stanoveném limitu, proto se poslední kilometry před cílem pokoušeli o běh. Podotýkám – pokoušeli, v jejich podání to jako běh nevypadalo, spíše snaha o rychlejší pohyby nohou.

Nejsilnější zážitek pro většinu účastníků je zazvonění v cíli na zvonec. Po 21 hodinách a 44 minutách Honzovi skončil jeho celodenní souboj se sebou samým a bolestivými koleny. Sám přiznává: „Posledních 35 km jsem prožíval peklo a to zazvonění bylo vysvobození. Popravdě jsem si v tu chvíli ani neuvědomoval, co mám za sebou.“ Parťačka Bella dokončila loňský ročník jako jediný čtyřnohý účastník.

Na další ročník se Honza připravuje více zodpovědně a doufá, že jej potká méně bolesti. Oběma přejeme pevný krok, co nejméně bolesti a spousty intenzivních zážitků v dalším ročníku.

 

 

Za tým redakce AD Impuls Kamila Janišová, členka redakční rady

Pokud by někdo přemýšlel, že se zúčastní dalšího ročníku (koná se druhý týden v květnu), nechť si prostuduje informace na webu naspacir.eu nebo další aktuální informace najde na facebookovém profilu facebook. com/BeskydskySpacir.

 

 

Post Tagged with

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření *