Ezošpacír aneb jak jsme pozvedli duc-hovno

Ezošpacír aneb jak jsme pozvedli duc-hovno

Po devatenácté i jako poprvé. Máme za sebou devatenáctý Špacír, ale poprvé byl prodchnut až nábožensky exaltovanými výkony.

Krásných 188 účastníků různého stupně duševního rozvoje se sešlo v Alcedu, aby si vyslechlo ne-trapný předstartovní brífink ezoterického Špacíru. Důvodem, proč na otevírání čaker, astrální cestování atd. vůbec došlo, byla diplomová práce vzniknuvší před několika lety na téma Špacír, z níž vyplynulo, že jsme duševní rozvoj špacírníků doposud zanedbávali.

Špacír v ascendentu

Při přípravě jsme se pokusili nejprve obrátit na věhlasné duchovní autority (Buddha, Mojžíš, Ježíš a Miloš), leč neúspěšně. Kartář Láďa také nepřijel, pro komunikaci s univerzem jsme tedy alespoň zajistili služby kartářky Laděny. A následně jsme všechny zásobili tipy, jak po šamansku přijít ke svému silovému zvířeti, jak při ztracení v terénu využít astrální lokační stránky Najdi se či jak čerpat energii objímáním stromů. Nezanedbali jsme ani špacírovský horoskot – no posuďte sami!

Lidský had rozvibrovaný očekáváním tsunami astrální energie (a v řadě případů vyzbrojený novým špacírovským tričkem) se rozplynul ve tmě za Ústím. Dočasné duševní autority v podobě orgů ulehly ke krátkému spánku, aby byly schopny připravit samoobslužný bufet U Prányzána. Pamětlivi také toho, že duch je jezdec a tělo jeho kůň, který musí být z něčeho živ, nakoupili jsme pro jistotu i párky, frgály, pivo, limo a jiné občerstvení, by se duševně (ne)bloudící mohli občerstvit o kus dál v bufetu U Partyzána.

Cesta ke hvězdám

Kolem půl deváté dopoledne se v Makovském sedle opravdu objevily první lidské postavy, které po osvěžení pránou zamířily i k Partyzánovi. Naším potěšením bylo, že si s sebou přivedli své skutečné silové zvíře. Byl jím polomáčený pes neslyšící na jméno Aštar. Bylo to poprvé v historii Špacíru, kdy jsme dokázali občerstvit čelo špacírnického pelotonu. (Poučili jsme se – příště si pospíme déle.)

Špacírníci postupně přibývali, aby se posléze opět rozplynuli v pološeru lesa nastoupivše úsek lemovaný Devaterem špacírníkových zastavení. To, že si jich přečasto vůbec nevšimli, účastníkům žádný z duševně povznesených orgů nevytýkal. Navázali jsme také spolupráci se svědky Jehovovými, jejichž zástupce se pod strážnou Sůkenickou věží pokoušel špacírníky (a náhodné turisty) duševně povzbudit Strážnou věží tištěnou. Nešťastníci promočení vlahým beskydským deštěm obvykle reagovali vlažně. Citujeme: „Tak oni už chodijá i po horách a netrčjá jen na Vsetíně u spořitelny?“

Den se krátil a u dveří základny čím dál častěji rozeznívaly zvon navrátivší se tělesné trosky, avšak zcela osvícené, přesně jak jsme si to předsevzali. Na 100km trasu ovšem asi bylo málo prány, protože v hrdlech účastníků tradičně mizela po litrech nejen kyselice, ale i pivo. Chudákům ploužícím se stále na trase posíláme alespoň SMS zprávy s motivačními horoskoty.

Hvězdy 19. ročníku

Překvapením bylo nejen fyzické zhmotnění polomáčeného psa neslyšícího na jméno Aštar na základně, ale i několik dalších výkonů. Nejmladším ezúněm se stal Štěpán Dostálek – velká poklona z naší strany a chvála osvíceným rodičům. K rychlíkům letošní trasy, kteří se duchovnímu rozvoji věnovali nejkratší dobu, patřili František Gregor a Jan Suchomel s časem 14:54 h a za něžné pohlaví Adéla Maňáková s časem 15:46 h. Nelze nezmínit, že letos došlo historicky nejvíc valašských ezúněk – téměř každá třetí (30,4 %). Zaznamenali jsme také čtyři zombie a 13 zachráněnců svezených záchranným ezovozem (papamobil nám Vatikán odmítl zapůjčit).

Co je ale nejdůležitější, největšího duševního rozkvětu dosáhl Petr Kopecký, po jehož příchodu základna pumpovala vesmírnou energií tak silně, že s námi navázali krátké spojení Vesmírní lidé. Sháněli se po Aštarovi a byli zklamaní, že už naši základnu opustil. (Nejsme si teda jisti, kterého Aštara mysleli.)

Špacír v descendentu

Všem, kteří došli do cíle, blahopřejeme a obdivně vlastně smekáme před všemi, kteří se vůbec vydali na trasu. Jsme rádi, že ráno procitli všichni, kdo se na základně uložili ke spánku. Jistě tomu napomohl časopis Probuď se, který nocležníci nalezli ve spacáku.

Co říci závěrem? Do dalšího ročníku si dáváme úkol být ještě méně trapní, připravit ještě lepší Špacír a hlavně duchovně nezakrnět. Myslete na to taky! Uznáváme, že jste na dobré cestě.

Děkujeme za zábavu, která s vámi letos byla. Nechť Jehova provází vaše kroky.

Za Orgy Okšaj

 

Post Tagged with

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření *