Vybrané reakce po 16. ročníku zapsané do deníku nebo zaslané mailem:
???: „Why the fuck is so many people in the forest at 3 A.M.?“ – auto zbloudilých Rakušáků hledajících někde za Putýrkou Vítkov
???: Špacír je výnimočná akcia, svojská a práve preto jedinečná. Zostaňte takí, akí ste, a nič na organizácii nemeňte (možno len sprchu v cieli :-))
Kobliha: Seru už na to. Příští rok prodávám párky u partyzána. P.S.: Jako každý rok. P.P.S.: Viděl jsem v lese slůně. Když jsem přišel blíž, lezl mu ze zadku kůň.
Pavel Valenta (Žďár nad Sázavou): Velice vám děkuji za úžasnou akci, která mi umožnila poznat sám sebe zase o něco víc. Z původního plánu zapíchnout to na Kohútce jsem se díky podpoře zúčastněných stal plnohodnotným Špacírníkem. P.S.: Měl jsem i halucinaci, kdy jsem zřetelně viděl sněžnou rolbu (nakonec se z ní vyklubala informační cedule). Ještě jednou díky.
Kateřina Bocková & Janka Klowersová: Ptáčci, pročpak neodletí? Aha, to nejsou ptáčci, ale dřevo 🙂 Hele, co tam dělá ten pes? Hm, ale to je pařez 🙂 Moje první stovka a kolegyňky taky. Bylo to těžké, bláto, déšť, mlha… Nekonečný konec, ale nakonec jsme to zhodnotily kladně 🙂 Prostě úžasný, šílený zážitek. Děkujeme.
Tereza Hanyášová: Stížnost na Koblihu: Kobliha záměrně šíří překroucenou historku o větvi a mně. Říká, že mé omluvné tvrzení adresované jemu náleželo mnou vymrštěné větvi. Tímto poškozuje moji dosud poměrně solidní špacírovskou pověst. Požaduji odškodnění 🙂
Tomáš B.: Byla otevřena pandořina skříň. Nahlédl jsem do ní a vtáhlo mne to. Ocitl jsem se v pekle!!! Sám Lucifer vařil vodu v obřím hrnci, aby si mne dal k večeři. Začal jsem mu utíkat. Chtěl mě chytit, protože měl ukrutný hlad. Utíkal jsem na Cáb – Třeštík – Javorníky – Makytu. Makytu, kde mne málem dostal. Tak tak!!! Utekl jsem !!! Filka! Jeho dech byl cítit v zádech. Najednou ruka. Chňap! Držel mne! Už jsem podléhal. Z ničeho nic povídám: „Tak to ne, ty svině.“ Vytrhnul jsem se z jeho sevření. Našel cestu z pekla ven. Ze skříně. Skříň byla okamžitě zavřena. Zachránil jsem svět!!
Jerry & Klárka: Děkuji za skvělou přípravu a organizaci prvomájového průvodu s názvem Bahnír, tedy Špacír 2015. Taková vlna emocí se mnou nezacloumala ani po ukončení školy a nástupu do zaměstnání. Při cestě mě doprovázel hudební doprovod ve formě kolotočářských písní, kostelních zvonů. Trasa byla doplněna o spoustu kulis – krokodýl, ovce, psi. Jeden pes mě předbíhal a chtěl kousnout, nakonec po úleku jsem zjistil, že to je jen hůlka. Makyta, Filka strašné, odkládejte v šatně.
???: Po tom, čo si orgovia v mojej šatne odložili 3 rumy a pivo, bolo nemožné pokračovať. Po dvou planých pokusech o stopovanie (svadobný sprievod a mercedes) som sa vrátil k rumu 🙂
Ludmila Žídková: Předem jsem věděla, že stovku neujdu, ale chtěl jsem ujít alespoň polovinu. Bohužel počasí se moc nevydařilo, na cestě bylo spoustu bláta. Asi v polovině cesty s Cábu na Soláň mi ujela noha a nešikovně jsem spadla na ruku a zlomila jsem si ji. Došla jsem na Soláň, kde mi horská služba zavolala sanitku. Přesto všechno, ale příští rok vyrážím znovu. 🙂
2015: Rekapitulace Reportáže Ohlasy Fotogalerie
