Drazí pozůstalí, vítejte u ostře sledované reportáže ze stokilometrového výletu zvaného Špacír, který na osmnáctý pokus konečně dospěl. I tento rok se na jeho trasu vyhrnula početná kupa dýchavičných milovníků bahna, halucinací, vlků, brufenů, klapotu trekových hůlek a partyzánů. Tým našich reportérů v přenosových vozech jim bude v patách. Gratulujeme vám k rozumné volbě absolvovat trasu pouze virtuálně prostřednictvím následujících dechberoucích řádek.

 

00:00 – Zvon bije, ulice Záviše Kalandry se pomalu vyprazdňuje, podchod pod železniční tratí naopak prožívá stoletou zácpu. 

00:09 – Na úpatí prvního stoupání se dav trhá a loučí se s lídry stran, kteří se při brífinku utkali o hlasy voličů ve věci příštího směřování Špacíru: konkrétně s Mimostavem Kouskem za POT 09, Petrfilem Lalou za ODŠ, Růženou Blaženou za Stranu růžových a Tomym Vyndej za Soumrak křivé trajektorie. Na volební výsledky si budeme muset počkat do vybudování bufetu U partyzána, tedy zhruba do půl osmé ráno.

00:14 – Poslední účastníci Špacíru včetně tří psů (Špacír je dogfriendly!) mizejí do noci. Už je jasné, že Tomáš Rosický zase nepřijel. Buďme trpěliví a dejme mu čas.

00:49 – Netrpěliví skrutátoři rozpečetili volební urnu a pustili se do sčítání hlasů. Přichází první hlášení z trasy komentující setkání s bahenními lázněmi: „Pevná půda pod nohama by se docela hodila.“

01:15 – Skrutátoři se dobrali výsledku sčítání, který je natolik šokující, že si přepočet hlasů nechají raději na ráno. Zpochybnění výsledků voleb si nemůžeme dovolit.

01:52 – Naše vysunutá hlídka na Cábu hlásí, že je nedostižná a jde spát. Základna si bere z jejího jednání příklad. Řidiči záchranných vozů nehlásí nic, to znamená že jsou všichni špacírníci celí (nebo minimálně pohybliví a soběstační). Ranní výprava do Makovského průsmyku je připravena, dobrou noc!

02:02 – Redakční přenosové vozy uvízly v bahně, naše redaktoři pokračují pěšky.

05:41 – Nakládáme materiál pro vybudování bufEETu U partyzána. Pokladna a manuály do jednoho auta, zbytek do druhého. Stále se nikdo neodhlásil.

06:13 – „Komár strašně prdí. Fakt. Já to vím, já jdu většinu cesty za ním.“ Ano, z této krátké a pravdivé glosy Dody je zřejmé, že orgové mají po čase své zastoupení na trase. V tomto vlahém a teplém jitru prodlévají naši hrdinové na Beneškách. 

7:08 – Celé údolí je ponořené do mlhy. Nad ní vládne azurová obloha a příjemné teplo. 

7:35 – U partyzána vyhlíží naši basu lahváčů nedočkavá smečka běžců. Stavíme BufEET, improvizovaně hasíme některé tužby a touhy a partyzánovi lepíme na klopu megaplacku. 

8:00 – Sčítání hlasování skončilo. Suverénně zvítězila strana Soumrak křivé
trajektorie Tomyho Vyndej. V dalších letech tedy budeme pochodovat pod heslem: Jeden Špacír, jedna trasa, jedna Filka. Zejména představa několikerého výstupu na tento oblíbený vrchol zřejmě přidala Soumraku hlasy nerozhodných voličů. Strana však nemá nadpoloviční většinu, což povede k bezopoziční smlouvě a rozplizlému dohadování v němž se předvolební sliby nesplní a budou zapomenuty. Poslouchaje v bufeetu výběr písní z TV Šlágr musím dodat: ještě že tak. 

8:46 – Velkým hitem v sortimentu bufeetu je pivo a párek (z Kostelce od Andreje). Jak překvapivé. 

9:10 –  Po odhlašovacích SMS obsahujících „byla to super akce“ a „díky a za rok zas“ přichází lakonické „102“. Stručné, výstižné. Máme pro to pochopení.  

 

9:18 – Špacírník: „Gratuluju k vítězství.“
 Komár: „Ooo , děkuji. Jsi můj volič?“
 „Jasně.“ „Skvělé. Budeš můj náměstek pro přezbrojení partyzána.“
 Jiný špacírník: „To se tak rychle osvědčil?“
 Komár: „Nevím, jestli v přezbrojování, ale v podlézání rozhodně. Na funkci to stačí.“

9:59 – Čelíme telefonátu rozezleného provozovatele chaty Vsacký Cáb. Poradní sbor premiéra Komára navrhuje vyrešit problémy s neukazněnými špacírníky zřízením objížďky Cábu. Náměstek pro zabezpečení pohraničí nadto prosazuje oplocení podniku ostnatým drátem. Koaliční partneři kontrují požadavkem oplocení samotného premiéra. Jako kompromisní se jeví varianta důrazného  vyplísnění špacírníků. Plíseň je stejně jako špína na Špacíru nežádoucí.

11:20 – Nálada v bufEETu je skvělá, zákazníci spořádaně zanášejí svou útratu na EET počítadlo. Hudba hraje, párky, frgály i piva mizejí, slunko svítí. Málokdo končí, většina pokračuje dál, nedočkavě vyhlížejíc výstavu kaktusů na růžové značce.

 

11:55 – V bufEETu zdechl pes. Cpeme se párky (doufajíc, že to bude považováno za polehčující okolnost v případě inspekce finanční správy). Premiér si vybral slabší chvilku a usnul na celtě. Usnutí na vavřínech nepřipouští.

12:11 – Za Makovským silně rozbahněná cesta, od půli dále už sucho, místy louže a padlí plazúni. Počasí krásné, polojasno, mírný horský vítr, špacírníci si nemají nač stěžovat. 

12:18 – Dle odhlašovacích SMS máme i první zombie ( takto jsou označování ti, kdo ujdou celou trasu za více než 24 hodin). Snad se jedná o nějaké zbytky od loňska. Kdo vi?!

12:46 – Premier se vzbudil: „Eh. Co jsem propásl?“ „Odvolali jsme tě.“ „Jo?“ „Jo. To se teď nosí. Tys nepodával demisi?“

13:00 –  Bufet pro velký zájem končí. Hospodský z Valašského šenku stojí ve dveřích svého podniku a tváří se smutně – zase k němu začnou chodit hosti. 

13:01 – Štafetu přebírá základna. První várka kyselice je hotová!

13:10 – Okšaj: „Nad Kasarnema počasí jak lusk, ale nad protějším hřebenem se tvoří jakýsi opar. Vystřízlivěl jsem.“

13:15 – Ministr financí Andrej Babiš oznámil rapidní zvýšení tržeb z EET. Plánuje výstavbu skiareálu a kongresového centra Tchoří hnízdo v přírodní rezervaci Makyta. 

14:05 – Loučení na Kohútce: „Tak čau, za rok.“ „No doufám, že neee.“

14:29 – Špacírník na Uherské se telefonicky dožaduje kontroly. Necháváme ho pokračovat s tím, že jeho duševní stav bude zkontrolován až v cíli. 

14:30 – Skupina Špacírníků na Kohútce odmítá odvoz zde přítomným záchranným vozem a tvrdošíjně pokračuje vstříc Filce a jisté záhubě. Asi chtějí vidět sbírku kaktusů.

15:00 – Na základnu přicházejí první plazúni!

15:26 – V Papajském sedle:
Špacírník #1: „Cos tam dělal v tom lese se spuštěnýma kalhotama? Větral?“
Špacírník #2: „Ne, jsem musel, kdybych šel ještě deset centimetrů, tak je průser.“
Špacírník #1: „A stihls to?“
Špacírník #2: „Jo.“
Špacírník #1: “ A cos použil na dokončení? Toaleťák?“
Špacírník #2: „Ne, jsem si ho odmotal jen třicet centimetrů, a to nestačilo.“
Špacírník #1: „Takže?“
Špacírník #2: „Padla na to část mé výbavy. Ponožky. Zůstaly tam.“
Špacírník #1: /smích/
Špacírník #2: „No co, člověk by se neměl upínat k věcem. Takto posloužily dobrému účelu!“ 

15:28 – Norové měli pravdu. Na Vsetíně začíná pršet. Teď teprve oddělíme zrno od plev!

15:46 – První Lezúň na základně! Špacírovský veterán Dalibor Šustek jako první rozhoupává zvon v cíli a hodnotí makytskou objížďku *****! Zároveň se dělí o zážitky z cesty:
Hospodská na Portáši: „A co je to za závod?“ 
Dalibor: To není závod, to je taková akce. Jmenuje se to Špacír…“
HnP (nadšeně): „TO! je ten Špacír? Oni tady chodějó a pak ležijó na těch stolách a volají, až pro ně dojede auto!“

16:07 – SMS od Okšaje: Hřebenní počasí stále beze srážek, ale sbírá se to. S náhodně potkanými špacírníky diskutujeme o pojmech spokojenost a štěstí. Někteří vyměšují do jehličí, jiní do borůvčí. Vůkol bílý vřes.

16:42 – Další dva Lezúni v cíli! O asfaltu na makytské objížďce se vyjadřují, že mysleli, že je z toho mrdne. Kluzké listí při výstupu zpět na hřeben spojovali se slovem jebne. Organizátor se zkrátka nezavděčí.

17:22 – Déšť se nekoná a slunce pálí jen. K tomu je v cíli první lezúňka! Maňáková Adéla. Gratulace.

17:30 – Špacírovská stálice, Petr Pleva, přinesla před brífingem slivovici s tím, že si dáme u partyzána. Jeho smůla že byl moc rychlý (ne ten partyzán) a proběhl Makovským průsmykem v době, kdy bufeťácká stavební četa ještě vyspávala. Slivovice byla vypita na jeho počest, ač jsme neměli tušení, kde se na trase nachází. Nyní se objevil v cíli a už podesáté rozhoupal zvon! Neskutečný výkon a zároveň ukázka nezdravé tvrdohlavosti a nepoučitelnosti. Co byste od voliče ODŠ chtěli. P. se přiznal, že program Okšajovy strany se mu líbil s výjimkou povinné rozplavby v Bečvě. Krom tvrdohlavosti ukázal i předvídavost, když z batohu na základně tasil druhou láhev s etiketou „10. LEZÚŇOVICA“.

18:52 – Výdej kyselice lezúňům i plazúňům je v plném proudu. Základna bzučí hovory, které doplňuje cinkání lžic, srkání a steny. Dle předběžného odhadu vyrazilo na trasu 153 špacírníků. Prozatím největší úmrtnost hlásí Kohútka. Lezúňové se shodují, že objížďka je ——— (doplň libovolné slovo vyjadřující expresivně velkou náročnost). 
„Já jsem si pod Papajským sedlem říkal, že to už je snad horší jak Filka. Ale na Filce jsem si říkal… ne-é.“

19:08 – Odhlašovací SMS: „Nazdar, čísla 11 a 69 to zapíchla U Cechu. Jedem dom a už nikdy nepřijedem… fakt.“

19:57 – Nikdy není pozdě to vzdát! Č. 81 vzdalo v Ústí u Vsetína pouhé 4 km před koncem.

20:13 – Další odhlašovací SMS hodná zaznamenání: „Už nemůžu, sem úplně mrtvá, místo pařezů vidím ovce… Proto se odhlašuji po 71 kilometrech… tímto číslem 178. Mějte se krásně.“ Naproti tomu SMS následujícího znění považujeme spíše za diagnózu: „Špacírnice č. 15 hlásí, že svůj boj vzdala po 16 hodinách, a to na Kohútce. Jste super, díky za bolestivé i ty víc příjemnější zážitky.“

20:19 – Šebík navrátivší se z 21 km dlouhého úseku trasy: „Mám jeden návrh pro příští rok. Beru si na starost vyznačení alternativní trasy vedoucí kolem vsetínského náměstí pro lidské trosky jako jsem já. Vyznačím ji černou značkou. Jsem úplně hotový, to je běs.“

20:55 – Záchranné vozy jely doposud pouze pětkrát. Dobře vy!

21:10 – Drama na trati. Zatímco běžný špacírník v okamžiku ukončení svého trápení zpomalí veškeré tělesné funkce a umdlévá, pan Želva se předvedl v jiném (nečekaném) světle. Se zarputilostí sobě vlastní ukončil ploužení po trase a svižným poklusem rychlostí 8 km/h (!) zdolal 4 km, které ho dělily od vlakového nádraží. To čumíte, co?

21:44 – V cíli je první psí účastník, fena Bellinka. Špacír je dogfiendly!

21:55 – „Hele, nehrál se dneska hokej?“
„On se hraje nějaký hokej?“
„No já jsem potkal v Huslenkách vlajky.“
„Nehráli jsme se Slovákama? V Makovském visela slovenská vlajka.“
„Myslíš, že když hrajeme se Slovákama, tak někdo jezdí k partyzánovi vyvěsit vlajku?“

22:15 – Zvon je pravidelně rozezníván, Valašští lezúni se hromadí. Někteří si vyšetří síly na zápis do špacírovského deníku. Nejaktuálnější zápis nás informuje o následujících zážitcích: „Před Portášem jsem spatřil medvěda, který se změnil v chodící pařez. Na Makově jsem psal pohledy a podepsal jsem se jako Makov.“ Rest in peace.

22:20 – „Dáš si slivovici?“
„Ne! Až ráno.“

22:23 – Špacírníci oceňují práci Lesů České republiky: „Ahoj, my účastníci 24, 156 skončili v 21:30 na Radošově a jedeme vlastním vozem domů. Zasraní lesáci rozbourali cestu.“ Konečně někdo nenadává pouze organizátorům. Děkujeme.

22:50 – Na základně se rozhostilo hrobové ticho, zvon už 15 minut nezazvonil, Šebík a Komár chrápou, Okšaj je nezvěstný, Gurtě, Anfisce a Dodě padají hlavy do hrnce s kyselicou… Kde jste sakra?

23:17 – Na základně: „Můžeme platit kartou?“ „Tak pokud máš eso v rukávu…“ 

23:40 – „Od Kohútky nás motivuje jenom kyselice.“

23:59 – Čas se naplnil. Podle neoficiálních, únavou postižených výsledků letos startovalo 152 účastníků, z toho 107 pánů a 45 dam. Titul Valašský lezúň (Valašská lezúňka) si vydobylo 46 z nich! Úctyhodných 38 pánů a 8 dam. Klaníme se (ale jen trochu, nemuseli bychom se taky narovnat).

00:30 – Na trati je ještě 7 zvláštních případů prahnoucích po titulu zombie. Naštěstí jsme se všemi v kontaktu a vyčkáme jejich příchodu. Drazí špacírníci, 18. ročník naší kratochvíle se zapíše do historie jako první, při kterém jste se VŠICHNI ŘÁDNĚ ODHLÁSILI! Jsme upřímně dojati. Ta výchova má smysl.

01:00 – Záchranné vozidlo spolu se svým řidičem bylo ustájeno. Namísto něj posíláme skupince méně ambiciózních zombií taxík. Orgové se prostřídali na stráži. Celá základna tiše spí spánkem spravedlivých.

01:09 – Pohyb na schodech. Ze sestupu několika osob se stává napínavá podívaná. Od pohledu pochroumaní ale spokojení špacírníci se hotoví k odjezdu domluveným vozem.

01:24 – Taxík přivezl poslední zásilku zombíků a dva dorazili vlastními silami. Jsme kompletní. Baštíme kyselicu a společensky konverzujeme. Po půl hodině jsme dostatečně intelektuálně nabaženi. Když zazní věta: „Ale já už se cítím docela v pohodě. Jsme klidně mohli ještě trochu jít,“ je zřejmé, že je čas seanci rozpustit.

02:02 – Poslední zhasne.