Reportáž
Špacír, 100 km ze Vsetína do Vsetína
/Rostislav Filipec/
(…) Lemešná, Velký Javorník, Malý Javorník, Kohútka (Hotel Portáš) … 66 km, neustálé střídání výběhů a rovinek začínám vnímat už poněkud citlivěji. Kolega vedle me běhá jako srnka, to snad není pravda, kde se to v něm bere … Ještěže už má občas alespoň výpadky paměti, protože jinak bych na něm únavu nepozoroval a to by mě snad dodělalo!
Na zastávce v Portáši už pociťujeme regulérní příznaky bolesti nohou, kdo by to byl řekl. Potkáváme se tady taky se svými známými, kteří toho už musí mít „plný brejle“, vždyť jsou v pohybu o pět hodin déle a ještě k tomu nevyspaní, klobouk dolů! Ale všude panuje pořád skvělá nálada, před hotelem se hraje na kytaru a zpívá, počasí je pořád fantastické. Kdyby tady fungovala obsluha, měli bychom tak o půl hodiny lepší výsledný čas. Ty dvě dívčiny, které tady zmateně pobíhaly sem a tam, musely přijít čerstvě z praxe z „Hospody na Mýtince“, protože evidentně nebyly připraveny na to, ze by v hospodě mohli být i lidé.
Po doplnění tekutin vyrážíme dál, rozběhnuti už začíná připomínat rozjezd lokomotivy, je pomalé a dlouhé, ale pořád je nám fajn a jsme odhodlaní to dát. (…)
Celou reportáž čtěte zde.
Reportáž
Špacír, který nebyl
/Doda/
(…) Noční kilometry utíkají rychle, mikrospánky střídá bdění, probouzející se den na Soláni, energetická bomba v podobě vycházejícího slunce … Valit na šestku, válet se na Javorníku a hlavně moc neválčit se všema těma bolístkama – jo, pěkný plán, ale trvale neudržitelný. Špacírník míní, Špacír mění. Převodovka blbne a šestka nejde zařadit, tak tak že se drží čtverka. Na válení není čas, bo čím dýl se válíš, o to dýl ještě povalíš, krutá to úměrnost. Tož aspoň neválčit s tím vším, co bolí, však „než se vdáš, tak se ti to zahojí“, říkala babička. „A všechno je to v hlavě“, tvrdí moudří (kteří nešli špacír). (…)
Celou reportáž čtěte zde.
2011: Rekapitulace Reportáže Ohlasy Fotogalerie
