Kdo by si snad myslel, že opakovaný vtip přestává být vtipem, měl se přijet podívat na XVI. sjezd špacírníků konaný na Vsetíně. Od prvomájového večera se sjížděli účastníci do ulice Záviše Kalandry, aby si ani letos nenechali ujít beskydskou noční mlhu a možnost narousat si do bot. Děkujeme všem, že odkládali v šatně.

 

Ti, kteří s marnými dotazy toužili o pátečním večeru sledovat z útulné hospůdky hokej, byli zklamáni – místní všechny nálevny obsadili. Jako kompenzaci jsme vás o výsledcích zpravovali rovnou v Alcedu. Pro ne-fanoušky byla připravena smyčka s hesly motivujícími k pochodu s vše zastřešujícím Opruzená řiť – nepřítel pochodujícího lidu.

Dále byly vyrobeny nové placky s šesti různými vzory. S dalšími počiny jejich tvůrce, jako je např. facebookový komiks, se můžete seznámit na jeho webu tomaskopriva.cz.

Předstartovní brífink zahájila svým projevem paní místostarostka Vsetína a čtyři orgové v lehce obměněné podobě. K tělocvikáři Komárovi, pionýrce Dodě a vedoucímu stravovacích a restauračních zařízení v obci Hovězí Šebíkovi náhradou za rozmnoživší se Jitmelku přibyl Okšaj, který dozoruje senoseč na beneškovských lukách.

S půlnocí a mávátky v ruce vydal se prvomájový průvod skrz Vsetín, čímž vzbudil pozdvižení u leckterých kolemjdoucích. Ti průvodu raději uhnuli z cesty, či jej pozorovali z bezpečné vzdálenosti zakouřených non-stopů.

 

Invalid Displayed Gallery

 

Noční posmívání se orgů pochodující tlupě po Beskydech narušil jen telefonát: „Jsem někde v lese, nevím, kde jsem, kde je cesta, kudy dál. Co mám dělat?“ Nedospěli jsme tak daleko jako jinde, abychom pomocí aplikace v chytrém telefóně mohli sledovat špacírníky on-line a na mapě je navigovat z metru na metr. Stále si musíte poradit sami.

Od časného rána stálo v Makovském sedle bufé U Partyzána. Kolem sedmé ranní už tudy, spíše než procházeli, probíhali špacírníci a jeden konstatoval, že: „Loni jste tu tak brzo nebyli.“ Nebereme si to osobně, zorganizovat prvomájový průvod ohromně zmáhá. Párky se vařily, pivo prodávalo, špacírníci spokojeně kvitovali obsluhu a rum měl úspěch třeba i u zájezdu seniorské sekce KČT. Jen sladkosti příliš nešly. Propříště bychom mohli dát hlasovat, zda byste rádi v nabídce margotku, či tatranku, či raději jen tučné klobásy.

O druhé části pochodu možno zpravit z pohledu pochodujícího lidu. Netřeba se rozepisovat o tom, co každý zná – první šlápnutí do kaluže, mlha na hřebeni, olepování puchýřů, trosky s kruhy pod očima, které se těší na občerstvení na Portáši. Zde – koberec zanesený bahnem, jak se jindy v roce nezadaří, česnečka či hovězí a nádavkem tahání dvou brněnských do cíle. Oba na Špacíru ještě nebyli a cestou se hádali, kdo z nich za tuto polízanici může. Zpráva, že kdos nezletilý jim dýchá na záda, však oba svorně pohnula vpřed k vyšším výkonům. Až takovým, že výstup na Filku jeden z nich kvitoval: „Co na tom všichni mají? Takovej kopec mám doma za barákem.“ Faustovské poznání, že nikomu není dáno rozumět všemu, našlo potvrzení i zde.

Pod Filkou mohli se ti nejvytrvalejší občerstvit ve skladu oplatek. A jejich správci Komár s Dodou nabízeli kolemjdoucím i možnost protáhnout si perka se švihadlem.

Nekonečný a čarovný les mezi Filkou a Jahodným neomamoval toho, kdo nešel celou stovku, zato vydatně šálil všechny ostatní. I přes kvalitní značení není obtížné šlápnout na Beskydošův bludný kořen. Návrhy dát si výklus z Ústí k nádraží, udělat krátkou vlastivědnou procházku Vsetínem nebo zaběhnout čtyřstovku na stadioně, setkaly se s absolutním nepochopením.

Před i po půlnoci se vracely poslední bahnité postavy hromadně poroučející si kyselicu, pivo a čaj. Za zmínku jistě stojí došedší mumie již o hluboké noci a rekord překonavší paní Jana Jindrová s návratem na Vsetín v neděli před prvou odpolední. Vzdáváme tímto obdiv její železné vůli a výkonu.

Podařilo se nám zajistit větší počet otevřených restaurací po cestě. K těm stálým přibyl hotel na Cábu, hotel Súkenická a stejnojmenná rozhledna – tu jest třeba ovšem vyladit, stejně jako vydatnost srážek.

Průvodní kartičce přibyl potisk na druhé straně – dáváme si ovšem za úkol provést intenzivní školení o tom, co vše obsahuje a k čemu může být na pochodu prospěšná – odhlédnuvše od metody jízdenky, kdy schází toaletní papír.

Nyní bahno z kluboven vymeteno jest, oplatky snědeny, sjezd úspěšně za námi – špacírnici dokázali, že nejsou z másla, neb i letos skoro polovina z vás došla celou stovku do cíle a evidujeme pouze osm osob odvezených záchranným vozem. A taky že kyselice se dá na oběd sníst ještě v pracovní úterý.

Pro toho, kdo touží své pocity sdělit nejen nám ale vyzpovídat se formou dotazníku, klikejte zde. Díky všem, co přijeli a co odkládali v šatně.

 

 

2015: Rekapitulace  Reportáže  Ohlasy  Fotogalerie