Jubilejní ročník. Dvacet let za námi, 100 km před námi. A věnujeme jej dvěma účastníkům, kteří nám při registraci prozradili, že se dnes vzali. Prostě se rozhodli, že si hned prověří, jestli to půjde v nemoci i ve zdraví. Kde jste byli (nebo kam plánujete vyrazit) na svatební cestě vy? Petra a Rastislav Cabalovi šli na Cáb. A pak na Soláň, Třeštík, Velký Javorník… a zpátky na Vsetín v doprovodu veselících se svatebčanů špacírníků. A my sledujeme, jak se jejich nejdelší párty vyvíjí.

 

00.00: Přesný počet účastníků neznáme, ale cca 200 šílenců se za zvuku zvonu šine k okraji civilizace.

00.01: Oprava. Šílenec je jenom jeden, ostatní jsou rozumní a nerozběhli se do tmy.

00.05: Míjíme předvolební billboard s heslem STATEČNĚ. Jo.

00.08: Odposlechnuto mezi účastníky: „Musíme to stihnout do osmi, ať můžeme jít na Sportovní ples.“ Ten se v sobotu na Vsetíně fakt koná a budeme tam mít člověka, aby chlapce vyfotil při mazurce.

00.10: Martin Fojtík pomalu natahuje krok, aby byl včas na Cábu, kde bude před chatou umravňovat ukecané kolemjdoucí. Jsme mu za tuto nevděčnou úlohu moc vděční a radíme vám, abyste jeho ramena respektovali. Neručíme za ně.

00.15: První stoupání, odpadáváme. Tohle pro nás není, sorry jako.

00.30: Alcedo vyklizeno, soustřeďujeme své úsilí na přípravu základu kyselice a na vyprazdňovaní lahví špacírovice. Tohle bude dlouhý večírek. Pokračování ráno.

04.00: Mates hlídající na Cábu píše, že někteří lidi jsou na zabití. Takže se můžeme připravit na telefonát provozovatele :-/ Pro některé je zkrátka takového prima dostupného místa škoda.

05.10: Nakládáme auta.

05.35: Odjezd směr Makovský průsmyk! Jistě tam už na nás někteří čekají.

06.40: Mezizastávka na Soláni. Vysazujeme jednu čerstvou špacírnici a nakládáme tři povadlé plazúně. Aby nám neusnuli v autě, v údolí je zase vykládáme. EDIT: Pánové se dosud neodhlásili – kucí, napravte to.

07.00: Bufet U PÁRTYzána otvírá! První draci už pochopitelně proběhli a naše nabídka frgálů, čaje, párků a lihovin je nezlákala. Letos nám stan zapůjčila Vsetínská sportovní s.r.o., za což děkujeme.

07.20: Je nááádherně. Sluníčko to rozbalilo, párty se slušně rozjíždí. Nasazujeme těžký kalibr: „Hélium, čerstvé a kvalitní helium! Kdo si dá helium? Odlehčete si, dámy a pánové!“ 

07.30: „Hej to jste museli pokácet půl lesa kolem Vysoké?“ „Tak jako nemuseli že, ale…“

07.50: „Zdar, máte studené párky?“ „Máme, na co?“ „Pro psa.“ Máme i studené pivo, přijďte.

07.59: Partyzánovi vlají na ruce tři balónky. Komár vítá příchozí špacírníky: „Bacha, ať nám tu nenašlapete.“ Odcházející špacírníci míjí u cesty zákazovou značku „20“. Komár se s nimi loučí: „Dodržujte jubilejní rychlostní limit!“

08.15: Špacírník: „Co koukáš?“ „Mě si nevšímej, já takhle čumím normálně. Já jsem od médií a číhám na každou blbost, co plácneš.“ „Hej nééé, teď né, já jsem úplně vygumovaný.“ „Na to spoléhám.“

08.24: Sedm druhů frgálů jde na dračku. Nabízíme taky občerstvení, které přinesli sami účastníci, třeba hamburgery (asi dvoucentimetrové želé bonbonky).

08.31: Připouštíme, že některá přání nás dokážou zaskočit: „Ahoj. Můžu ti být nějak nápomocen?“ „Zpívej.“ 

08.42: Blíží se k nám dva vozy České televize: „Á, tak už jsou tady.“ Obě auta lhostejně projíždějí okolo: „Byla tady Česká televize!“

08.56: „Jasně, helium je zadarmo, ale až při odchodu, kvůli nadnášení. Ale už si musím sednout, mám z něho motáka jak prase. Se nedivím, že šel Hindenburg taky k zemi.“

09.00: „Jsme tu poprvé a moc se nám tu líbí.“ „Sami si za to můžete.“

09.03: Jeden z účastníků pojedl a popil. Teď vytáhl švihadlo a začal skákat roztodivné sestavy. A to jsme mysleli, že orgům halucinace nehrozí.

09.10: A máme tu jednu oprávněnou reklamaci. Stěžovatelku jsme sice uplatili frgálem, ale nakonec se kajeme veřejně: NA PRŮVODNÍ KARTIČCE JE CHYBA! Mezi Třeštíkem a Makovským průsmykem vede žlutá značka, nikoliv červená (ta je bohužel uvedena na mapy.cz). Ale na Bumbálce je taky pěkně, no ne?

09.22: Podle fotodokumentace se zdá, že vedoucí špacírníci se právě osvěžují na Portáši. Vysvětlit to dokážeme snad jen tím, že vyrazili v protisměru. „Kde že jsou?! Na Portáši?! A proooč? Co z toho mají? Komu tím prospějí??“

09.35: Ačkoliv jsme měli párků letos zase víc, musíme jet dokupovat.

09.57: Přišla depeše z Hradu potvrzující, co jsme tušili již včera večer na startu. Miloš nepřijede. Zdůvodňuje to tím, že dal přednost komentovanému krmení hrochů v zoo Ostrava.

10.06: Krouží kolem nás podezřelé trio civilů a výhružně si měří partyzána pohledem. Fotí ho z různých úhlů a s pohledem na balonky spiklenecky mrmlají. Připravujeme se na rozpravu, co jsme, kdo jsme, ale klubko špionů se nenápadně vzdaluje podat někam hlášení.

10.33: „Zdar, ty žiješ?“ „Vidíš, ne, vole, žiju.“ „A proč?“

10.54: Na trase Špacíru je podle průběžného sčítání pět psů. Aštar nikde…

11.00: Došlo helium. Obloha se zatáhla. Teplota poklesla. Špacírníků ubylo. Konec smutných zpráv.

11.13: Přišel Martin, který se více než dvě hodiny v noci snažil umravňovat špacírníky při míjení Cábu. Je jako obvykle dobře naladěný a má ještě příjemnější dámu po pravici.

11.28: Zvoní telefon. „Bufet U PÁRTYzána, oddělení frgálů, prosím?“

11.40: „Vy jste nějaké unavené.“ „No, my jsme si zašly.“ „A kam? Na Bumbálku?“ „Jo.“ „A proč?“ „My jsme měli špatného navigátora.“ „To jo, to bude tím.“

11.45: „Pohlednice posíláme hned v pondělí. Známka bude s Milošem.“ Komár: „No to ne, posílám je já a já ho olizovat nebudu.“

11.50: Přijela slovenská policie, zaparkovala a nic se neděje. Jsme napjatí.

11.57: Policejní vůz se dal do pohybu směrem k Makovu. Na křižovatce se otočil, zamířil zpět, vykroužil oblouk, zacouval a zastavil v naprosto stejné pozici, ze které vyjel. Nic se neděje. Jsme napjatí.

12.05: Pánové vystupují a upravují si uniformy. A jéje.

12.10: Stále nic. U policajtů zastavují řidiči aut a motorek. Něco se chystá a vypadá to, že by to nemuselo souviset s námi.

12.20: Kolem projíždí troubící proud motorek s ruskými, sovětskými, kazašskými i českými vlajkami. Asi Noční vlci. Ale je jich jen asi 50, takže je jasné, že na vlky jsme vyhráli.

12.35: Balíme bufet, zdechl tu pes. Jen obrazně, všichni psi jsou v kondici na trase.

12.55: Sbaleno. Poslední špacírníky odbýváme frgály a kofolou, nakládáme tři málomluvné kusy a opouštíme Makovský průsmyk. Papa lala.

14.00: Je to tu. Zvon zní základnou, první dva Valašští lezúni roku 2019 jsou tu: František Gregor a Ondřej Mrklovský pějí ódy na precizně upravenou trať. Druhý jmenovaný si dal stokilometrovou vycházku poprvé v životě. Vzal ji docela hopem. 

14.21: Odposlechnuto od kuchařek kyselice, které dopoledne absolvovaly tento rozhovor: „Kam jsi došel?“ „K Rastislavovi.“ „Kam?“ „K Rastislavovi.“ „Kde to je?“ „V tom průsmyku s občerstvením.“ „Myslíš k partyzánovi?“ „Jo, to je ono.“

14.29: Přišel čas lavorů s teplou vodou. Čas kyselice. Ta je nejvíce. Přijďte ochutnat.

14.44: Pod oknem nám proběhla fialově oděná blonďatá žena a muž, kteří se před dveřmi Alceda začali objímat. Zaujatě tu scénu sledujeme. Že by první Valašská lezúňka? Pak by bylo lepší, kdyby trefila správný dům. Po chvíli lomcování dveřmi se neurony spojují a Lucia Frielaenderová se řítí ke zvonu. Ženský rekord má novou hodnotu.

15.15: V cíli rozezní zvon Michal Grodza. Vypije hrnek čaje, blahosklonně shlédne údaj na hodinkách, které hlásají 121 266 kroků. Minutu naprosto zbytečně přešlapuje na chodbičce (asi aby zaokrouhlil počet kroků) a poté se má k odchodu. „Jede mne vyzvednout žena,“ loučí se. Asi pro urychlení přesunu domů jí vyráží ostrým tempem naproti. Nakolik to urychlí jeho dojezd domů, si netroufáme hádat.

15.18: Hosteska: „Babinec skončil!“ „Jaký babinec?“ „No Babinec, skončil.“ „Aspoň můžete zase pracovat.“ „Babinec je jméno!“

15.33: Hlášení z trati: „Za Velkým Javorníkem průvod portášů v kostýmech. Nejde o halucinaci z nedostatku alkoholu.“

15.50: Druhé hlášení z trati: „Špacírníci se belhají po lese, jejich hole vydávají do smrčin monotónní zvuk. Někteří posedávají smutně na pařezech, další se krčí v křoví. Smutný pohled, cesta bez naděje, ani o Pánu Ježíšku se mnou nechtějí pohovořit.“

16.02: „Zombie č. 36 se v 15 h doplazila na Kohútku (natáhlý sval) a po vlastní ose se odebrala. Díky.“

16.10: SMS: „Cislo 283 poslal ze Spaciru domu kousek pred Makovskym prusmykem namozeny kotnik. I tak diky.“ Doma budou jistě rádi. Ze zprávy nevyplývá, zda máme očekávat zbytek špacírníka. Prosím, odhlašujte se po celých kusech, přesnost na 16 desetinných míst zde nevyžadujeme.

16.13: Wow, pod touto reportáží se nám objevily dva pochvalné komentáře. Děkujeme!

17.13: Už hodinu tu sedíme a dojatě se plácáme po ramenou. Naši paralyzovanou výkonnost naštěstí zcela vyvažují skvělé hostesky. 

17.24: Postupně přibíhají a přicházejí další funkční a ohadičkovaní Valašští lezúni. Aktuálně jich tu skotačí 13, z toho jedna žena. Kyselice i lavóry k nim lítají od pěti hostesek, z toho čtyř žen a Komára. Pouze jediná osoba zatím využila možnosti povolat záchranný vůz, což si vykládáme buď jako nebezpečné machrování z vaší strany, nebo trestuhodné lajdáctví od ignorantských řidičů. Pravda se ukáže.

17.35: 16! Vašek, náš figurant z brífinku, a další dva rychlíci, co si neumí vychutnávat panoramata, jsou tu.

17.38: Možná jsme byli moc příkří – další dva plazúni přijeli autem. Následováni 17. lezúněm. Ještě jsme zapomněli uvést, že na trasu letos podle předběžných součtů vyrazilo 204 špacírníků. EDIT: Tak 216.

17.40: Přijela se na nás podívat invalidní spoluobčanka, které start znemožnil úraz (výmluva, víme). A donesla nám úžasnou buchtu, která svižným tempem mizí v hladových chřtánech. Poděkování zaslouží také další špacírníci, kteří nám/vám letos přinesli občerstvení. Tak jim pak poděkujte, jo? My tak činíme teď: Díky! Jo a děkujeme i za jednu knihu Pavlovi a za slivovici se špacírovskýma štamprlema Petrovi!

17.44: Investigativní tým naší redakce se rozhodl vypátrat, jak se daří novomanželům Cabalovým, jimž jsme v posledních hodinách věnovali pohříchu zanedbatelnou pozornost. Náš tým studiem nástěnných pramenů zjistil, že se Petra i Rastislav pravděpodobně stále nacházejí na trase. Toto podezření se nám podařilo na třetí pokus telefonicky ověřit! Ano, Cabalovic duo je stále duo a od konce svatební cesty je dělí pouhých 15 kilometrů! Jaká to nepatrná vzdálenost ve srovnání s příkořími, která se jim děla v uplynulých téměř 18 hodinách, z toho ve čtyřech hodinách nočních vášnivých. Co jsme se dozvěděli?

17.45: Na rozvod to nevypadá. Rastislav se o Petru pěkně stará, pomáhá, povzbuzuje a trpělivě absorbuje všechna spílání, nadávky a výčitky. Protože je vybaven diazepamem, měl by situaci zvládnout a do roka by se měla narodit nějaká šikovná cabalátka. Všichni se na vás těšíme, tenhle večírek ještě nekončí.

18.11: Psaná forma koláčového grafu: Na základně zbývá 5 koláčů.

18.27: Přichází 18. až 21. lezúň, z toho jedna dívka školou povinná. Přicházejí – běhací lezúňové už totiž (nejspíš) došli. „Mělo to vůbec cenu?“ ptá se návodně jeden z nich. Jeho manželka přibíhající z chodbičky bezodkladně smečuje: „Nemělo, dědku jeden bláznivý!“

18.35: SMS: „Polaskova c. 139, budu mit zpozdeni.“ Dotyčná prozíravě nespecifikuje předpokládanou dobu zpoždění, neboť ta, jak známo, se může změnit (a změní).

18.49: Rozhovor špacírníků na základně. Š1: „Tak jsem tady.“ Š2: „A úspěšně, nebo neúspěšně?“ Š1: „Neúspěšně. Udělal jsem pár začátečnických chyb.“ Š3: „Ses přihlásil, co?“

18.54: Příchozí lezúň má na sobě párty-čepičku, čímž nám udělal velikou radost.

19.49: Svalil se nám tu borec v kiltu. Netroufáme si ho za nohy odtáhnout, bo nevíme, co je pod kiltem. Nakonec se odbelhá ke korytu svépomocí.

19.56: Lezúňů i plazůňů přibývá. Místo smíchu a potu si o slovo stále více říkají krev a slzy. Snažíme se všechny zharnout láskou takřka mateřskou (sucho, teplo, bezpečí) i otcovskou (žádné fňukání, za to si můžete sami). Omlouváme se za prodlužující se intervaly, střídáme se postupně ve spánku.

20.04: Odhlašovací SMS jsou veskrze nudné a reflektují duševní a fyzický stav jedinců. Najdou se však i světlé výjimky.

Páni a paní, rád bych teď zrušil svůj žal.
Já letošní Špacír tímto bych odpískal.
Já bych chtěl lavor, já i postel bych bral.
Teď v noze mé je křeč a bolavý nejeden sval.

A s ním vchází do mě třes nepoznáááán.
Ploužím se v jetých kamaších, co smrdí jak nádražní otoman.
Filku za spánek bych dal, čert aby už vlka spral.

Šalalalala šalalala.

Já U Pártyzána jsem si párek v frgálem dááával
Však srdci mému nejbližší je teď teplý zááába!!!
A teď v srdci chovám jen teplý zábal!!!

Špacír to pro mne byla radost i čest,
odepište, prosím, číslo 176…

Díky za vše a snad zase někdy na viděnou na Špacíru.
S úctou, V. D.

21.06: Tma, více jak 50 lidí  je stále na trase. Poslední došedší lezúň ještě stihl vylézt z lesa u Ústí za šera. Zamýšlíme se nad osudem těch, kteří budou hopsat přes polomy za svitu baterek. Všechna čest.

21.20: Manželé Cabalovi jsou zde! Ona mu rozvazuje střevíček, ale nerozvázala mu ani ň. Vzdychá dojetím, že Špacír už v životě nepůjde a my rádi souhlasíme. Vyjmenováváme tradiční novomanželské rituály, na jejichž dodržování na Špacíru lpíme pokaždé, když někdo kráčí po špacírovské svatební cestě, ale neobměkčíme je. Dokonce pohrdají společnou nocí v zatuchlé klubovně po boku (a vedle dalších tělesných částí) jiných spolucestujících. Připíjíme si na zdraví jejich nealko šampaňským a loučíme se. Příští společné kroky manželů Cabalových se ubírají na vsetínskou ubytovnu. Sláva jim, na zdraví a slavíme dál!

21.57: Jsme rádi, že se staráme i o navýšení náboženského smýšlení špacírníků. Tedy pokud do této kategorie spadá prohlášení: „Ty vole, ježišmarjá, proč ty schody dělají, kurva, tak vysoké.“

22.03: „Dal bych si kyselicu.“ „Bude hned, jen ji trochu přihřejeme.“ „Čekal jsem na ni 23 hodin, tak tu minutu ještě vydržím.“

22.48: Právě příchozí při líčení zážitků hovoří o stoupání na Valašskou Kyčeru a o závěrečné části cesty před Ústím u Vsetína jako o „stezce v korunách stromů“. Je to ještě eufemismus?

22.58: Ve špacírovském deníku nacházíme zápis novomanželů: „Bolo nám cťou absolvovať našu svadobnú cestu na Špacíru, ale už takú blbosť neurobíme :)) Rasťo a Peťa“

23.14: Na trase je odhadem okolo 20 lidí. Večírek spěje ke svému vyvrcholení. 

23.27: „Já bych chtěl tu placku s Filkou.“ „Já taky.“ „Já taky.“

23.35: Před základnou se zjevila kapela a vyhrává song „Tisíc mil.“ Provokace, nebo forma podpory? Nevíme. Tleskáme. Nicméně venku se nám rozechcalo. Bonus na závěr.

23.40: „Ne, ne, fakt nic nechci. Mě už čeká odvoz, navíc se mi vyvrátil* pes.“ (*zhroutil na bok – doplněno v reakci na dotaz Západočechů)

23.47: Další tři lezúňové v suchu a teple. „Kolik má ta trasa?“ „Trasa má 100 kilometrů s přesností na 18 desetinných míst. Měřili jsme to opakovaně různými způsoby včetně uhlíkové metody a vychází to. Dokonce jsme jednou po celé trase natáhli za sebe banány, spočítali je a výsledek jsme násobili průměrnou délkou jednoho banánu a zase to vyšlo.“

23.58: Koukáme se napjatě podél trati, jestli se ještě nezjeví postava s ambicí stihnout limit, ale všude je klid. 

00.00: List letošních Valašských lezúňů čítá 81 jmen, z toho je 16 ženských.

00.04: A máme tu prvního zombie Šmatlavého plazúně vysmátého od ucha k uchu a s poněkud nepřítomným pohledem. Ujišťujeme se, že ví, kde je. „Hej co se tam dělo nahoře, to jsem v životě nezažil. Sice jsem to dolezl, ale trochu jsem asi změnil pravidla, protože jsem slezl dolů a šel jsem kousek po silnici. Ta Kyčera, to nešlo prostě. A pak na konci dolů, to koryto, blato, bordel…“

00.12: Kluci si ukazují mobily. „A ty boty ji tlačily na kotnících, tak jsem udělal takovou technickou úpravu.“ „Cože? Jako žes to uřízl?“ „No, tady jsem to nahoře prostě zkrátil. A dobré.“ „Super. Však co má co ženská chodit v kotníkových botách.“

01.03: Na trase zbývají tři zombie rozvážným krokem se šinoucí ke kyselici. Čekáme na závěr večírku ve skromném počtu jedné bdící osoby. Základna je naprosto ztichlá. Moc všem děkujeme za letošní příkladné odhlašování! Občasné chyby se vyskytovaly pouze na straně přijímače.

01.36: Máme tu jiný manželský pár, který se rozhodl prověřit pevnost svého svazku zkouškou nejvyšší – a obstál. Jsou to zombie, tak se netřeba divit, že je pojí láska až za hrob.

01.49: Kompletně promrzlá a mokrá poslední dvojice. Tenhle ročník je kompletní.

02.02: Před základnou zastavil taxík, ze kterého vystoupil taneční pár. Tanečník kyne do okna. Že by přece jen nějaký špacírník absolvoval dnes i ples? Nasadíme na to investigativní tým.

02.29: Pro dnešek (zítřek) padla. Dobrého pomálu, jak říkávala babička. Uvidíme se u ranního vymetání kluboven a vymýtání špacírníků.

09.15: „Díky za vše, čau.“ „Nesváděj to na nás!“

09:45: Máme fofry, nezlobte se, ale ono se tu stejně nic neděje. Špacírníci spořádaně sbírají své tělesné ostatky a odvážejí si je domů. Shromažďujeme ztráty, nálezy a atentáty, které pak budeme publikovat, aby se vrátily tam, odkud přišly. Frgály snědeny, kyselice téměř také, špatné zážitky z cesty povětšinou zapomenuty. Takže loučení ve stylu „čau za rok“ zase přibývá.

10.15: Zápis z deníku: „Nejlepší občerstvení bylo lesní překvapení – pět piv značky Argus, které volně ležely na lesní cestě. Díky za ně, J. R.“ A nápis následující: „Plně souhlasím, bylo to největší překvapení a taky velká vzpruha na konci tratě. Díky za to 🙂 L. D.“ K tomuto příběhu se sluší poznamenat, že vzešel z hlavy účastníků, ne naší. Piva na zelenou značku nad Vsetínem instaloval vodič, který přišel podpořit svého kolegu na trati. A ještě do třetice, tentokrát bez komentáře: „Chtěla jsem, aby Špacír byl můj první – první zážitek s dokončenou stovkou. Vyšlo mi to. A bylo to hodně intenzivní a vášnivé poprvé :)) Díky všem, Věrka B.“

10.31: Chtěli jsme uklidit lepenkovou zákazovou značku „20“ vlastní výroby, kterou jsme včera nainstalovali k chodníku jousek od základny, ale není tam. Asi si ji cikáni odnesli do sběru.

11.26: Vynoseno, vyházeno, umyto, utřeno, zameteno, vytřeno. Přátelé, bylo nám ctí, dělali jste nám velikou radost. Kvůli vám nás to baví. Děkujeme a ukončujeme toto zpravodajství konstatováním, že váš nejdelší večírek se z pohledu organizátorů povedl. Věnujme tichou vzpomínku novomanželům Cabalovým, na jejichž věčnou slávu, zdraví a zejména lásku se celé toto veselí konalo. Amen.

P.S.: Pošlete nám své reportáže, fotky a majetková vypořádání, buďte tak hodní.