Sledujeme on-line: Reportáž ze Špacíru 2014 psaná na základně

Sledujeme on-line: Reportáž ze Špacíru 2014 psaná na základně

Výroční Špacír 2014 právě probíhá, už popatnácté. Nepřijeli jste? Přijeli jste, ale nevyrazili jste? Gratulujeme. A přinášíme vám průběžné zpravodajství do vašeho ztemnělého pokoje přímo z místa konání. Respektive ze základny – to hlavní se odehrává daleko od nás, v dešti, sněhu, větru a zimě. Organizátorský tým je totiž letos nečekaně jednotný a navzdory původním vysokým cílům a dalekým metám nikam nejdeme.

 

00.00: Zácpa na trase. Ihned po startu se 200 špacírníků snaží procedit podchodem pod železniční tratí. První zpoždění oproti plánu, rekord trati je v ohrožení.

 

00.12: Peloton bez povšimnutí míjí reklamu na vsetínskou pohřební službu Nonstop. Bezbřehý optimismus a odhodlání vyzařuje z vytrénovaných těl v mohutném rozpuku jejich mladosti. Záhy peloton opouští po kličkování město a míří do tmy.

 

00.22: Personál zavírající hospody: „Kam jdou?“ „Počkejte, řekněte nám víc o tom průvodu.“ „Kam jdete?“ „Na Cáb.“ „Cáb je tam!“ „Blbost, jdou do Kauflandu, je tam akce.“ „Ježíš, oni mají holé nohy.“

 

01.30: Organizátorský tým se pečlivě připravuje na příchod prvních lezúňů, které očekáváme kolem čtvrt na tři ráno. Toto zahrnuje turnaj ve fotbálku, dopíjení špacírovice a lítostivá konstatování, že nemůžeme být s vámi v bahně, zimě, dešti a v tom dlouhém temném zádumčivém stavu, který přichází na trase kolem půl třetí ráno.

 

06.14: Volající plazúň s kotníkem v p…ochroumaném stavu se dožaduje odvozu z Valašské Bystřice. Odbudeme ho tvrzením, že za deset minut mu jede autobus a spíme dál. Jeho další osudy jsou neznámé – hlavně když už nebude volat.

 

07.40: Vyměkneme a čekáme zraněného druha na nádraží s nabídkou odvozu. Odbude nás tvrzením, že rovnou pokračuje vlakem domů – hlavně když už mu nebudeme volat.

 

Webcamera Pustevny

10.05: Koukáme na televizi. Dávají živé záběry z Pusteven. Melancholická nálada, meditativní zážitek, nepřepínáme.

  

14.21: Právě došlý plazúň trvá na sanitním ošetření. Jitmelka ochotně navléká gumové rukavice a jde kontrolovat stav jater nešťastníka, který se střetl s vodníkem Kappa.

 

14.23: Odhlašovací SMS: „Tady bombarder cislo 144! Hlasim poruchu pohonneho systemu (pravdepodobne unava materialu). Problem se nepodarilo vyresit ani behem mezipristani na Pustevnach, ktere se tak staly nasi finalni destinaci. Vracim se zpet na zakladnu. Prosim o vyrazeni letounu z aktivni bojove sluzby. Kapitan O. Pechnik“

 

14.31: Jitmelka: „Já nejsem unavená, já to mám od přirození, já mám nějakou útlakovou níž.“ „A nechceš si dát panáka?“ „Ne, já teď držím dvouhodinový půst.“

 

14.32: Vydány první dvě porce kyselice. Odhlašovací SMS prozatím přišla asi od čtyřiceti účastníků.

 

14.42: Dočkali jsme se. První Valašský lezúň zvoní na zvon. Tváří se šťastně. My jsme také šťastní. Hlášení z trati: Prý krásné běžecké počasí, s výjimkou konce, kdy to prý byla procházka. (A vy sedíte doma!) Čaj, oplatek, kyselice, chléb, lavor s vodou, spacák – v tomto pořadí.

 

15.55: Rozhodli jsme se, že to špacírníkům ještě více opepříme (kyselici). A doplňujeme nabídku bufetu o čaj s rumem. Mnoho navrátivších se u nás ani neohřeje a spěchají na jiné akce, nebo co. Možná sledovat přenos z Pusteven…

 

16.28: První žena. Známá firma. Vylepšený výkon. Trapné. Nevěříme. Závidíme 8-)

 

17.08: „Gratulujeme!“ „Ne, ne. Já jen přišel přijmout svou hanbu.“ „A kam jsi došel?“ „Eee… Tam, na to… naaa na P-.. P-.., P-…“ „Ptáčnice?“ „Nee.“ „Pustevny?“ „Jo!! Pustevny… Já jsem z Beskyd, ale já už nevím nic.“

 

17.45: „Haló?“ „Ahoj, já vám volám, že už nemůžu. Můžu si zavolat záchranný vůz, nebo je to jen pro případ ohrožení života?“ O pět minut později telefonát záchrannému vozu: „Dojedete pro mne na Tanečnici?“ „To těžko – musíte zpátky na Čarták.“

 

P1130690

17.50: Je tady první Valašský lezúň, kterému opravdu věříme, že trasu urazil, neboť se prokázal nezbytným množstvím razítek (v čele s tím z rožnovské benzinky).

 

20.09: Právě příchozí účastnice o svém spolušpacírníkovi: „On prostě odešel z Pusteven do Oder. On se tak rozhodl.“ 

 

20.12: Hodinový pokus organizátorů vyrazit na trasu v protisměru a fotit vracející se trosky na červené ztroskotal na nedostatku trosek. Po proběhnutí dvou lezúňů následovalo 45 minut moknutí a obdivování panorámat a rezignovaný návrat na základnu.

 

21.04: Přišel doktor Koblížek. Střílelo po něm Sniper koťátko, ale podařilo se mu před ním utéct. Je to hazardér, raději se držte instrukcí z jeho brífinkové přednášky: Nezastavujte, neutíkejte, na nic nešahejte! 

Jitmelka ho přemlouvá, aby ještě nejezdil domů a dělal jí partnera při nočním večírku, ale neuspěla… „Ty jsi horší než koťátko.“

 

21.06: Reportér Valašského deníku dodatečně ohlásil, že skončil na Pustevnách. Jeho hodnocení, že svou účast považuje za zajímavou zkušenost, si překládáme jako: „Stálo to za hovno, už nikdy více.“ Těšíme se na novinovou reportáž.

 

21.10: Nejmladší špacírníci tohoto ročníku jsou stále na trati a podle nesouvislých útržků telefonátů procházejí krizí (a polomem mimo značku). Záchranné auto je v pohotovosti.

 

21.15: Špacírníci, lezúni i plazúni, teď proudí v rychlém sledu. Není mezi nimi velkého rozdílu – jsou především naprosto promrzlí. Holé nohy nemá nikdo. Povětšinou odmítají možnost posedět si venku na lavičce u lavoru s teplou vodou. Všechny se snažíme vyhřát zevnitř. Prý je na kopcích mlha? „Jo, to už od včerejšího večera. A počkej zítra, až půjdu oslavit, že jsem došel, to bude mlha úplně všude.“

 

P113071721.20: Počasí dostálo očekávání. Nejchladnější Špacír historie. Špacírníci alespoň můžou být rádi, že nezabili pěkný víkend. Ten příští má být 18 stupňů (stejně jako ten minulý).

 

21.30: „Jak se ti to líbilo?“ „Co?“ „Ten výlet.“ Jaký výlet?“ „Aha… Takže to bylo dobré.“

 

21.38: „Viděli jsme na hřebenu u Pusteven dvě blondýny. Jedna seděla s kapucí na hlavě a druhá se česala. To nemohla být pravda, ne? Ačkoliv to vidělo několik lidí. No viděli jste někdy v takovém počasí v lese blondýnu s hřebenem?“ „No však byla na hřebeni.“ „A pak jsem si na Martiňáku objednal tři pressa a servírka je donesla a rozdala fiktivním lidem u stolu, ačkoliv jsem seděl sám. Tak jsem si je všechny posbíral.“

 

21.56: Dnešní poutníci jsou čím dál tím lépe vybaveni. Příchozí špacírník odhalil neocenitelnou pomůcku, 3D-mapu! (viz foto)

P1130722

 

22.25: „To není bolest. To je diskomfort.“ 

 

22.45: Loučí se bratrské duo. Tvrdí, že horší to být asi nemohlo.

 

22.50: Loučí se maďarská delegace. Tvrdí, že to tak hrozné letos nebylo, protože mohlo pršet silněji. Tak jest.

 

23.01: Poslední hodina. Zvon stále vyzvání. Je upevněný obvazem před čtyřmi posledními schody.

 

23.08: „Á, Okšaj! Tě odhlásím. Jak se vlastně jmenuješ?“ „87“

 

23.15: Nejhustější Valašský plazúň to zabalil kilák před základnou a jel dom. Nejmladší špacírovský páreček tohoto ročníku vzdal na Cábu. Sláva jim.

 

P113073623.45: Pořadatelský tým zachvátily halucinace. Postupně se šíří i na všechny přítomné. Na základnu totiž dorazil Růžový afro-panter. Prý je z Prešova. Naprosté zjevení. Kvitujeme vkusný úbor. Pražská módní policie už je na cestě.

 

00.00: Do Špacíru XVI. zbývá 363 dní. Na trase je stále 16 zombie.

 

01.56: Z 16 nezvěstných se vyklubaly 3 zombie, 2 plazúni dovezení vozem a 8 trosek, které nebyly odhlášeny (ať už naší nebo jejich chybou). Zbývají poslední tři jména, po jejichž osudu marně pátráme. Snad nemají holé nohy.

 

03.02: Poslední noční pokusy o spojení se třemi nezvěstnými. Základna utichla a pootevřenými okny čpí do ulic. Klidnou noc všem.

 

07.58: Pane na nebi, beránci na nebi! Věřit se nechce, ráno jako malované. Špacírníci se hystericky smějí. Vydány poslední kyselice (z celkových více než sta). Zahájen úklid a desinfekce základny.

 

09.56: Plazúň Vaněk se probudil v teple domova a zaznamenal asi 10 nepřijatých hovorů. Nevěděl, nečetl, nebyl na brífinku, omlouvá se za komplikace. Přejeme mu pěkné ráno a odvoláváme horskou službu.

 

10.10: Základna je téměř prázdná. Několik nevybitých jedinců nám nabízí pomoc s úklidem, kterou s díky přijímáme. V kategorii „ztráty, nálezy a atentáty“ se pomalu hromadí položky (s nízkým stupněm nebezpečnosti).

 

webkamera

10.44: Zmařen pokus o teroristický útok. Nevybuchlý objekt (pár bot – asi) byl ponechán svému osudu na popelnici. 

 

11.00: Šebík při cestě s lahvemi do obchodu přibržďuje u dvou potácejících se trosek s batůžky, aby jim nabídl odvoz. Po zjištění, že jde o opilé bezdomovce zatahuje okénko a pokračuje v cestě.

 

11.25: Potravinové přebytky ponecháváme hladovějícím skautkám a skautům na středisku jako výraz díku za letos pěkně připravenou základnu. Gurťa nám pomáhá dokončit její úklid. Letošní ročník končí. Loučíme se slunečným záběrem webkamery z Pusteven a za několik dní se opět přihlásíme s rekapitulací. Děkujeme za pozornost. Pozor. Rozchod.

 

 

Post Tagged with

7 komentářů.

  1. J.McM. napsal:

    Jak mě mrzí, že jsem nemohla! Zní to opravdu zábavně!:)

  2. Pavel Š. napsal:

    úžasná reportáž :-D

  3. Super reportáž
    Pobavilo mě, že o někdo vzdal 1km před cílem.
    Mrzí mě, že jsem musel skočit na Cábu kvůli mlze, myslím, že bych posledních 15km ušel :-)

  4. šok napsal:

    Předem se ohrazuji proti mé případné diskvalifikaci. Když jsem přišel na Pustevny, nabylo tam živé duše a nepodařilo se mi vzbudit nikoho, kdo by mi byl ochoten dát razítko na účastnickou kartičku nebo kamkoliv jinam. Ale v houštině na kraji Pusteven ve směru na Tanečnici jsem zanechal nepřehlédnutelné pobytové znaky a jsem ochoten podstoupit analýzu DNA, která jasně prokáže, že ten biologický odpad je můj. Případný rozbor složení nepochybně odhalí vysoký obsah müsli tyčinek a podobných výživných dobrot. Měření obsahu izotopu uhlíku 14C6 v organickém zbytku může prokázat, že jsem na Pustevnách byl včera brzy ráno, nebo alespoň v tomto či minulém století. Pokud by pořadatelé přesto trvali na mé diskvalifikaci a přenášeli důkazní břemeno na mě, jsem přirozeně kdykoliv připraven poskytnout srovnávací vzorek B.
    Letošní Špacír se opravdu vydařil a nechybělo skoro nic, co dělá Špacír Špacírem: tma, mlha, déšť, zima, odporný ledový vítr, bahno, bloudění, bolavá kolena… snad jen sněžení opravdoví vyznavači Špacíru mohli postrádat. Ale ledový vítr, který hnal přes beskydské hřbety chuchvalce studené mlhy a srážel korunami stromů z mlhy vyčesané kapky studené vody špacírníkům za límec, sněžení téměř vynahrazoval. Vyzdvihnout musím rovněž kvalitní osvědčenou spolupráci organizátorů s lesní správou, díky níž jsme si mohli opět vychutnat přelézání polámaných a pokácených stromů (některých možná i s turistickými značkami;-) a odvětveného klestu po čerstvě provedené probírce (v okolí Mečové a Kladnaté), stejně jako tolik populární rozbahněnou cestu rozježděnou po přibližování dříví vlečením v polozávěsu (mezi Tanečnicí a Ptáčnicí).
    Úplně si představuji tu sadistickou radost stavitele trati, když si představoval vyčerpané špacírníky, jak s nepřítomným výrazem míří dolů a vyhlížejí Vsetín, když tu se před nimi zvedá ještě poslední stoupák (Klášteřiska). Jaký by byl jiný důvod jít nahoru po žluté a zpátky po červené? Ten poslední kopec není sice žádná hora, spíš takový kopeček, ale po 95 km se v očích nejednoho špacírníka měnil v osobní Ču-mu-lang-mu. Docela by mě zajímalo, kolik špacírníků psychicky zlomil a nechali si pod něj poslat vyprošťovací vůz – a kolik se na vás prostě vykašlalo a došlo do Vsetína jinudy.
    Každopádně: Kdo na Špacíru hledal, co Špacír přináší: bolest, zoufalství a beznaděj, užil si po libosti. Děkuji orgům, že nám opět připravili zážitek, na jaký se nezapomíná. A když zapomíná, tak nejdříve po roce. To je také důvod, proč Špacír pořádáte jen jednou ročně – nepochybuji, že nápadů máte na sto Špacírů! Takže za rok možná nashledanou? Vždy kdy jindy člověk sní za jeden den čtyři různé polívky ze čtyř různých kuchyní?

  5. Okšaj napsal:

    Viděl jsem na trase toho Koblihova hypnotizéra. Akorát prezentér (snad úmyslně) neřekl, že jej lze spatřit nejen na pasekách nad Vsetínem ale už v lese za Beneškama, kde se zírá na každého příchozího. Taky snad opomněl dodat, že se jedná o exponát vymodelovaný z pařezu.