Červen 2018, šest týdnů po rozverné celodenní hře na vlčí krok a puchýří nohy, dost dlouho na to, aby ezoterické téma ročníku náležitě zarezonovalo tělem i duší účastníků. A do naší e-mailové schránky přichází neobvyklá reakce Petra Plevy, mnohonásobného Valašského lezúně. Byla serióznější, než jsme dokázali vstřebat. Ale jsme starší a zralejší a muselo to ven.

19. června 2018

Ahoj špacírníci a orgové!

Chtěl bych vám ještě něco napsat na téma Špacírník a duc-hovno. Nejsem sice žádný spisovatel, ale vyzývali jste nás k tomu při brífinku, a tak jsem se konečně rozhoupal a několik řádků snad ze sebe dostanu. Hlavně proto, že na toto téma můžu ze svých zkušeností něco přidat.

Ona to asi nebude žádná sranda, jako při vašich úvodních představeních (za které moc děkuji). Spíše moje svědectví. A nedivil bych se, kdybyste tento můj příspěvek nezveřejnili, a pokud ano, možná i někoho popudí, ale i stejné množství jiných může povzbudit.

Dálkové trasy, ultra maratony a závody chodím a běhám asi 15 let. Za tu dobu jsem se naučil rozdělit si celý čas nejen pro hlídání trasy (kufrování nemám rád), sledování nádherných panoramatických výhledů na horách, ale právě i pro duchovno.

Jsem křesťan, a tak se většinu trasy modlím. Zpravidla růženec. A několik. Žasnu, jak se přitom dá krásně odpoutat duševní od tělesného. To najednou cítíte méně útrapy těla, bolest a naopak víc vnímáte boží přítomnost kolem vás. A to nejen po 10 km, 20, 50, ale i po 90, 99 km. Taky žádné halucinace, skřítci z pařezů, víly z větví a podobně. Samozřejmě hlad a žízeň vnímám, to se nesmí zanedbat. Ale ta radost z napůl sportovní akce a napůl z krásně prožitého času s Bohem je úžasná.

Věřte mi, že v modlitbě je velká síla. Podle sv. Ignáce: „Kam nedosáhneš rukama či nohama, tam dosáhneš modlitbou.“

Tož tak. Tolik moje svědectví. Mějte se krásně a ať vám to stále dobře šlape.

Zdraví Petr Pleva, Zlín

P. S. orgů: Petr Pleva obdržel za své výkony státní vyznamenání za rok 2019.