Drahně tomu let, co jsem byla Janáčkovou múzou, drahně let, co mým ocasem třel své ebonitové smyčce. Ještě dnes se mi fousky chvějí při vzpomínce na tklivé tóny kontrabasu linoucí se beskydskými hvozdy. Ač značně stára, však nezapomněla jsem. Kéž nezapomenete ani vy. Vaše liška Bystrouška.

 

Předehra

19:00 Registrace je spuštěna. Kutnohorské bahno rozmícháno. Uvaděčky rozesmáté. První hosté se nesměle scházejí.

19:34 První hosté, co se nesměle sešli, směle zapluli do odlehlých koutů kluboven k ozdravnému spánku.

19:49 Přípravy orgů vrcholí… „Gurťo, teď mám čas a volné ruce, s čím ti můžu pomoct?” „Sežeň bahno!“

19:56 Špacírníci přijíždějící vlakem (který se nejmenuje – ač by mohl – Expres Leoše Janáčka) zažívají šok krátce po vystoupení: přímo naproti nádražní budově útočí na jejich vybraný hudební vkus obchodní galerie Smetanova. Grc.

20:13 Zpovídáme desetinásobného Valašského lezúně, co ho na tom Špacíru vlastně baví. „Kopce,“ zní nečekaná odpověď. Dáváme mu šanci se ještě zamyslet. Dlouhá pauza. „A kyselice,“ dodává horlivě. Hodný kluk. Ten to dotáhne daleko. Možná i k jedenáctému titulu. 

20:47 Potkáváme špacírníka v běžecké obuvi B7. Co s tím jako hodlá dělat? Proč raději nezvolil náš špacírovský model? Však uvidíme, koho budou víc zdržovat rozvázané tkaničky!

21:25 Dostáváme nečekanou zprávu. Při letošním brífinku jsme chtěli dekorovat nejbližšího žijícího příbuzného Leoše Janáčka Řádem Lišky Bystroušky. Protože se nám nepodařilo kontaktovat Leoše Mareše přímo, měla za něj cenu převzít sekretářka uklízečky nevlastní sestřenice spolubydlící z protějšího balkonu Adéla E. Na cestě z Brna se však zdržela a my zjišťujeme, že slavnostní ceremonii nestihne. Komponovaný program večera přizpůsobujeme nečekané situaci a trváme na tom, že se ztrapníme sami. 

21:45 Potkáváme dávného účastníka prvních Špacírů: „Člověče, nazdar! Co tu děláš?! To je tvůj parťák?“ „To je můj ogar.“ „Cože?? Kdy jsi tu byl naposledy?“ „Před 14 lety.“

21:50 U registračního pultíku si vyzvedávají průvodní kartičku špacírníci z Norska a z Íránu (ten už si své špacírnické poprvé zažil). Nejdelší cestu vážil rezident z Nového Zélandu, který si díky jetlegu užívá pokročilé dopoledne.

22:29 Tážeme se účastníka v kristuskách, jestli v tom hodlá jít. „Ne, ještě si dám ponožky.“

22:41 Trhovnický kapitalismus opět zažívá žně. Šuvenýry ve stánku mizí pod rukama. Prý bychom měli nabídnout i vlastní kšiltovky, svetr s jelenem a vazelínu. Další nápady?

22:58 Název vedle stojící střední odborné školy nám nasazuje brouka do hlavy – co takhle příští rok uspořádat Špacír Josefa Sousedíka?

23:09 Registrační listina se plní fajfkami. Většina účastníků jsou (zdá se) nováčci, kterým je na tváři vidět, že stále váhají. „Víš, kde si můžeš dát věci?“ „Ne.“ „Víš, kde koupíš trika, magnetky a podobně?“ „Ne.“ „Těšíš se?“ „Nevím.“

23:11 Brífink zahajujeme otevřením houslového futrálu a rozdáním slivovic. Víceboj v trapnosti může začít. Vítáme účastníky a za zvuků Janáčkova kvarteta (hraného se speciální edicí kvartetových karet) je seznamujeme s programem večera. Následují pokyny praktické povahy. Jejich zařazení je důležité zejména z toho důvodu, že většina špacírnických nováčků v prvních minutách brífinku znatelně znervózněla a s těkajícím pohledem hledala odpověď na otázku: „Kde jsem se to tvl octl/a, co se to tu kua děje…“ 

23:24 V druhé části brífinku seznamujeme účastníky se vztahem Janáčka k dálkovým pochodům a s naší snahou zviditelnit jeho odkaz. 

23:33 Závěr večera patří opravdovému Janáčkovu kvartetu, z něhož do cíle na základnu dorazili pouze dva členové (ale ti zbylí se poctivě odhlásili, což je hlavní!). Po několika nedorozuměních, kdy se z nedomrlých motivů vyklubaly nějaké oprávněně polozapomenuté Janáčkovy hudební pokusy, jsme se všichni uklidnili a hezky si zatleskali do rytmu známého lidového nápěvu Já s písničkou jdu jak Janáček.

23:38 Pět minut po skončení brífinku dorazila z Brna paní Adéla, která se dle svých slov sotva stihne vychcat, odlíčit a převlíct, natož aby přebírala nějakou vypelichanou cenu. Tak možná za rok. 

23:52 Dav na ulici je plný očekávání. Řada debat se věnuje počasí. Zaprší zítra, či nezaprší? 

 

Věta první

24:00 Po úderech zvonu se dav dává do pohybu, k čemuž mu zní tóny Janáčkova houslového dua. S písní Beskyde, Beskyde na rtech ubíhá cesta na okraj Vsetína skoro sama.

00:12 Peloton se klasicky trhá na zhruba pět skupin. Vepředu cupitají běžci, kteří nám nervózně dýchají za krk, ale zdvořile nepředbíhají. Za nimi jsou také běžci, prozatím zakuklení, kteří ukáží barvu teprve později. Třetí skupina je nejpočetnější – myslí to vážně a urputně půjde, kam až to půjde. Čtvrtá skupina je klasicky nejveselejší a na výsledku jí moc nezáleží. V relativní tichosti, klidu a se značným odstupem nás míjí i skupina pátá, pracovně označovaná jako výletníci. Nálada všech je jako každý rok skvělá a přenáší se na nás. Dobrou a klidnou noc všem.

00:17 „Letos nemám natrénováno. Ale to by bylo, abych nevyrazil.“

00:28 Na základně připravujeme věci na ranní cestu do Makovského průsmyku a rekapitulujeme brífink. Gurťa, která připravuje kyselici, ho zhodnotila stručně a věcně: „Ale jo. Byla tam i místa, kde to nebylo trapné.“ Zlatíčko. 

00:52 Odposlechnuto cestou na Jahodný: „A kdy už tam budem?“

00:59 Ocvočkovaný špacírník to otáčí v prvním kopci nad Ústím. Snad si jen oddychne. Nebo se odhlásí.

01:37 Měsíc silně svítí, takže není nutné používat stále čelovky.

02:12 Hlášení z trasy ve verších: „Na Jahodném jahody nehledej a makej. Ještě chvilku a dojdeš na Filku.“

02:32 Potřeby špacírníků jsou různé: „Až vylezeme ten kopec, tak si zapálím.“

05:21 Špacírník nás telefonicky informuje, že zabloudil a dojde na Slovensko, nebo na Moravu. Tak ať víme. Děkujeme.

05:35 Vstáváme a nakládáme auta. Ein zwei drei, Okšaj si dá čaj. Uno duo tre, co chceš Komáre?

06:00 Před základnou vystupuje z auta použitý turista. Tváří se ukřivděně,šermuje hůlkami a vypadá, že nemá radost z tohoto světa. Naše služby nepotřebuje. Nakonec zmizel a je zmizelej.

06:10 Příkladná odhlašovací SMS: „Petr Chytil č.172 a Dušan Fojtík č.179 oficiálně odstupují v Uherské ve 4:00 SELČ. Motáme se tu po trase jak dva polystyrény pod splavem. Nebo-li stojí to totálně za hovno. Děláme čest svému týmu UltraKriplRunners…“

06:45 Rychlá návštěva Kohútky, kudy proudí španírníci jak bahna na zelené značce. Ačkoliv soudě podle stavu obuvi a dolních končetin to vypadá, že letos se bahenní lázně nekonají. Slunce svítí, je relativně teplo a všichni si pochvalují počasí. Neuvěřitelné…

07:49 Odposlechnutý rozhovor v obchodě: „A vy teď bydlíte Na Faře?“ „Kde?“ „No tam nahoře za rozcestím. Tam se tomu říká Na Faře.“ „Aha, to jsem nevěděl. Opravdu?“ „Ano, Na Faře se tomu říká.“ „A proč?“ „To nevím.“ „Možná to tam dřív patřilo farnosti.“ „To ne, tam ne.“ … (pauza)  „A kdo tomu tak říká?“ „Všichni. To asi podle starousedlíků.“ „Na Faře říkáte.“ „No, tak se tomu říká. Já nevím proč.“ „Jsem to nikdy neslyšel.“ „A víte, že to možná souvisí s církví? Tam je vedle kaplička.“ „A kde?“ „Kousek níž.“ „To jsem nevěděl.“ …. No zkrátka ranní rozpravy špacírníků o konzistenci bahna jsou proti tomu intelektuální disputace vysoké úrovně.

07:55 Ale teda na zákazníky v obleku a motýlku takhle po ránu nejsou prodavačky v Karlovicích ještě připravené.

 

Věta druhá 

08:02 Bufet U Partituryzána jest zprovozněn a čeká na žíznivé členy orchestru. První běžec proběhl, snědl co mohl, nadrobil do lože a zase zmizel.

08:03 „Odhlášení z pochodu, číslo 43. Děkuji za krásnou noc a přeji dobrou noc… Zas někdy příště. Ten den mě nebaví, tak jsem to zabalila. Mějte se, bando.“

08:22 Další běžec neváhal a zdržel se na kus řeči a na degustaci Janáčkových koulí podle originálního lašského receptu. Nakonec rád musel uznat, že jsou vynikající.

08:40 Méně příkladná, ale dostačující odhlašovací SMS: „51 konec“

08:42 „Počkejte, počkejte! Já vás vyfotím, jak si ťukáte koulema, to je super!“

08:45 „Jak jsou ty stromy zelené, takové svěží. Což se o nás říct nedá.“

08:50 Zdrcený špacírník v Papajském sedle: „Jak to že tu není bufet??! Dyť oni to říkali na brifinku! Dyť to tam říkali!!“

09:05 „Ahojte ogaři, končím na Portášu. Petr Kročil. Praskl mi pytel na vodu, tak nemám co pít, ale aspoň jsem si pořádně umyl záda, od Vánoc už to chtělo. Díky za organizaci, bylo to super.“

09:13 „Tak daj ešte jedno. Do druhej nohy.“ „No to jsem zvědavá, kde skončíš.“ „Ak sa večer uvidíme, pošepkám ti to do ľavého uška.“

09:42 Náhodní kolemjdoucí turisté: „Čo tu máte za akciu?“ Komár v obleku s motýlkem a kytkou v klopě za zvuků filharmonie: „My jsme Nova slovenská filharmonie.“ „Aha.“ „Nás vyhodili z Bratislavy, tak jsme to založili tady a popularizujeme dílo Leoše Janáčka.“ „Aha…“ (nechápavý pohled a odchod)

09:50 „Ahoj, jsem vás viděla na Krkostěně.“ „Na Krkostěně povídáš?“ „Ano. Jste tam spolu hráli. A když jsem vyšla nahoru, nikdo tam nebyl.“ „A už jsi to říkala lékaři?“ „Ještě ne.“

10:19 Špacírník si bere nabízenou kouli: „To je asi poslední koule, co budu oblizovat!” Ochutná
a povídá: „Ten Janáček má ale chutné koule, někteří s tím nadělají cavyků…”

10:44 Nainstalovali jsme v lese reprák s Janáčkovou hudbou. Zhruba polovina špacírníků se tváří zcela stoicky, nevzrušeně prochází, aniž by pátrala po zdroji zvuku. Druhá půlka reaguje zcela opačně.

 

Deštivé preludium

11:00 Tak nám začalo pršet. Reorganizujeme vnitřní prostor bufetu, aby se do něj vešlo co nejvíc zmoklých kolemjdoucích. Srdce nám krvácí při pohledu na ty roztřesené hrdiny nesoucí Janáčkův prapor neohroženě dál, podmínkám navzdory.

11:27 Janáčkovy banány nabízíme s příchutí C-dur, F-dur a pro ponuré povahy H-mol. Frgály jsou tvarohové, makové, ořechové a hruškové. Piva máme čepovaná i lahvová různých stupňů. Párky máme.

11:45 Zmožený špacírník v bufetu: „Nemáte někdo pilku na nohy?” To by mohla být dobrá básnička: „Vždy když zdolám Filku a mám slabou chvilku, chci použít pilku a proklínám bohy, uřežu si nohy.“

12:08 Všechny radary prý tvrdí, že to za deset minut přestane. Stopujeme.

12:18 Fakt…

 

Věta třetí

12:23 „Prosím vás, na kterou stranu teď jdu?“ „Teď nejdeš nikam, teď sedíš.“ „Ale já už si to představuju.“

12:30 „Halóóó, prosím? Tady Slovenská filharmonie, oddělení skladeb Leoše Janáčka. Jak můžu pomoci?“

12:44 „Filka celkem v pohodě. Ale to, co přišlo pak! Ten Radošov ku*va!“ „A co tam bylo?“ „To já nevím. Ale bylo to tam!“

12:57 Došly poslední Janáčkovy koule. 

13:03 „Nějaké smyčce byly?“ „Smyčce? Jako jestli jsem spadla?“ „Ne, jestli jsi nějaké našla.“ „To vůbec. Já jsem vám tam čtyři smyčce hodila.“

13:22 Bufetem U partituryzána se převalila nejspíš poslední velká vlna návštěvníků. „Dáš si janáčka?“ „Ne.“ „Jen malého.“ „Já nemůžu.“ „Na to se pozounisti z orchestru vymlouvali vždycky taky a na ten Javorník jich vylezla sotva půlka!“

13:34 Doběhl první letošní lezúň. V čase 13:34 rozrazil Jan Janiš cílovou pásku nataženou mezi kočárky svých příbuzných. Přes pár záseků na trase typu sejití ze značky a ztráta mobilu drží letošní prvenství.

13:45 Překvapená špacírnice s pohledem na sochu Partituryzána: „A kde má ty housle?!“ „No co ti budeme povídat. Začlo to smyčcema a teď toto.“ „To je hrůza!“

13:48 Přijímáme několikátou stížnost, že v bufetu letos nepodáváme grilované hermelíny. Bereme to vážně. „A frgály máte?“ „Ty ano.“ „No aspoň něco.“

14:01 „Tak konečně je to to správné špacírovské počasí, co?“ „Ano. Ze začátku jsme se trochu báli, dopoledne to vypadalo s tím sluníčkem všelijak, ale nakonec se to standardně vybralo.“

14:05 Karel III. byl slavnostně korunován králem Spojeného království. A koho to zajímá?

14:21 Na základnu docházejí první kusy, které pochod už ukončily před cílem. Obvykle jde o nováčky, kteří trasu dosud neabsolvovali a ztratili značku, síly či chuť do života. Nadšení pro další účast z nich však vesměs sálá podobně jako tělesný odér.

14:38 V cíli se zjevil další špacírník-běžec. Je jím Kamil Naščak, jenž s časem 14:38 obsadil letošní druhé místo. Blahopřejeme.

15:01 Na makovské obloze jsme zahlédli podivný zářící kotouč. Po delší rozpravě jsme ho neochotně identifikovali jako slunce.

15:03 Další úspěšný běžec rozeznívá v cíli ryčný zvonec. Petr Hříbek je třetím účastníkem, jež zdolal celou trasu.

15:05 Posledních deset minut provozu bufetu U Partituryzána. Přijímáme poslední objednávky, tak sebou presto švihněte!

15:25 Bufet U Partituryzána už není, co býval. Už není!

15:45 Z lesa se vysoukal jak Martin Koukal. Téměř nemluvil. Nenašel peněženku. Neměl sil a chtěl odvézt. Nabídli jsme mu místo v našich vozech. Následovali ho další dva špacírníci, jež po vzoru Koukala (byť bez běžek) zapluli do vozu. Odjezd, Makovský průsmyk opět osiřel.

 

Věta čtvrtá 

15:51 Dorazivší běžci z trasy přidávají k dobru historku z hospody na Cábu. Mírně nerudný hostinský vpustil trojici dovnitř, ale nadšením nesrší. „Kolik vás ještě bude?“ „Eee, nó, možná je za námi ještě tak 200 lidí.“ „Cože?! Nemám neomezené zásoby, to radši zavřu!“

15:55 První ženou v cíli, jež uběhla celý Špacír, je Lucia Friedlaenderová. Oslněni tímto výkonem blahopřejeme a přidáváme talíř kyselice.

16:03 Nad Vsetínem se rozevřou nebesa a přijde rychlá průtrž mračen. Výzva zabahněným špacírníkům, aby vyšli ven a omyli své údy, zůstala neoslyšena.

 

Soláňská mezihra 

16:15 Krátká návštěva v hospodě na Soláni. Stále odění v oblecích snažíme se neúspěšně zkasírovat hosty. Ty, kteří jsou odhodlání pokračovat, upozorňujeme na jedinečnou příležitost odjet s námi autem. Přímo na Vsetín. Do sucha a tepla, k talíři kyselice. Oba dva exempláře zarytě odolávají, a tak zklamaně odjíždíme.

16:52 Nákup náhradních lavorů v nákupní galerii (fujtajbl) Smetanova.

 

Věta pátá 

17:08 Přichází nám zdůvodnění od jednoho z přihlášených, proč nakonec neodstartoval: „Ani mi nemluv… Samozřejmě vám tleskám a fandím, že to všechny čtyři předpovědní modely na Windy premium totálně posraly. Buďte si však na beton jisti, že kdybych vyrazil, tak od 11. do 18. nachčije 6–12 mm. Svou neúčastí jsem tedy uchránil desítky zasoplených nosů, přicpaných dutin, zvětšených a zahnisaných mandlí. Odměnou mi budiž váš posměch a pošklebování. Nevadí – my tiší a skromní hrdinové v pozadí jsme zvyklí.“

17:40 „Ta Ptáčnice, to je masakr. Tam Ukrajinci něco trénují nebo co, jak je to tam rozryté.“

17:45 Odhlašovací SMS: „Pěkný podvečer. Startovní čísla 74 a 73 ukončila svou špacírnickou pouť v 15:00 na Bukovině, kde jsme potkali Leoše Janáčka, který nás poprosil o pomoc při přemístění vámi zmiňovaného klavíru. Uznejte sami, že této žádosti nešlo nevyhovět. Nashle zase příští rok.“

18:00 Do cíle zatím dorazily 3 Valašské lezúňky a 11 Valašských lezúňů. Na trasu letos vyrazilo rekordních 251 špacírníků (což je číslo, které ani v příštích letech nebudeme navyšovat).

18:26 „Cože? Jako fakt? No to je teda servis. Hej, to nedělejte, já se cítím blbě.“ Proud myšlenek a protimyšlenek špacírnice obletované s lavórem teplé vody s bublinkami, kyselicí to go a pivem.

18:35 Před vchodem vládne mezi příchozími družná nálada. Mezi sousty, loky a čvachty létají vzduchem veškerá příkoří, která si špacírníci dobrovolně způsobili. Tiše nasloucháme.

18:40 Na základnu se vrátil Honza Janiš, aby s námi jen tak probral dojmy. Milá návštěva někoho, kdo už mohl doma čtyři hodiny spát. „Já jsem v pohodě. Já šel před šesti lety svůj první Špacír za 21:25 h a bylo to peklo, na které nezapomenu. Dával jsem se z toho dohromady dva týdny. To už znovu nikdy nechceš zažít. A dnes jsem v pohodě. Akorát vím, že jakmile se setmí, tak odpadnu. To jdu zrovna se ženou na večeři.“

19:03 Zvoní zvon. „Gratulujeme!“ „Já bych ho zabil! Já kdybych ho náhodou potkal, tak toho Janáčka zabiju! To jediné, co je na něm dobré, jsou koule!“ 

19:04 Tentýž špacírník loví roztřesenýma a promrzlýma rukama z kapsičky žluté žmolky čehosi, co kdysi bývalo průvodní kartičkou. „Jak je možné, že jsem na to zapomněl? Jak je možné, že jsem po těch 10 letech od poslední účasti zapomněl, jak je to hrozné?! To snad není pravda, jaký jsem vůl. To se mi nesmí už stát. Končím s takovýma akcema!“

19:14 Proud sebezpytu neustává ani vsedě na židli. „Prosím tě, nemohli byste nějak zařídit, aby se to moje jméno v přihlašovacím formuláři uložilo, a až ho znovu vyplním, tak mi to napíše něco hrozně sprostého? Normálně mi to vynadá a napíše, abych se do prdele vzpamatoval?“

19:26 „Tak zdar všichni. Moc díky, byli jste fajn, ale už se neuvidíme. Možná tak za 10 let, jestli zase zapomenu.“

19:37 „Ty chceš půlku hruškového frgálu?“ „Ano!“ „A to ti ho mám nějak zabalit?“ „No jen tak trochu, abych ho snědl, než dojdu na autobus.“

19:40 „Co děláš?“ „He?“ „Že se tu motáš.“ „Ztratil jsem kafe.“ 

19:51 Úsek Tanečnice–Ptáčnice ani po letech neztrácí nic ze svého kouzla. Další a další příchozí od plic hodnotí tento časoprostorový tunel, ve kterém se prodlužují vzdálenosti, brzdná dráha a hluboký pocit utrpení. Cítíme s vámi.

20:26 Mezi orgy se střídáme v krátkých šlofících. „Á, Okšaj! Už ses probral, mrtvolo?“ „Ne.“

20:59 „Ahoj, startovní číslo 81 končí na Soláni za poslechu Sólové sonáty Vlčí stopa a tímto se odhlašuje. Moc děkuji za opět skvělou organizaci.“

21:03 Špacírník s nohami v lavoru, mobilem v ruce a nepřítomným pohledem. Oči se setkávají. Špacírník se táže: „Prosím tě… co je za rok?“

21:11 Na trase zůstává 93 držáků. Pojďte!

21:16 Kontrolní otázka (na kterou stejně nikdy nikdo nereaguje): „U všech smyčců, čte tu reportáž vůbec někdo?“ (Kladnou i zápornou opověď uveďte v komentáři níže nebo u tohoto postu na FB.)

21:30 Já ji čtu. (pozn. Komár)

 

Finale grandioso

21:41 Špacír se přesouvá do další fáze. Valašští lezúni již nejsou rekrutováni z kategorie běžců a přecházíme do kategorie chodců. Bahnitá batika občas prozradí i kategorii příležitostných povalečů. Před půlnocí přibude kategorie kroksunkrokařů a po půlnoci dojde na zombie. Kategorie útočímnarekordpaníjindrové bude, doufáme, s nulovou účastí.

21:56 „Tak moc díky! Ahoj a zase za rok!“ „Prosím tě, chlape, běž se domů vyspat, ty už meleš úplně z cesty.“

22:05 „Já jsem si na té žluté chtěla lehnout a rozplakat se.“

22:13 Opět přijíždí záchranný vůz, ze kterého se rodí bahnem zaizolované bytosti. Jednu z nich pokrývá slupka bahna téměř dokonale. Vysvětluje to lapidárně: „Padal jsem.“ Určitě je to super ochrana proti komárům, kdyby nějací na trati byli. 

22:22 Čtete reportáž a říkáte si, že jste měli raději být na trase? Jste na trase a říkáte si, že jste měli raději v posteli číst reportáž? Pozdě Fibicha honiti!

22:36 Trasu si aktuálně vychutnává 65 špacírníků.

22:45 „Chlapi a co se stalo, že vás nakonec přivezl záchranný vůz? Kdy shořelo vaše původní odhodlání jít až do čtyř do rána?“ „No my jsme to přepočítávali a přepočítávali a byla z toho sedmá ráno. Tak když jsme seděli v té hospodě Kartáč nebo tak nějak (Čarták) a spustila se průtrž, tak jsme vyměkli.“

23:06 Skandální zjištění! Naši reportéři odhalili, že do kyselice se mimo jiné přidává Smetana. Zvažujeme právní kroky.

23:42 Sory, vůbec nestíháme. Redaktoři zametají, krmí, umývají, chlácholí…

00:00 Konec zvonec. Na trase je 13 zombií, poslední lezúni to stihli za čtyři minuty dvanáct. Ahoj zítra. Spěte v pokoji.

 

Epilog

Tak jo. Pojďme dohnat, co jsme zanedbali. Časy následujících událostí jsou již pouze orientační.

00:05 Vyčítáme si, že jsme vás neupozornili na cílový zvon, na který si mohou zazvonit pouze Valašští lezúni. Zazvonění může sloužit k vyvolání pocitu štěstí po završení pouti úspěšného špacírníka. Primárně se ale jedná o organizační opatření zamezující tomu, aby poflakující se orgové přehlédli některého příchozího. Většina lezúňů tento zvyk bohužel nezná. V lepším případě stihnou zvonu uhnout, v tom horším do něj vrazí čelem.

00:11 Shodujeme se, že letošní cenu pro nejtrapnější omluvenku tohoto ročníku udělíme špacírníkovi, který nám zaslal fotografii prokazující, že dotyčný místo špacírování hraje stolní fotbálek s Petrem Pavlem.

00:23 Špacírník studuje výsledkové listiny. „Hledáš něco?“ „Kolik lidí je v cíli? Kolik z nich to ušlo? A já byl kolikátý?“ „Tak to ti nepovíme, synu. Samozřejmě bychom mohli, kdybychom to chtěli dělat jinak, ale nechceme. Základní čísla se dozvíš po Špacíru, vlastní pořadí si musíš spočítat sám.“

00:42 Tři lezúni sedí před základnou na lavici jak slepice na bidýlku, nohy slastně ponořené v lavoru. Únava ruku v ruce s blahem. Najednou se jeden z nich předklání hlavou ke kolenům a z břečky, v níž se ztrácejí jeho chodidla, nabírá plné dlaně a oplachuje si obličej. Teprve, když tak učiní podruhé, přejde nevěřícné zírání ostatních ve smích.

00:50 Valašská lezúňka Adéla opouští základnu na svém věrném oři.

01:15 Špacírovský deník se plní vzkazy. Například i tímto: „S tím kutnohorským bahnem jste to na posledních 35 km trošku přehnali. Ještě že jste objednali střídavý režim sprchování na trase.“

01:37 V předsíni v prvním patře základny potkáváme špacírníka, co se balí k odchodu. Začátek konverzace přeruší gestem ruky – vztyčený ukazovák trčí ve vzduchu a hlava se naklání ke straně. „Co se děje?“ „Pšš, slyšíš to?“ Zpoza jedněch dveří k nám doléhá hluboké hrdelní adagio, až kamenná podlaha brní. „No nazdar…“ „Síla, co? Nechápu, jak tam v tom můžou spát??“

01:42 Většina orgů se ukládá v jedné z místností ke spánku. Uprostřed ní je schoulený špacírník, který se snaží zahřát stříbřitě-zlatou izotermickou fólií. Ztichlou místností burácí nesnesitelné šustění. Narušitele po dvaceti vteřinách nevěřícného civění do tmy zneškodňujeme odebráním fólie a přidělením dvou dek.

02:15 Zombií pomalu ubývá. Některé už se nevrací na základnu, ale pohlcují je vsetínské budovy. Ty, co za námi dorazí, jsou překvapivě lucidní a přesně vědí, co chtějí. „Simtě, nemáš něco na odloupání bahna?“ „Myslíš lavor s vodou a kartáč?“ „To spíš hrábě nebo motyku.“

3:25 Poslední org s funkcí hlídače se natahuje na podlahu, aby vyčkal posledních špacírníků v poloze ležmo.

3:30 Poslední tři zombie jsou v cíli. Hovořily souvisle v poměrně rozvitých větách. Naše hlídka jim sotva stačí. Šlo ale zjevně pouze o poslední vzepětí před kompletním zamrznutím systémů. Počáteční hlubokomyslná diskuze o životním prostředí a záchraně světa vůbec se kvapem redukuje na jednoslabičné zvuky. O dvacet minut později lezúni i org svorně odpadají do spacáků.

08:12 V jedné z ranních kluboven… „Teda chlapi, já vám tady vyvětrám, máte tu příšerný smrad.“ „To máme. Spala tu s námi jedna holka, co dost smrděla.“

09:00 Intenzivně uklízíme a shromažďujeme všechny předměty, které zjevně nemají majitele. Některé položky výsledné sbírky jsou neobyčejně zajímavé. 

09:30 Poslední špacírníci na základně do sebe srdnatě tlačí všechny zbytky. Mizí v nich kyselice, párky, frgály i piva. Moc díky!

10:30 Ze základny jsme vyprovodili poslední špacírníky, což je signál, že online reportáž 2023 konečně došla svého konce. A teď hurá na Policii udat toho křiváka Fibicha, nad kterým sklapla fotopast ochranářů.

 

Přídavek

Předchozího dne odpoledne jsme v týmu intenzivně řešili otázku, zda narazit či nenarazit ještě jednu bečku piva. Z důvodů, které nejsou pro poslední tóny této reportáže podstatné, jsme se nakonec rozhodli nabízet příchozím již pouze lahvová piva (snad nám to odpustíte).

O to větší bylo naše překvapení, když jsme kolem 10. hodiny dopolední našli bečku naraženou. Bez okolků se k tomu přiznává jeden z orgů, který ji narazil už předchozí odpoledne, nikomu o tom neřekl a po zbytek Špacíru mu nebylo divné, že on sám i všichni ostatní orgové servírují pouze lahváče.

Řešení? Od 10:05 čepujeme jak vzteklí a cpeme pivo všemu, co se hýbe. Nejeden špacírník opouští základnu nedobrovolně se zavařovačkou plnou piva.

Inu i tak se projevuje únava.

Kéž vás ta vaše opustí co nejdříve a vystřídá ji chuť se opět za rok setkat na Vsetíně. Gratulujeme k dočtení této reportáže a za veškerou vaši energii – za tu, co jste zbůhdarma prohýřili v beskydských lesích, i za tu, kterou jste po kýblech vylili na nás.

Je to zkrátka věčný nerovný boj: my po vás bahnem, vy po nás dobrou náladou.