Trvalo nám to sice o něco dýl než špacírníkům, ale máme to ploužení za sebou. Včera jsme se jako správní šmatlaví plazúni konečně vrátili z výroční trasy. Ujistili jsme se tak, že na parketu fakt nikdo nezůstal. Nadešel čas na (poslední) rozloučení.

Průběh našeho ploužení

Zubožené existence povlávající v okolí lidských sídel naštěstí nepatřily ke špacírníkům, ale k zatoulaným fanouškům českého hokeje.

Identifikovali jsme je snadno: křečovité svírání státní vlajky, rozmazané trikolóry v obličeji a snaha reagovat na pozdrav složitě artikulovanou odpovědí: „Kdo… ne-… neskáče… není… není…“ (za což v okolí Brumova rádi doplňovali ještě jadrné „p*čo“).

Seznámení s těmito zbloudilci bývalo dílem okamžiku: dost nám to usnadnil jejich sympatický zvyk psát si své jméno i startovní číslo na záda. Praktická vychytávka, kterou bychom mohli uplatnit i na Špacíru.

Ukázalo se, že naši noví kamarádi jsou přítulní, zvídaví, mají vkus (soudě podle jejich mulletů à la Jarda) a stejně jako špacírníci usínali vprostřed věty. A tak jsme rádi všem těm Sedlákům (23), Nečasům (98), nedospělým Tomáškům (96), Kaším (73) i té divné paní, co si říkala Pastyňák (88), stručně popsali, odkud a proč se tam bereme.

Rekapitulace DiscoŠpacíru

Vezměme to telegraficky. Výroční 25. ročník Špacíru jsme odšpuntovali jako obvykle v prosinci vydáním Danajských dárkových poukazů s potenciálem zkazit minimálně 25 štědrých večerů. Zaprášilo se po nich jako po vanilkových rohlíčcích. Během následujících měsíců se naše e-mailová schránka plnila fotografiemi vzbuzujících, pokud jde o ohoz letošních špacírníků, ta největší očekávání.

Výroční ročník, to na Špacíru znamená, že se po pěti letech měla jít speciální trasa. Tentokrát jsme ji odtajňovali postupně: nejprve devět zajímavých míst parketu a na závěr tajenka se všemi lidskými sídly, kde se mj. dá špacírování zabalit. Ti hraví si z indicií skládali celou trasu, ostatní nevzrušeně vyčkali jejího kompletního odtajnění v podobě „videoklipu“ DiscoŠpacírSongu:

Potvrdilo se, že o hřebenovkách si letos můžou tanečníci nechat zdát, neboť výroční trasa jich mezi Vsetínem a Brumovem protne asi tak patnáct. Aby se na slavnostní parket každý patřičně naladil, k dispozici byl skvostný discoplaylist a mapa s discomentáři (doporučujeme prostudovat zejména vrstvu „bonusy“):

Ploužení v praxi

A jak se povedla dydžina? Za nás spokojenost. Tanečníkům to seklo, dorazili správně naladění a během úvodní disconference nás dokázali úžasně podpořit. Nebylo divu, že se start nesl ve stejném duchu a že jsme hlavní myšlenku „Má to cenu!“ dokázali společně předat i Městské policii.

Nešlo všechno podle představ, to je třeba připustit. Rozmohl se nám totiž na Špacíru takový nešvar, kdy na start přijíždějí neregistrovaní vykukové, jejichž počet letos přerostl únosnou míru. Omlouváme se, že jste byli nuceni se tak mačkat.

Zásadnějším předmětem reklamací však byl stav trati, na hony vzdálený očekávání zkušených špacírníků. Předstartovní vtípky tak neškodně vyšuměly a my byli nuceni poslouchat stížnosti na zaprášenou obuv.

Pohodový terén a příjemné klima navíc hnaly účastníky nebývalým tempem. Hospůdku v Pozděchově, dějiště tragédie, která opanovala všechny zpravodajské kanály, většina minula ještě před jejím otevřením.

Discotékové šílence nezdržela ani růžová značka napříč discolesem, což znamenalo, že v Discontu U Discobola byl celý peloton skoro o hodinu dřív, než jsme ho čekali. Ještě že U nás kafe byli připraveni. (Konec experimentování, za rok se vracíme ke klasické trase!)

Ploužení se nekonalo. Na druhou půlku parketu se vrhla naprostá většina tanečníků. Překonali tak nejnižší i nejvyšší bod trasy, které u Brumova dělilo pouhých 6 km a 500 výškových metrů. Pak už je čekaly jen samé radosti: výstup na Holý vrch a Kaňúr, pohádkové výhledy na Nedašovu Lhotu, malebná Střelná s milými Střeleňany, čarokrásné Pulčínské skály a za odměnu… Discofilka.

A tak se stalo, že padlo jedno z mála pravidel, které v prvním čtvrtstoletí Špacíru platívalo: za pěkného počasí docházelo do cíle vždy méně Valašských lezúňů než při počasí špatném. Tuhle statistiku discošpacírníci úplně zbořili a my jsme v cíli nevěděli, kam dřív skočit. A někteří lezúni dokonce dál spokojeně skotačili. Umělá inteligence nám k letošním statistikám pomohla složit pěknou písničku:

Děkovačka

A proč o tom tak dlouze, zato nezajímavě vypravujeme?

Nejspíš jen proto, abychom oddálili ten srdceryvný okamžik, kdy se přinejmenším na půl roku rozloučíme. Ještě než zazní naše usmrkané sbohem, ukrojte deset či dvacet vteřin ze svého drahocenného času, který jinak věnujete lidskému pokroku, a vzdejte tichý (či hlasitý) hold těm, kteří nám pomohli uspořádat letošní DiscoŠpacír:

• Alcedo Vsetín – prostory pro přihlašování a úvodní disconferenci
• Anfiska, Alča a Alena Linová – prodej šuvenýrů; Bára, Bárta a Kamča – hostesky u registrace
• Jerry – diskžokejka
• Městská policie Vsetín – zajištění bezpečnosti na parketu u Potůčků
• Hospoda U Pospíchalů – obětavé pohoštění v Pozděchově
• Katka, Lucie & U nás kafe – přívěs plný dobrot v Discontu
• Nikola Macháčová, Přemysl Bělák a další nadšení lidé z obce Lipina
• Skauti Vsetín – zázemí v cíli až do neděle
• Řáholecký Bandita a Rescue SAR Morava – provoz záchranných vozidel
• Lubor Gášek a Karlovský pivovar Pod Pralesem – zajištění nachmelených dobrot a vratných kelímků
• Tloušťa – zajištění materiálu, řidič a pomocník v Discontu; Markéta – pomocnice v Discontu; Anfiska – zásobovací důstojník
• Šárka a Bára – pomocnice v kuchyni
• Radovan Kocúrek – vždy ochotný dokumentarista dění na Vsetíně a v okolí
• FraRach – pomoc s trasováním
• Honza Mahdal – spolutvorba a postprodukce DiscoŠpacírSongu
• Martyn – péče o web
• Šimi – tisk průvodních kartiček, etiket a dalších materiálů
• Krtislav – autor zvadla, magnetek, placek, triček, etikety kyselice to go, halucinogenních koláží a vůbec většiny letošních grafik

Interaktivní verze tohoto seznamu

Konec ploužení, už nemusíš jít nonstop

Toť skoro vše. Poslední a největší dík patří discošpacírníkům: lezúňům i plazúňům. Protože jen díky jim to nás a všechny výše uvedené bavilo.

Chceš-li nasát atmosféru trochu víc, přečti si online reportáž orgů, autentickou zpověď špacírnice nebo koukni do galerie.

Díky za vše a pápá.

P. S.: Druhé čtvrtstoletí špacírování zahájíme 3. 5. 2025. Pastyňák se Zachou prý přijdou. Ty si tam radši něco naplánuj.