Čtvrt století. Čtvrt století špacírování a pořád nemáte dost. To je neuvěřitelné! Kdy vás to přejde? Kdy tohle skončí? A přitom stačilo vyhlásit, že kdo bude chtít přijet, toho prostě discolifikujeme. Jenže my místo toho svolali největší discopárty v historii Špacíru. Naše chyba. Pojďme se tedy mrknout, jak discopříběh probíhá.

Tak se do toho pustíme, ne? Ať jdeme brzy domů

„Zdá se, že je ten správnej čas chytnout vítr, co žene nás. Zkuste nás jednou vážně brát, my už máme svůj jízdní řád: chceme jít nonstop 100 kilometrů za 24 hodin!“

Inu, jak je libo. Směle do toho, bránit vám nebudeme. Varovali jsme vás, naposledy před pár hodinami.

18:45 Před registrací nervózně přešlapuje kompletně šusťákový pár. Plní nedočkavosti o chvíli později zahajují svůj discopříběh registrací a odcházejí prozkoumat pamětihodnosti Vsetína. S nafukovacím kazeťákem na rameni.

19:01 Spouštíme registraci. Omlouváme se, ale naší vinou prvních několik špacírníků bohužel neobdrželo odznáček „100 jarních kilometrů ´87“. Nějakých třicet let ležela krabice těchto relikvií nepovšimnuta v různých koutech půd, než se našel někdo, kdo jim vnuknul nový život.

19:32 Natahujeme igelitové návleky na reflektory v hlavní místnosti pro dosažení lepší atmosféry. Primárně však mají návleky sloužit špacírníkům, a to k ochraně Hospody v Pozděchově a dalších interiérů na trase. Registrace je zkrátka letos mimořádně štědrá. To už se nebude opakovat.

19:57 Přichází snímek z centra Vsetína.

20:11 „Jé, čau, ty jsi tu taky?“ „Jo.“ „Jdeš poprvé?“ „Ne, naposled.“

20:26 K registraci právě přitančila modelka v perfektím discoohozu – na podpadcích(!). Zíráme. Povrchní ohledání obutí přineslo poznání, že střevíce o třech řemínkách nemají podrážku Vibram. A máme důvodné podezření se domnívat, že výrobce neinvestoval ani do Gore-Tex membrány. Špacírnici slibujeme, že jestli v tom dojde do Discontu, kompletní útrata půjde na nás.

20:48 Diskžokejka Jerry sype do sálu jeden diskohit za druhým. Na Dalibora se bohužel ze známých důvodů nedostalo. Osobní nasazení tanečníků je dle očekávání poněkud vlažné. Ale to se časem poddá. Někteří špacírníci dřímají v klubovnách, někteří to zvládají i přímo na parketu.

21:14 „Zdar! Ty už jdeš pokolikáté?“ „Ani nevím, tak možná pošesté.“ „Podle toho, že už to přestáváš počítat, se pozná, že jsi matador.“ „A taky podle toho, že tě začínají poznávat organizátoři.“

21:40 „Tohle už tady bylo? Nebo je to vaše práce?“ táže se špacírník se zachmuřeným pohledem na plakátek na záchodě.

Discopříběh začíná brífínkem a startem

21:58 Fronta na registraci se prodlužuje, hlavní místnost se zahušťuje… Připravujeme se na brífink. Prosíme známé, aby tleskali. Prý budou.

22:05 Dotaz na držitelku ženského rekordu, jestli bude další rekord: „No traťový snad ano.“ „A pokud už tuto trasu nikdy nepůjdeme, tak to bude dokonce nesmrtelný světový rekord!“ Následoval dotaz, proč není na ultratrailovém stokilometrovém závodě, který souběžně probíhá v nedalekých Otrokovicích. „No protože Špacír je srdcovka přece.“ ♥

22:27 „A jak jsi teda přišel k tomu účesu mulleta?“ „Normálně jsem se nechal ostříhat.“ „Ale kým, tvojí ženou?“ „Ne, kadeřnicí.“ „Cože?! Tys za to platil??!!“ „Jo. Objednal jsem se na konec pracovní doby, aby tam nikdo nebyl, ukázal jsem jí telefon s fotkama Jardy Jágra a řekl jsem, že to chci stejně.“

23:10 Brífink začíná. Klávesy Michala Davida odhodlaně prořízly ztěžklý vzduch v sále jako noha špacírníkova první louži. Úvodní, týdny a týdny pilovaná taneční sekvence orgů nepřekvapivě roztleskává po kvalitní kultuře prahnoucí publikum. Je to fajn? Je to fajn!

23:15 Komár to zase posral. Špacírníci nám ho naštěstí pomůžou převléct z Discobola na normálního diskotanečníka.

23:20 Informace o trase, průvodní kartičce, odhlašování, o hospodách…: na to letošní rozmazlování s jídlem si nezvykejte.

23:30 Navazujeme instruktáží o podobě letošního startu a nácviku diskochůze:

23:35 Brífink zakončujeme sborovým zpěvem DiscoŠpacírSongu ♥

23:44 Přípravy na start vrcholí. Na záchodě si dvě špacírnice čistí zuby.

23:51 „Má cenu si brát hůlky?“ „Má to cenu.“

00:00 Discopříběh roztáčí naplno hvězdná kola. Discomaraton s rukami nad hlavou poskakuje Vsetínem za tónů písně Správnej čas! Čelovky blikají, hůlky se míhají, vlak houká… nálada je prostě skvělá.

00:12 Cca 250 startujících sděluje patrolující hlídce městské policie tajné heslo „Má to cenu!“ Tančíme na okraj Vsetína na Potůčkách, kde se s pelotonem loučíme klasickým placákem. Na viděnou v cíli.

Noční DiscoŠpacír poprvé

00:54 Zběsilé tempo jednoho špacírníka se prozatím završuje u elektrifikovaného turistického přístřešku na Nivách, který okamžitě obsazuje a dobíjí. Sebe?

01:00 Jeden z rekordů v historii Špacíru právě padl. Obdrželi jsme první odhlašovací zprávu: „144 se odhlašuje ze Špacíru. Přiznám se, že jsem chtěla jenom na prvních pár metrů podpořit přátele. Moc děkuju za možnost se zúčastnit 😊“ Přátelé také děkují.

01:43 Valašské Pamukkale již prý poněkud pozbylo na kráse. Ale stále platí, že to má cenu.

02:15 Sbaleno. Část orgů na chvíli zalomila. Noc vypadá, že bude příjemná. No fujtajbl.

02:21 Na trase… „Co ti to tak chrastí v batohu?“ „Voda.“ Ten pokrok. Kde se to zastaví?

02:55 Mnozí Špacírníci již vyhlížejí Slunce na Vartovně a ono nikde. Důvodem tohoto svižného tempa je nečekaně zpevněný povrch trasy. Ve zprávách se nám dokonce množí stížnosti na nadměrnou prašnost.

04:11 Na plakátovacích plochách v Pozděchově právě proběhl nelegální výlep informující občany o ututlané aféře s Daliborem Jandou.

04:33 Trasa je prý zatím poněkud suchopárná nuda, která nedostává bahnitým legendám. Nedivili bychom se, kdyby zklamaní špacírníci příště raději vyrazili na Beskydskou sedmičku, Hostýnskou osmu nebo krušovickou desítku.

05:35 „Zatím to je lahoda. Vyšlo počasí, trasa je pěkná.“ Abyste se nepo-…

05:56 „Je to zlé. Asi jsem chytil střevní diskoliku.“

06:13 Kulhající špacírník se zanícenou achilovkou komentuje své ploužení na 38. kilometru slovy: „Co bolí, to přebolí.“ Nejsme odborníci, ale je Špacír rozumnou formou rekonvalescence zanícené Achillovy šlachy?

06:23 Zpráva od kolegů z Lipiny na 41. kilometru: „První šli okolo snad už ve tři čtvrtě na šest. Jako MAZEC!“ Odpověď: „Jsou to blázni, nevšímejte si jich.“

06:41 Discont u Discobola a kavárna U nás kafe v Lipině otevírají brány prvním hostům! Snad je v mlze najdete. Omlouváme se za počáteční nedostatky způsobené 15minutovým skluzem a zapomenutím všech frgálů na Vsetíně. Děláme to jen po pětadvacáté.

07:13 Odhlašovací zpráva: „Po x-tém čaji u Pospíchalů moje tělo stagnuje a říká, že Špacír v tak krásném počasí nepůjde! Noha volá o bahenní lázeň a kluzký terén. Tož snad příští rok! Díky!“ No tvl… A vůbec, co druhá noha?

07:31 Poněkud zmateně přijímáme objednávku: „Tak já už nevím, co bylo na počátku. Na počátku byla tma.“ Špacírník: „Jo tma. To na mě ještě nebylo vidět.“

Dopolední discopříběh

07:40 Lipinská mlha se rozpouští. Fakt bude pěkně?

08:03 Špacírníci nevypadají, že by je rozjařená hudba v bufetu nějak výrazně vzpružila. Člověk má přímo hmatatelný pocit, že prožívají jakýsi diskomfort.

08:22 „Ještě 10 Kč.“ „A jo, promiň, jsem diskokalkulik.“

08:50 Fofry. Máme fofry. Někteří špacírníci taky. Jiní si užívají vysloveně nejhezčí Špacír, co pamatujeme. Mluvíme o počasí, pochopitelně. (A my už si toho vlastně zas tak moc nepamatujeme.)

09:20 Od Brumova v protisměru stoupá skupina seniorních turistů. Instruujeme je, že dnes už se nezdravíme obligátním „Dobrý den,“ ale pozdravem „Má to cenu.“ Dejte nám vědět, jestli se to ujalo.

09:29 Zrovna u nás byla televize. Hezké video natočili. Datum trochu popletli, ale jinak fakt moc pěkné. Špacírníci, vydržte!

09:48 Skupina dvacátníků v družném hovoru na vsetínské ulici. Kolem projíždí vymóděný org na skateboardu. Hovor umlká. Po chvíli se ozve: „A takhle je to tady furt.“

09:55 Růžová značka je láska na první pohled. Obzvláště krosení potoka tříbí krokovou techniku špacírníků na hranici možností.

10:07 „Se změnami klimatu se musí vyrovnat i špacírníci.“ Zkrátka se nezlobte. My za to nemůžeme. Je hezky, no.

10:32 „Ten tvůj čaj nikdo nechce.“ „Jak můj čaj? Můj čaj je pouhopouhé prozatím.“

10:49 „288 se odhlašuje. V Lipině byly krasné barmanky, tak jsem se rozhodl, že to tam zapíchnu… Pak jsem zjistil, že jedna z nich je moje manželka, tak jsem to přehodnotil a zapíchl jsem to tam, abych si ji pohlídal… Ale oficiálně mě bolí koleno.“

11:04 „Kde se tady kopou hroby?“ „Eeee… Tam u záchodů?“ „Fajn. Tak už to mám jenom 50 m.“

11:08 Poznatek špacírnice při stoupání z Brumova: „Ty jo, to budeme smrdět, co?“

11:35 V Discontu u Discobola: „Tady končím. Potvrdilo se, že koleno roste z prdele, protože bylo úplně na hovno.“

11:41 Příliv špacírníků prořídl natolik, že zvažujeme dřívější ukončení provozu Discontu.

11:51 Špacírník s udiveným pohledem na hodinky: „Hodinky mi píšou ‚Zacvičte si.‘ Mě v obchodě podvedli. Tvrdili, že to jsou chytré hodinky. Takovou pi*ovinu by ti přitom nenapsaly ani hodinky od Vietnamce.“

Odpolední discopříběh

12:30 Discont rozebrán, s občerstvením čekáme na 13 h. Letos jste všichni neskutečně rychlí.

12:45 Kolik plazúňů už se vrátilo na základnu? Jeden, přátelé, jeden. Kde všichni jste?

12:53 A obdrželi jsme průběžnou statistiku polomů vypracovanou na 60. kilometru. Svítí na ní jedna velká nula. Po Valašsky kulové. Prd. Dřevaři mají dovolenou či co.

13:10 Vzpomněli jsme si. A překvapivě to není tak dávno, co bylo na Špacíru srovnatelně hezky. Byl to ročník 2021, kdy jsme měli tři alternativní trasy (a rozfázované starty, bo covid). Zdá se to už jako 10 let. Nazvěme tento jev z kategorie amnézií špacírovské discontinuum.

13:24 „Já jsem si po tom loňském Špacíru, jak byl Janáček, postahoval strašnou spoustu jeho věcí a začal jsem to poslouchat.“ „Cože?!“ „Jo. A strašně se mi to zalíbilo.“ „V tom případě ale víš, co tě čeká po tomto ročníku.“ „Eeeh… Nooo… To si nemyslím, že bude mít stejný efekt.“ „Doufej.“

13:42 Návštěva trasy u Střelné odhaluje, že už je nechutné vedro. Střelenští obyvatelé už jsou zorientovaní a uvědomělí a poskytují špacírníkům vodu.

Edit: Někteří špacírníci procházejí kolem oslavy padesátin. Oni o poloprázdné lahvi vody, hosté o plných stolech. Obsluha si na podivné tvory z minulosti již zvykla a blahosklonně je toleruje.

13:56 „Podávám oficiální stížnost! Co to je za trasu? Málo bahna, žádný déšť, hodně kafe a kde jsou popadané stromy? S tím zásadně nesouhlasím!“

14:08 Jan Suchomel je jako první Valašský lezúň v cíli! Nevýhodou je, že jako první opouští naši diskotéku.

14:16 …a přidává se k němu Tomáš Sitek. Tak si aspoň můžou kluci povídat před klubem.

14:24 Anketa mezi účastníky shledává, že se najdou tací, kterým se letošní trasa líbí víc než klasická. Bude to chtít vyhlásit oficiální reprezentativní anketu.

14:29 Dialog traktoristů po setkání s orgem: „Co TO bylo?“ „To netuším.“

14:38 Při focení špacírníků stoupajících nad Střelnou se několik exemplářů před fotoaparátem radostně rozhopsalo! Že by Pavlovův reflex?

14:50 Studánka nad Střelnou je luxusní, Střeleňáci (nebo jak si říkáte), děkujeme.

15:08 Dotančila Lucia Friedlaenderová! První letošní žena ukončuje diskomaraton. Tleskáme!

15:22 Na základně zvolna přibývá plazúňů a lezúňů. Špacírovský deník se pomalu plní zápisy. Pravděpodobně letos naposledy, protože stránky docházejí. Sloužil nám od roku 2002. Maru a Hynek například píšou: „Nejlepší trasa ze všech! Pulčiny byly vražedné. Filka pohřbila všechny naděje :-)) Děkujeme!“

15:33 Org na základně: „Chybí tady někomu něco?“ Lezúň: „Mně přebývá 100 kilometrů.“

15:46 Drazí čtenáři, z odstupu to tak nemusí vypadat, ale ze setkávání s tanečníky i z vlastních (do nevědomí zasutých) zkušeností víme, že na trase začíná jít do tuhého. Po 16 hodinách trsání potřebují vaši přátelé, děti, dědečci či tetičky opravdu podpořit. Myslete na to a vlejte jim do žil trochu energie (způsobem, který uznáte za vhodný).

15:58 Bouří!

16:31 Na základně: „Uvažovali jsme, že zdrhneme bez placení, ale uvědomili jsme si, že tady nemáme šanci.“

16:40 Tak aspoň že ty kroupy 😎

17:11 „Se z toho budu zas týden dostávat.“ „A potom jedenáct měsíců těšit!“ „No jo.“

17:27 Omlouváme se za prodlevy ve zpravodajství, ale nestíháme obsluhu na základně. A ta je pro nás prioritou.

17:42 Skupina lezúňů si pomlaskává na lavičkách a družně hovoří. Zbystříme, když zaznamenáme, že je řeč o nějakém altruistickém dřevorubci. „On přestal dělat a pozval nás na pití. Rozdal nám svoje minerálky, piva, pokecali jsme.“ „A to už věděl, na jaké jste akci?“ „Říkal, že to ví od včerejška, takže nám nestihl pokácet pod nohy dost stromů.“

Večerní discopříběh

18:02 Legenda o dřevorubci není ojedinělá. Další příchozí potvrzují, že existuje a byl fakt milý. „Mně říkal, že kdyby to věděl dřív, tak narazí bečku a uvaří guláš. Ale číslo jsem si na něj nevzal.“

18:14 „Hele, všecko super. Ale je evidentní, že jste většinu rozpočtu utratili za Dalibora Jandu a nezbylo vám na kropicí vůz.“

18:36 Lezúňka se s pohledem na hodinky zvedá z lavičky před základnou. „Já si musím jít ještě zaběhat, chybí mi 100 m do 100 km. Hele, támhle je manžel. Tak já běžím za ním.“

18:49 „Já jdu zaplatit.“ „Seď, nikam nechoď, já přijdu za tebou.“ „Ty nepřijdeš.“ „Přijdu.“ „Nepřijdeš.“ „Přijdu.“

19:00 Vrcholem dekadence je rodina opékající buřty vedle vrcholu Filky a sledující Špacír na Facebooku.

19:08 „Zazvoň si na zvon!“ „A jo, jsem zapomněl.“ „Kam jdeš, zvon je tady, už jsi ho minul.“ „Aha, ale on vždycky býval tam.“ „Tam nebyl nikdy.“

19:12 Odhlašovací zpráva na FB: „Zdravím 😊 Hlásím, že jsem odpadla dříve, číslo 114. Kolega 115 to dotáhl na 65. kilometr a jeho kulky už potřebují jet domů… Tak frčíme všichni společně 😅.“ „Ty se řídíš kolegovými kulkami?“ „😅 dnes jsou hlavními řídícími jednotkami všeho 😅“

19:20 „Než Filku slézat, to radši třikrát nahoru.“ Eeee… Mnozí by asi nesouhlasili…

19:36 Příval příchozích jako obvykle způsobil kolaps bojleru, takže vodu do lavórů ohříváme rychlovarnými konvicemi. Nikomu to neva, bo jsou jako vždy super. A zvon zní stále a stále.

19:41 Tak točená piva došla, pokračujeme s lahváči.

19:55 „To byla tak krásná trasa! Fakt nádherně jste to vymysleli! Moc se mi to líbilo.“ Org: „Vážně? Mnozí by nesouhlasili.“ Vedle stojící špacírnice se zapojuje: „No, to teda nesouhlasili… A polomrtvý kamarád v autě taky ne.“

20:05 Došel hruškový frgál! To je konec…

20:19 Odhlašovací zpráva na FB jakožto komentář k fotografii odpudivé kupky textilií na podlaze: „Tuto hromádku jsem našla okolo 18. hodiny na verandě, tak usuzuji, že syn se již ze Špacíru vrátil 😊“ „Děkujeme za zprávu. A přejeme hromádce, aby časem nabyla svých původních vlastností.“ „Děkujeme. Už jsme ho našli. Hromádka spinká a ještě se ani jednou nepohnula, tak to bude asi dlouhý odpočinek. Vypadá ale spokojeně. Ve vaně jsme s babičkou našly stopy po mém levandulovém odvaru, tak nevíme, jestli ho pil nebo si dělal nějaký obklad. V domě jsme hned po večerníčku pro dnešek nastavili klidový režim. Mějte se moc krásně, ať to sviští na jevišti 🙂💃“

20:33 Okšaj: „Já zruším tu prázdnou bečku.“ „Klidně, na rušení beček jsi specialista.“ Jde o narážku na loňský ročník – viz závěr online reportáže 2023 (přídavek).

20:41 „Ta Filka… To co je?! To je nečekané…!!“ „Jojo. Kup si placku.“

20:50 Zkušená špacírnice se nám právě chlubí vlastním hadříkem na utření bot. Špacír je diagnóza.

Noční discopříběh

21:06 Další šokující zjištění: Valašská lezúňka po příchodů zjevně hýří čistotou. Dozvídáme se, že pouze vzala vážně prosbu uvedenou ve špacírovské Google mapě, aby se před příchodem na základnu vykoupala v Bečvě u splavu. Klobouček. A děkujeme.

21:44 Deník se zvolna plní… „Prosím vás. To je kronika smutku a bolesti, kterou udržujeme od roku 2002. Letos zaplníme poslední stránky. A právě na nich chybí vaše slzičky. Doplňte nám je, prosím.“

21:52 „Chceš nějakou placku? Na památku.“ „Ne, díky, já chci zapomenout.“

22:16 „Já čekám na odvoz.“ „A odkud jsi?“ „Z Polabí.“ „Ha ha. Takže odvoz pro tebe jede z Nymburka nebo co?“ „Jo.“ „Aha. A to vyjel včera?“

22:35 „Gratulujeme!“ „Já ti ruku nepodám.“ „A proč?“ „Já jsem si s ní mazal koule.“ „To zvládnu. Má to cenu!“

22:43 Lezúň nadšeně hopsá do posledních čtyř schodů. „Ty jo, on tančí! Do schodů! Jaké máš číslo?“ „274“ „Nekecej. Ty jsi neuvěřitelně lucidní.“ Do debaty se zapojuje kolemjdoucí špacírnice. „On si to opakuje už od nádraží.“ Lezúň: „Jsem si říkal, že má to cenu si zapamatovat své číslo.“

22:49 „Já bych chtěla potvrdit svůj výkon na průvodní kartičce.“ „Tak si to vyplň.“ „Sama?“ „Ano, u nás si to každý dělá sám.“ „U vás si to každý dělá sám???“

(Navazující rozhovor o půl hodiny později: „Tak ahoj, já už jedu domů.“ „Už? To není možné. Proč?“ „Kdybych zůstala, musela bych si to u vás udělat sama.“)

23:01 Dorazilo zjevení. Kluk s botami obalenými blátem a s rozsáhlými blátivými cákanci na lýtkách. Trochu chodící vzpomínka na minulé Špacíry a důkaz, že bláto na trase skutečně existuje. Svého stavu docílil uklouznutím a šlápnutím do blátivé louže. V tomto rozsahu se mu to pravděpodobně podařilo jako jedinému ze všech startujících. Rád by lavor s teplou vodou. Taková škoda!

23:07 „Já bych si koupil tohle tričko.“ „Jasně. Tak si ho zkus.“ „No to ne. Já bych se z něj už nedostal. Nedělám žádné zbytečné pohyby.“

23:18 „Kdy přišla nejrychlejší ženská?“ „V 15:08.“ „Proč?“ Vynikající otázka.

23:32 Unikátnost zabahněného účastníka je pomíjivá. Příchozí, kteří plní základnu, už na trase zažili slušný slejvák. Trasa se podle toho proměnila a zabahněné končetiny už nejsou vůbec vzácné.

23:40 Objednaná řidička na špacírníky: „Teda takhle hrozně jste v té hospodě nevypadali.“ Vysvětlujeme: „Oni špacírníci mají takovou tendenci se proměňovat v čase.“

23:55 Pět minut do limitu. A na trase 21 účastníků. Stihne to ještě někdo?

Zombie discopříběh

00:01 Nestihne. Po lesích nám běhá 21 zombií. Zamkněte se.

00:30 Ztichlým domem schází po schodech rozvážným tempem dámská postava v pyžamu. Na okraji našeho zorného pole se dokolébá ke kuchyni a objednává si pivo. Ptáme se, jestli si kvůli tomu dávala budíka: „Vyklopíš pivko a jdeš pokračovat ve spánku?“ Tvrdí nám, že Špacír ušla, že přece před chvílí přišla. Smějeme se laciné krycí historce alkoholičky a nabízíme panáka slivovice. S díky přijímá.

O 15 minut později objevujeme chybu v záznamovém archu, ve kterém jsme si dotyčnou skutečně zapomněli odškrtnout. Dorazila za pět minut dvanáct. Stylovější být nemohla. Oslavujeme toto zjištění druhým panákem. Promiň.

01:15 Voláme, budíme a číslo nezvěstných klesá na 8 posledních statečných, kteří se nechtějí diskomaratonu jen tak vzdát. Rozuzlení si necháme na ráno. Hlídku si bere poslední org. Celá základna spí. Dobrou noc.

Ranní ploužák

07:58 „Vyvětrejte tu někdo!“

08:11 Naše prudičská metoda obvolávání zombií odhalila několik jedinců, kteří prostě nepřijeli a neodhlásili se. Za trest jim půlku noci a ráno zvonil mobil.

08:16 Probíhá lingvistická disputace nad komentářem pod online reportáží, kde nás Střelenka Raduza poučuje, že obyvatelům Střelné se říká jedině Střelňané. Přijde nám to střelené.

08:32 „Hele, já má takový nápad pro orgy. Víte, jak je pro holky těžké se po 80. kilometru vyčurat? To už nejde. Já bych se nezvedla. To prostě musíš udržet až do cíle.“ „Eeee… To si uvědomuju. Ale nechápu, co s tím můžeme dělat.“ „Že byste holkám rozdávali kalíšky na čurání ve stoje. S logem!“ „Nápad skvělý. Promyslíme, jestli náhodou nebude pro holky představa čurání ve stoje do kalíšku s logem Špacíru stejně odrazující jako čurání v dřepu do jehličí.“

08:49 Skvělá práce, poslední snídaňové porce kyselice mizí a hrnce jsou prázdné.

09:43 „Tak ahoj a zase přijeď. Teda… Promiň! To mi jen uklouzlo! Samozřejmě už nejezdi.“ „Mně se tu ale líbilo.“ „Tak to je škoda, že už se neuvidíme.“

09:56 Špacírník nám posílá článek firmy Rockpoint s názvem Jak pečovat o běžecké boty a dodává: „O tom, že bych s nima neměl chodit na Discofilku, ani zmínky!“ „Chytráci jsou to.“ „Ví prd, co je pro boty dobré.“

10:07 „Taaak. Teďka na vlak do Prahy, do jídelního vozu, tři čtyři pivečka, svíčkovou… To bude pohoda!“ Tak takhle discomfort plynule přechází v komfort.

10:12 „Do toho bahna jsou lepší hůlky s kovovou špičkou.“ „No to jo. Jenže ty jsi furt cvakal! Celejch asi milion kilometrů jsi furt cvakal! To bylo k zbláznění!“

10:15 Špacírníci spořádaně do limitu opustili základnu a úklid je v plném proudu. Těšíme se na všechny dary, které jste nám rafinovaně po domě ukryli. Máme rádi housecaching 🙂

10:20 Píše nám lezúňka: „Cestou na nádraží mě oslovil starší pán. Zastihl mě na schodech a upozornil mě na existenci výtahu: „Na Vsetíně máme výtahy, víte? Natrénujte si to tady, jak tak na vás koukám, využijete to i v Praze.“

10:35 Další příchozí zpráva od někoho, kdo toho moc nenaspal: „Jste moc fajn parta. Kdybyste pro mě měli nějakou pozici, třeba být hezká, tak bych ráda pomohla. Špacír už nejdu 😃“

10:59 Přátelé, protože je nutné přiložit ruku k dílu, prohlašujeme tuto online reportáž za téměř ukončenou. O číslech Špacír není, ale přesto sem cca za hodinu doplníme ještě alespoň výsledné počty lezúněk, plazúněk, lezúňů i plazúňů a závěrečnou zdravici, kterou už všichni znáte.

Zatím můžeš napsat nějaký komentář pod reportáž ty (bez emotikon, simtě – se nějak rozbily a nezobrazují se).

15:15 Tak slíbený limit jsme jako obvykle nesplnili… Počítáme to v polospánku, takže je to bez záruky, ale vypadá to, že vás letos odstartovalo 275 (což je naše chyba, kterou budeme řešit). Z tohoto počtu evidujeme rekordních 150 lezúňů a 6 zombií k tomu. Oficiální čísla dodáme, až se vyspíme, takže za pár dní. Zatím díky. Loučíme se pochopitelně s pozdravem MÁ TO CENU! (?).