Recenze alba: Dalibor Janda – Říhal si partyzán

Recenze alba: Dalibor Janda – Říhal si partyzán

Dalibor Janda: Říhal si partyzán | ŠPACÍR 2024

Po více než dvoutýdenní odmlce přichází drahotušský rodák s dalším počinem. Ani I tentokrát nenechá všechny (asi čtyři) své fanoušky na pochybách, že zda má Dalibor Janda na poli české hudby stále své místo.  

 

Jediný výběr z diskografie Dalibora Jandy, který musíte mít (vol. 8)

Co si s počinem Říhal si partyzán počít? Již sedmdesátiletá ikona české popmusic na vydaném dvanáctialbu otevřeně bilancuje svůj vztah ke Špacíru – polozapomenutému dálkovému pochodu, který sice nikdy neušel, ale který již od počátku formoval jeho tvorbu, názory a účes.

Velkorysá kompilace nejznámějších hitů doplněná o několik dosud (právem) nevydaných písní vznikla v letech 1980–1983 v hospodě U Vilíka na Pulčíně.

Nahrávku zde pořídil štamgast Jaroslav Bašta, který se poněkud netypicky ujal také průvodního slova. Jeho rázovitý projev je mnohdy tím jediným, co je skrze cinkání půllitrů z živého vystoupení Dalibora Jandy slyšet. Což je skvělé.

Posluchač si totiž brzy uvědomí, jak výjimečným znalcem tvorby trojnásobného Zlatého slavíka a jednonásobné Zlaté děčínské kotvy pan Bašta je. Posuďte sami.  

 

Jaroslav Bašta | ŠPACÍR 2024  

Písně jako špacírovský příběh

Jandovy texty nám (skrze Baštův mrmlavý baryton) odhalují nečekané, avšak jednoznačné špacírovské inspirace.

Kompilaci otevírají písně popisující klíčové bláznivé rozhodnutí (Půjdem spolu a Tak jdem). Následují poněkud unylé cajdáky s častými sóly na elektrickou valchu o krásách trasy (Modré nad hlavou, Večer s nostalgií, Svítání, Tajemná krajina).

Jandův chraplák je překvapivě dojemný v popisech obtížných úseků (Lítáme v tom, Když láska dostane spád, Žít jako kaskadér), při nichž si nejeden notorik U Vilíka nabrečel do krýglu.

Blok o bloudění začíná písní V lásce nejsou mapy, pokračuje ohranou Hráli jsme kličkovanou a ještě ohranější Kličkovanou už nehrajem. Ve dvojici tklivých balad Nechci tě ztratit a Snad jsem si tě měl všímat víc se Janda přiznává ke ztrátě kolegy a poté i značky před Radošovem.

Na telefonické nahánění opozdilců, kteří nestihli dojít v časovém limitu (písně Kde jsi? a Zavolej), navazují hity Vejdi a Vchází bez vyzvání, které popisují příchody schopnějších špacírníků do cíle. (Do výběru se naštěstí nedostaly méně známé Nevcházím a Je neděle, zmiz.)

Poslední disk opusu je neúprosně bilanční. V písních Tvrdě musíš dál, Stoletý stařec, Odcházím a Pusť k umírání rádio je zřetelný posun od mladického nadšení ke zralému prozření a smíření.  

 

Čekání na hit

Přesvědčeně konstatujeme, že nejlepší částí Říhal si partyzán je (kromě obalu, který se dá rozstříhat na záložky) závěrečné grgnutí Jaroslava Bašty následované glosou: „To je konec? Konečně, jdu se vychcat.“

Daliboru Jandovi jistě nelze upřít snahu. Avšak navzdory několika desítkám skladatelských pokusů se mu ani tentokrát nepodařilo překonat věhlas Mládkova Pochodu Praha-Prčice. Špacír si tak na svůj hit diskoték bude muset ještě nějakou chvíli počkat.  

 

Spoiler: Dalibor Janda již avizoval, že jeho příští album věnované B7 bude mít konečně grády. (Tvorbu coveru i tentokrát svěří Krtkovi.)

 

Štítky

1 komentář..

  1. Petr Pleva napsal:

    Milí orgové, skvělé.
    Dobře jsem se (coby pamětník) pobavil.
    Petr